Jak získat zpět svoji kamarádku?

už by to stejně asi nebylo takový..jednou se spálí a pamatuje si to.já tohle neodpouštím

taky jsem proto zanevřela na kamarádku, od té doby jí jenom pozdravím, prostě si s ní už nemám co říct a popravdě mě ani tak nějak moc nezajímá, už máme každá jiný život, jiné starosti, jiné hodnoty,

bydlely jsme spolu 4 roky na intru, pak mi udělala, popravdě už ani nevím, co to tak hrozného bylo, jako důsledek jejího činu bylo, že jsem se na poslední půlrok odstěhovala z intru, každý den jsem dojížděla, přestala jsem tak nějak vyhledávat její společnost,

pak jsme se asi po roce setkaly na nějakém kurzu, tak nějak jsme se začaly bavit o všem a o ničem, ona potom odejela do Rakouska, pak žila ve Švýcarsku, pozvala mě tam, seznámila mi s mým již bývalým přítelem, kterého se tak nějak nemůžu zbavit, a se kterým už to je od r 1997
ona se pak odstěhovala zpět do Čech, našla si nějakého kluka, pak zase jiného, nakonec se vdala, porodila - je pravda, že vlastně od toho pobytu v CH a návratu jsem její společnost nikterak nevyhledávala a ona mou taky ne
no, a když jsem mluvila s mým bývalým, tak mi ukazoval SMS, které mu ta moje kamarádka píše, no, nejraději by se tam k němu nastěhovala

nejhorší na tom je, že jsem jí věřila, svěřila se jí a ona to pak použila proti mě, lhala mi do očí a to se zapomenou nedá

Ahoj ,
zde každá rada těžká.Mně podobné udělala nejlepší kamarádka , z kterou jsem se vídala a svěřovala se jí od ZŠ.Sebralo mne to tak , že jsem kamarádství ukončila.Důvěra v tahu.A důvěra je to , oč v přátelství běží.Je rozdíl ,když si s kamarádkou vjedete obrazně řečeno do vlasů...a pak si odpustíte...Ale pomlouvat za zády...Není divné , že se s Tebou dál nechce scházet a dávat si pozor co říct a co ne...Zrada vždy bolí na duši.Moje exkamarádka se snažila dva roky o to , abych s ní zase začala kamarádit.Volala , psala , chodila za mnou do práce a nerespektovala , že o nic z toho nestojím.Jen mi to zhoršovala , připomínala a tím , že plakala a prosila mne o druhou šanci , mne vlastně ještě tlačila ke zdi a nabralo to takové obrátky , že mne vlastně citově vydírala .Obrečela jsem to , ale zpátky už to nešlo.V jednom z příspěvků už je to napsáno.Je to ponaučení , pro příště .Chápu že Tě to mrzí ,ale z osobní zkušenosti chápu i to , proč se Tvá kamarádka ztáhla.

Hm,když si to vezmu obráceně,že by tohle udělala ona mně,zřejmě bych se zachovala stejně jako ona.Jen já bych ji tak strašně ráda dokázala,že mě to strašně mrzí a že jsem se opravdu ponaučila a nikdy v životě už bych nic takového neudělala.Jen nevím jak to dokázat,když mi nechce dát šanciDnes ráno jsem ji napsala hodně dlouhý email.Strašně ráda bych byla,kdyby zareagovala.At tak nebo tak.Pokud negativně,tak už se víc snažit nebudu.Pochopím to.

Masajka

Jako nezlob se, ale můj názor je ten, že pokud kámoška pomluví jednou, udělá to zase. Nevím, co se mezi vámi stalo, jestli jsi jí záviděla, nebo byla naštvaná(to se mi taky sem tam stane), ale já jsem se přes to vždycky nakonec nějak přenesla, protože sama vím, jak by mi bylo, kdyby mě kámoška zradila a tak jsem nikdy nic takového neudělala a doufám, že neudělám. Myslím, že i když ti odpustí, už to stejně nebude takové jako dřív, možná časem, ale asi až za hoodně dlouhou dobu, ten hezký vztah, který jste měly je už pryč, musíš se s tím smířit, takové jako předtím to už nebude, kámoška si na tebe bude dávat pozor a nepustí si tě tolik k tělu. Být tebou, tak radši hledám jinou nej kámošku a u té už takovou chybu neudělám.

No,myslím,že už nic takového dokázat nemůžeš,jednou si ji podrazila a to se nedělá.Já to neodpouštím,moje kamarádka se snažila hodně dlouho,ale já nereagovala vůbec na nic,proč,nemělo by to smysl,já vím,že bych na ni už nikdy neuměla koukat jako na mou kamarádku a přátelství by bylo z mé strany strašně falešné,nucené a to fakt neee.
Víš,mě už totiž nestála ani za negativní reakci,mě už nestála a nestojí vůbec za nic,jsou věci,které třeba já neodpouštím a to i kdyby ten člověk dělal nemožné,pro mě už prostě přátelství skončilo.Možná to má ona stejně,možná ne,uvidíš,já bych na jejím místě ale tlustou čáru udělala.

Když někoho zradí kamarádka, tak se člověku nabízí otázka, jestli to vlastně bylo přátelství, protože skuteční přátelé se nepodráží a "oběť" to může cítit tak, že to ještě navíc byla celou dobu faleš. Na druhou stranu odpuštění přináší úlevu a osvobození a přála bych vám oběma, aby to dokázala.... A jí, aby pak nelitovala.

Já si myslím, že odpouštět se má... Mnohdy to člověk pocítí, až později v té své cestě životem... že kdyby byl méně tvrdý a dal druhou šanci, možná by měl po boku člověka, kterého měl rád...

Když Vám ublíží někdo z rodiny, tak mu taky odpustíte...

Já jsem pár kamarádů odřízla, ale když jsem se dostatečně vyvztekala a vynaštvala, tak jsem jejich ruku přijmula zpět.

Ovšem záleží na také na důvodu - proč jste se pohádali... Mnohdy je to v podstatě kravina...

Ale je jedna holčina, která udělala něco, co se prostě nedělá ( v mé nepřítomnosti ) a ta se rozhodně do řad mejch kamarádů nikdy nevrátí ...

Na druhou stranu, jak mi řekl jeden blízkej kamarád - mám kámošku se kterou jsme hodně prožily a bylo to fajn i zlé. A kdyby kdokoliv jiný udělal třetinu toho co ona, tak už jsem ho odřízla ze svého života, ale tahle holčina by mi chyběla jako vzduch...A odpustila jsem jí spoustu věcí ...Ale nelituju toho - je to duše, která je mi blízká a vždy, když se rozhodnu být tak radikální se donutím zamyslet - jsem já tak dokonalá, abych mohla soudit a odsuzovat ? Nejsem a tak dávám druhé šance, protože já i jiní si je zaslouží...

Rodina mě naštěstí neublížila a jde také o to jak a čím ublíží,nepletu dohromady rodinu a kamarádku.

Ano ale je odpustit a odpustit,jde o to,co člověk provedl,čím ublížil a popravdě,mě sice mrzí co se třeba s moji kamarádkou tenkrát odehrálo,ale vůbec mi nechybí a nemám potřebu ji někdy ještě vidět.Nemám potřebu ji odpouštět.

Hm,ale já třeba lidem které mám ráda neubližuji,tudíž žádnou druhou šanci nepotřebuji.

Bruce78
Velice hezky napsané!
Zanet96
jejda ty holkám odpovídáš jako by to bylo tady celé o tobě a někdo tě za něco odsoudil
Spíš poraď zakladatelce...,ale tak nějak jsem pochopila,že ty hned tak neodpouštíš...-nebo alespoň mi to tak vyznělo.Každopádně je mi líto,že ti kamarádka ublížila tak moc,že jí nejde odpustit.Bohužel i to se stává

Reaguji na celkovou diskuzitudíž píšu vlastní zkušenost,to se nedá pochopit?Nejsem jediná,kdo zde uvádí své příklady
Já ji nic neradím,já ji k tomu řekla své,že její kamarádku chápu,to si nepochopila z toho co píšu?Radit jí teď je i pozdě,čas se vrátit nedá...bohužel.
Pokud ti vadí,že odpovídám na to,co zde holky píší,nečti to co píšu,nic jiného k tomu říct nemůžu,nerada tě zde nějak irituji
Ono je totiž třeba i možné,že její kamarádka je stejná palice jako já.

Hodně se tady zmiňuje ODPUŠTĚNÍ...Ale odpustit přeci automaticky neznamená , že člověk MUSÍ po odpuštění dále setrvávat v něčem , co mu již nevyhovuje.Nikdo tady přeci neříká , že jsme zapšklé , zatvrzelé , tvrdé , necitlivé a neschopné odpuštění ... Lze pochopit ...lze i odpustit , ale fakt , že přátele si DOBROVOLNĚ vybíráme dává svobodu v tom zvážit a rozhodnout se , s kým čas trávit a komu se svěřovat.
Zde bych také nedávala na roveň rodinu.A každá máme jinak nastavené hranice co ještě lze házet za hlavu a co prostě nelze.A to , že tolerujeme určité chování je prima , ale nelze spoléhat na druhé , třetí šance.
Ani asi neposoudíme , co je pro někoho prkotina a pro druhého už ne.A to , že se zde reaguje osobními příběhy je přeci v pořádku.Jinak půjde jen o teorie bez zkušeností.

Pak pokud Ti na ní opravdu záleží a přátelství stálo na pevných základech , tak Ti nezbyde nic jiného než vytrvat a doufat , že čas může přinést naději ...i s tím rizikem , že se kamarádka k druhé šanci neodhodlá.

Nevím , co vše jste si pověděly , ale například u nás ta viditelná zrada odstartovala lavinu , která zpětně odhalila , že má kamarádka neudělala jen tu jednu jedinou špatnost , ale vylezlo z toho , to , že jsem měla růžové brýle a věci nebyly tak , jak se jevily.Ono to tady nelze vše rozepisovat , takže se to pak může zdát , že z jednoho pochybení někdo zahodí 15let kamarádství...ale ono jde věšinou o víc než jen o jednou...Prostě spadnou ty příslovečné klapky z očí...

Mě to kamarádka udělala a je z ní ex kamarádka. A je mi rozhodně lip, protože to nebylo poprvé a já ji šanci dala, udělala znova. Takže konec. Takový člověk me nestojí za to, abych pro něj plakala. Bohužel...

hodně tady citujete odpuštění, myslím si, že je to spíš jakési prokouknutí a smíření se s tím, že ano, můžu se s tím člověkem bavit, ale ne, nemám potřebu se mu svěřovat, a mít ho za nejlepšího kamaráda, kamarádku

prostě v tom vztahu nastane jakýsi zlom, který ty dva lidi nasměřuje jiným směrem, je to prostě život a ten se vyvíjí

je jedno, jestli se jedná o kamarádku, partnera, dítě, kamaráda, rodiče

tím, jak se člověk vyvíjí, rozvíjí, upřesňuje si jiné - své vlastní - hodnoty, priority

je to prostě život - žij a nechej žít