Jak získat zpět jeho lásku

Ahoj taky mám podobný problém. S přítelem jsme skoro dva roky. Od začátku, co spolu chodíme bydlíme spolu u nás doma, tedy u mojí rodiny, protože je přítel až z Moravy. Do nedávna všechno klapalo. Pak se mu ale začalo stýskat po domově a chtěl odjet se všemi věcmi. Nakonec jsme se dohodli, že pojede domů pročistit si hlavu, protože doma 3 měsíce nebyl a vrátí se. Když se vrátil všechno bylo moc fajn. Ve středu jsme se ale trochu pohádali a on si ve čtvrtek sbalil všechny věci a odjel domů. Moc jsem brečela a přemlouvala ho ať to nedělá. Říkal, že se spíš vrátí, ale já se moc bojím. Psala jsem mu spoustu smsek, že ho miluju ať se mi vrátí a včera jsem mu volala. Začala jsem brečet do telefonu. Říkal ať nepláču a když jsem mu řekla, že ho miluju odpověděl, že on mě taky. Ale když jsem se zeptala jestli se vrátí tak řekl, že neví. Vůbec nevím, co dělat. Moc ho miluju a tohle mě ubíjí. Nemáte prosím radu, jak ho získat zpět nebo co dělat? Moc děkuju.

Holka špatně, chápu, že jsi zpanikařila, ale to ti nepomůže. Měla jsi mu říct nebo napsat max. 1 SMS, že to chápeš a dáš mu čas, který potřebuje. Žádný citový vydíračky, to na chlapy neplatí, spíš naopak.
Počkej až se sám ozve, respektuj to, co ti napíše a zkus to brát s nadhledem, Těžký, vím, ale on si tě nebude vážit víc, když se před ním budeš plazit, to URČITĚ neocení.. akorát se ponížíš...
Nepiš mu a nevolej první a buď v klidu, něčím se zabav, čímkoli, nejlepší je fyzická zátěž.. urvi se a znič běháním, uklízením, může ti pomoct i rodina.
Až se vyvzdoruje, třeba přijdeš na to, že mu vadí bydlet pohromadě s tvojí rodinou, tak bydlete jen sami, možná jen taky panikaří z toho, že už je jednou nohou v chomoutu..
Dej mu prostor a čas, jestli tě miluje, tak se bude snažit to vyřešit. V klidu si promluvte, navrhni nějaký kompromis, ale nepodlézej a neříkej že uděláš vše jen aby s tebou zůstal..
Držím palce, ať to zvládneš holka.. H.

Reaguji na fialová.oveška: No záleží asi na víc věcech, ale pokud ti upřímně řekl, že tě miluje, tak se nejspíš nemáš čeho bát. Nemohlo by to být třeba tím, že na něho může mít vliv jeho matka a že by ho třeba nějakým způsobem zpracovala? Nebo by mohl být další důvod, že se třeba nějak nepohodl s rodiči u tebe a pak mě snad jen napadá, že má doma kamarády a chce si jen chvilku "odpočinout"

Obnovím téma...
S přítelem jsme spolu byli 5 let. Od těchto Vánoc jsme spolu bydleli. Najednou mi řekl, že má nějaký problém, že spolu trávíme málo času. A tak já začla vymýšlet kdejaký aktivity ale přišlo mi že to nadšení co jsem čekala se nedostavilo. To mě ničilo. Navíc se ukázalo že ten kdo má málo času je on a ne já (jak jsem si myslela). To trvalo týden - krátká doba, jenže pak jsem měla úraz a dva týdny nemohla nic dělat. A celkem tedy po 3 týdnech hrozný mojí snahy a utrpení jsem mu řekla, at se tedy rozhodne jestli se mnou chce být nebo ne. Protože i zdravotně mě ten stres úplně zničil, musela jsem jednat, už to nešlo dál, skončila bych v nemocnici, vůbec jsem nejedla. A on druhý den přišel s tím, že ne, že se k sobě nehodíme a máme jiné cesty, celkově jsem to pochopila tak, že to z jeho strany vyprchalo a prý mě má za kamaráda (sám řekl). Jednou už se se mnou rozešel - po 3 letech, a vrátil se za dva dny. A ted tvrdil, že tomu dal tehdy šanci a že to dospělo do stejného bodu, jenom jsem se k němu nastěhovala. A že jsme neměli žádné podněty a nebyla vůle je dávat (nevím čí strany myslel - asi z mé strany, jenže já se tak snažila když mi řekl o problému!!). A taky ty poslední 3 týdny mi úplně přišlo, že klesám na hodnotě, že přednost měli kamarádi a já se seděla doma s tím úrazem jak blbec a do dvou do rána brečela než přišel.
Je mi z toho smutno. Už jsem odstěhovaná. Se vším mi pomohl a nabídl se že mě nastěhuje do nového bytu v srpnu. Já mu občas napíšu a psali jsme si.
Jak jsem vymýšlela ty aktivity - třeba brusle na který se mnou vždy chtěl chodit ale mě to moc nešlo, tak to nebylo kvůli němu, ale i jsem se na to tak namotivovala! takže jsem navrhla to bruslení -že bychom mohli někdy jít, on že jo. No a já chtě-nechtě jsem se přistihla že vlastně kuju plán jak ho získat zpět. Zajímalo by mě - co si o tom myslíte? Má to cenu? Já myslela že bych ho mohla takhle nenápadně vytáhnout na všechny tyhle aktivity a třeba si řekne že je to fajn...ale nějakou zamilovanost je mi jasný že už nevzbudím Na druhou stranu si říkám že když jsem ho nedokázala získat zpět za doby kdy jsme spolu byli...
Jeho velmi dobrý kamaráda mi napsal, at to pustím z hlavy, že tam asi někde byl problém a to se nevyřeší za týden (což má asi pravdu). a že si prý potřebuje namlít u jiné.
Mě náš vztah nepřišel vůbec špatný, já jsem ochotná se hodně přizpůsobit, pokud vím že o něco jde. A hlavně s myslím že po 5 letech to bude vždycky takové už "okoukané"...ale on je jiného názoru a prý jestli to tak opravdu je, tak prý bude raději sám, než jako jeho rodiče, kteří žijí dejme tomu vedle sebe (mají ještě malé dítě, ale prý spokojený je každý sám s dítětem a ne spolu). Tak nevím jsem z toho na rozpacích....já mu vždy vše tolerovala a pokud chtěl např.na lyže tak jsem ho nechala at jede ale mě to nebaví...a jemu teda vždy vadilo že nejedu taky. ale já prostě umím "obrátit" - s těma bruslema například, vážně se to chci ted pořádně naučit...ale ano, ten hnací motor je důvod, abychom chodili spolu, to přiznávám. ale podle mě i takový důvod stačí.
Jinak mě je 21 a jemu 26. Taky mám pocit, že on dost trpí tím že nemá kariéru jakou by chtěl a určitě se částečně to podílelo na vzniku samotného problému, on má pocit, že ted už mu odbíjí čas a že nic nestihne.
Poradí někdo?

Reaguji na nonysek: Už jednou tě nechal, pak se vrátil, teď podruhé tě nechal...a podle mě se to bude opakovat. A co se týče toho jeho důvodu rozchodu, jak ti to podal, o tom si taky myslím své.. Připadne mi, že neví co by...aby se snažil ten jeho problém řešit i on, to néé, ale hlavně, že se musíš přizpůsobovat ty. A ty to děláš, a to je špatně. I když nemáš ráda lyžování, už bys lyžovala, i když tě nebraly brusle, už bys jezdila.
Já nevím s tím návratem...podle mě to nemá smysl...Ale chápu, že čerstvě po rozchodu většinou chceme, aby se dotyčný vrátil. Možná nějaký čas počkej... A pokud ho přesto chceš, tak tím přizpůsobováním se jemu, co on si přeje, toho nedocílíš. Zmizela bych mu nějaký čas úplně ze života.

Reaguji na katula:
Po rozchodu je to vždycky těžký. Ale holky uvědomte si, že věčným přizpůsobováním tomu druhému ničeho nedosáhnete. Vztah je o kompromisu-a ne že se bude přizpůsobovat jen jeden.To nikam nevede.
Taky bych ti poradila se na nějakou dobu stáhnout-srovnat si myšlenky, být sama, dát možnost novému způsobu života, ikdyž je to těžký. Držím palce.

Holky jste moc hodné děkuju Máma říká přesně to samé, že se to bude opakovat... A že neví co by - taky mi trochu přijde, že ho pálí dobré bydlo..tak at si to ozkouší jinde, když si myslí že si polepší. Nějak ty chlapy nechápu!

Reaguji na nonysek: Víš možná si taky myslí, že si nic neužil a má z toho komplex-tak to chce dohnat-nevím.
Každopádně bych ti poradila se ho nedoprošovat-opravdu tomu dej čas-to nejlepší co můžeš udělat(hlavně pro sebe). Dej prostor sama sobě, dělej co ty sama chceš, věnuj se kamarádkám, rodině-já vím, že to bolí, ale třeba se na to za pár týdnů budeš dívat jinak. A možná on taky, potom bude záležet na tobě, co uděláš. Každopádně pevné nervy a drž se.

Reaguji na aksile2aksile:
Ano, je pravda, že to tak bude nejlepší. Já to celkem zvládám, ale tak člověka to mrzí, to je jasné...ale pokud on sám nenapíše, já jsem rozhodnutá dělat mrtvýho brouka. Rozhodně lepší než se mu pořád vnucovat a mít z toho ještě nějaké falešné naděje. Schválně až budou nějaké novinky tak to sem napíšu A teď chci na sobě zapracovat, užívat si volného času, cvičit a za půl roku mě nepoznáte

Reaguji na nonysek: Skvělý přístup Tak hodně štěstí a užívej si krásného léta

S přítelem jsme byli spolu 2 roky a několik dní, a v únoru se se mmnou rozešel s tím, že si chce užívat a nechce vztah. Asi po 3 týdnech se ke mě vrátil s tím, že dá našemu vztahu šanci. Vše skvěle klapalo až do minulého týdne, kdy se se mnou rozešel znovu. Důvod byl ten, že jsme spolu byli moc často a neměli na nic jiného čas, navzájem jsme se štvali a tak. Důvod byl také ten, že já jsem se bála, že mě znovu opustí jako v tom únoru, a tak jsem s ním chtěla být stále, aby nenašel jinou holku a nebylo to jako tehdy. Neposlouchala jsem jeho náznaky, že chce být chvíli taky sám a mít čas na své koníčky. Byla jsem poslední dobou moc náladová, křičela jsem na něho, brečela jsem. Podle mě to bylo kvůli tomu to moje chování, že jsem chtěla být od něho litována a tak.
Moc mě mrzí že to tak skončilo, otevřelo mi to oči a vím, co bylo špatně, že jsem se nechovala tak, jak by bylo správné a prostě jsem si nevážila a neposlouchala ho tak, jak bych měla.
Víte, tak moc moc ho miluji a vážím si ho, ale nevím jestli se ke mě chce vrátit, psali jsme si na Facebooku, a říkal, že svůj názor nemění, že chtěl být se mnou celý život, ale že to moje chování poslední dobou se mu prostě nelíbilo a tak. Teď si prý volna užívá. Ptala jsem se ho, jeslti u chybím, a řekl, že mu chybí hlavně sex, ale neví, jestli i moje osobnost.
Nechce se se mnou sejít, aby nechtěl jen to jedno po mě.

Nevím co mám dělat, ale tak moc bych ho chtěla zpět, ale nevím jak na tom jsem.

Jsi na tom špatně, chovala ses majetnicky a dvakrát se už s tebou rozešel. V podstatě už není šance, abyste to slepili zpátky. Nech ho být.

Chlap to sice neřekne, ale to poslední co by chtěl je přítelkyně, která mu neustále visí na krku jak klíště. Do toho ještě ty hysterické výlevy a kámen úrazu je na světě. Ale to ty už víš

Tak tady není asi už co řešit, pokud máš v sobě nějakou hrdost tak už to nech plavat a smiř se s tím, co je, protože tohle by ti zamilovaný člověk asi těžko napsal a setrvávat v případném vztahu dál s někým, kdo si tě neváží jako člověka přece nemá smysl. Vztah má být něco krásného, ne vynuceného typu "tak to teda ještě zkusíme no" (z jeho strany). Asi bys tenkrát udělala tisíc věcí jinak ale o tom život je, chyby nás neuvěřitelně posouvají dopředu i když to na první pohled ještě nejde vidět. To zvládneš, uvidíš

Nevíš, na čem jsi? A co tohle?

Dostatečně jasné, ne?
Chovala jsi se jak náladová hysterka a chlapi tohle rozhodně neocení (ani já bych to neocenila a to jsem žena). Budiž ti to poučením pro nějaký budoucí vztah. Tenhle nech být, stejně už to nemá cenu.

Reaguji na Smolicek: vykašlat se na něj