Jak získat expartnera zpátky?

janice0071

poradila ti něco ta kartářka? jako ja jsem v pohobne situaci s tim ze jsme v kontaktu, ale od nedele se mu snazim neozyvat a v patek jdem spolu na kafe.. nechci ale aby me bral jen jako kamosku a taky se s nim nechci prestat stykat, tak taky nevim....

Holky,
všechny jsme si to zkusily, myslím. A já za sebe radím vzít to, jak to je, nevolat, nepronásledovat, neprosit. A souhlasím s příspěvkem výše, že rozchod člověka nakonec posílí. Než ńefunkční nebo vynucený vztah, je lepší nemít nic. Ostatně, stejně přijde časem někdo lepší, kterého bychom nemohly mít, kdybychom se nerozešly

přesně tak...nikoho nikde neprosit a on někde čeká lepší, i když si myslíte, že né, že právě ten kterej vás opustil je pravej...nevím kolik vám je,ale s věkem to poznáte.....

me je 22 a mela jsem uz 2 dlouhodobe vztahy, tento trval necele dva roky a plánoval (on) už společné bydlení, dovolené a různé akce a jednoho dne prostě řekl že chce být sám..prostě si chce užívat, oblbly ho svobodní kamoši a ted s nimi lítá po diskotékách, chce se ale dál se mnou vídat, no nevím...mám s ním jít v pátek ven..nejsme spolu měsíc...

aha tak svobodní kamoši...no jo ti jsou nejhorší, chjojo....jestli je to takhle tak uvidíš po pátku....já sice nejsem moc zastánce vracení se k sobě, ale pokud je to tím, že kamoši do něj vrtali, tak se prostě nechal...třeba pozná, že si nepotřebuje a nechce užívat a že mu bylo líp s tebou....jinak já měla 5 let vztah. Rozešli jsem se chvíli před mýmy 26 narozeninami...a on byl skoro o 9 let starší, takže svý mladý léta měl za sebou...taky se mnou ze začátku plánoval budoucnost, miminko...jenže postupem o tom přestal mluvit, nebo spíš mluvil, že je vše drahý, že na to nemá si vzít hypotéku a pořídit si rodinu...když mi pak řekl, že si mě nikdy nevezme a mimčo nechce, tak jsem prostě odešla...sice mi nenabídl rozchod,ale myslím že se mu víc než ulevilo...ono v tom bylo i něco víc co mě ranilo hodně...kvůli tomu bych ho v životě nechtěla zpět ani kdyby přilezl po kolenou.....jak říkám občas si písnem,ale málo, velmi málo a čas vše vyléčil...nyní mám už přes rok jinýho přítele a věřím, že až teď je to ten pravej, máme toho hodně společnýho, nelže mi......on se ten pravej nemusí ukázat brzo někdo si na něj počká dlouho.....ale jak říkám uvidíš...jinak opravdu ti svibodní kamoši jsou nejhorší, taky mu jich pár mluvilo do života a už nebyli nejmladší...třeba ani nebyli svobodní, byli zadaní,ale byli to hajzlíci

dalphine999

opravdu, ti kamoši jsou takový floutci, co jen jezdí v autech a chodí po kavárnach a o víkendu obraží jen diskotéky a co jsme meli kamarády takové ty "párečky" (byli to jeho kamarádi, já jsem se s nimi seznámila az díky němu) tak s těma se od mého rozchodu skoro nebaví, jen jim jednou za týden zavolá a staví se na cigaretu...prostě se změnil, ale když se potkáme tak mi pořád říká micko, mili a chce mi dávat pusu na přivítranou, ale vím že to nemusí nic znamenat, prostě se změnil, říkají to všichni a já si před všema připadám jak nejvěštší blbka
toto bych fakt liskala, jsou to pravdu poseroutci, proč ti vykladal o miminku a pak vycouval? jsou to opravdu srabi

to netuším, jestli bylo v té fázi zamilovanosti??Hmm proč se tolik pak změnil netuším, sice nic moc nikam nechodil, jen s klukam taky lítali kolem aut, ale to už je jedno. Jen jeslti se fakt změnil a chce si užívat, i to se bohužel stává, tak pozor aby si pak s tebou jen nezahrával a neyvužíval toho, že ho máš pořád ráda, achjojo vtahy jsou těžká věc...ale uvidíš, čas vše zlepší a třeba se tomu všemu budeš za rok smát s někým jiným.....

holky tak ted se mi stala fakt kuriozita. dva velice dobří kamarádi mého ex mě zvou nezávisle na sobě na radne no toto jak se dozví bývaly tak se bude pekne divit se tesim jak ho nastvu

já bych to řekla asi takhle co již skončilo , k tomu bych se již nikdy nevracela
však on někde čeká zase další

No já teď řeším takový problém, že jsem byla s klukem, se kterým se znám už strašně moc dlouho a poslední dobou jsme se prostě více sblížili... jenže teď mě nařkl, že to s ním nemyslím vážně, že si s ním jen hraju, atd... jenže já si s ním nehraju, opravdu mi na něm moc záleží, našla jsem v něm obrovskou důvěru, která je pro mě důležitá...jenže on mi to nevěří...chtěla bych to všechno vrátit zpět,začít znovu,hlavně si s ním o tom všem promluvit,ale on ne....jedná se mnou úplně ironicky...co mám dělat?

Upžímně........?? Nevracet se ani náhodou!

Holky,mě ted potkalo něco podobného o čem jste tady psali. Byli sme s přítelem vic než 4 roky. Byl to krásný vztah, bez zbytečných hádek,problémů, vážili jsme si jeden druhého...Trávili jsme spolu hooodně času. Dokonce bych řekla, že jsem snad skoro žádné jiné aktivity než jeho neměla. Všichni nás považovali za perfektní pár.
Potom přišlo stresující období - já maturia, přítel stres v práci. Míň jsme se vídali...to znamená spíše jen o víkendech. To trvalo tak měsíc,dva. Na letní prázdniny jsme si naplánovali dovču. Já se táák těšila, až budeme mít zase tolik času jeden na druhého, bez nějakých povinností. Jen my dva. A ač se tomu divím, já to cítila i u něj,že se na to všechno těší. Všechno ale bylo jinak. Týden po mé maturitě se mi přítel začal omlouvat,že se během dne moc neozývá,že toho má moc v práci a že má nějakou krizi. Že poslední dobou moc přemýšlí a tak. Hned jsem se toho chytila a začali sme si o tom povídat. Svěřil se mi,že má všeho dost, že by nejradši nekam odjel, někam pryč. Nakonec z něho vypadlo i to že i přemýšlel teď dost o nás a že si klade pár dní otázku, jestli mě nemiluje třeba už jen ze zvyku. Že je se mnou spokojený, nic mu nechybí, má mě rád...ale prostě jinak. Že neví co dělat! Že mi to chtěl říct. Rozejít se nechtěl,řekl že to je určitě krize, která jednou musela přijít,že jsme spolu prostě dýl už...a že si potřebuje uvědomit co ve mě má. Já byla samozřejmě v šoku-do toho dne by mě ani ve snu nenapadlo,že se mu něco podobného může honit hlavou. Bylo to pro mě něco nepředstavitelného, abychom se my dva rozešli, když jsem si ani nestihla povšimnout,že je něco mezi náma jinak. Chtěl se pár dní nevidět. Já to v tom okamžiku nechápala a začala mu to vyčítat. Jak prostě může o nás dvou pochybovat a tak. Potom mi kámoška otevřela oči - že prostě tím nic nevyřeším a hlavně mu neporučím co ke mně má nebo nemá cítit! Moc jsme o tom mluvili, oba jsme moc brečeli. Pořád říkal že me nechce ztratit,ale že neví jak si pomoct. že ho to taky trápí,ale nechce trápit mě,protože ví,že mi nemůže říct - počkej, musím si uvědomit jestli tě miluju tak jak bych chtěl nebo tak něco... Když jsem mu začala připomínat jak krásně nám bylo a že je normální že může zapochybovat,ale at náš vztah nezahazuje, at to zkusíme dál...a když ucítíme oba, že se mezi náma láska vytratila a jde spíš o "zvyk" nebo jak to nazvat-že to ukončíme a nebudeme se muset trápit tím, že jsme tomu nedali ani šanci. Nechtěl. řekl že šanci máme - že se mnou chce být,že to ví...jen prostě ted chce přemýšlet - sám, chce si všechno ujasnit...a pak se vrátit a být zase spolu,pokud bych ještě chtěla.S tímto se svěřil jen svého kamarádovi, jinak o tom s nikým nemluví. Nevím co ted čekat. Ve čtvrtek jsme si řekli, něco na způsob,že ted spolu nejsme. Hodně to bolelo - máme k sobě opravdu hezký vztah. potom prosil at se mu večer ozvu. Proto jsem asi naivně doufala,že ještě ten večer něco napíše sám.Nedočkala jsem se.
Řešila jsem to brečem.Od rána do večera jsem brečela a říkala si PROČ? Už jsem sama z toho všeho otrávená a začínám přemýšlet, co vlastně k němu citím já. Jestli ho opravdu miluju, nebo bez něj jen nemůžu a nechci být. Každopádně se trápím - moc! jsou to jen tři dny a je mi šíleně smutno,nedokážu si to přiznat,že spolu prostě už nebudeme, že spolu neuskutečníme naše plány, že už mi nepřijde sms na dobrou noc,že už ho neobejmu, nepolíbím...že už se vedlě něj neprobudím. To je asi normální-bohužel Pořád si říkám,jak ze dne na den se z nás můžou stát "cizí" lidi a jak mu najednou může být beze mě líp Nejradši bych mu napsala a sešla se. Vidím ale,že radíte pravý opak. Nechat to být....
jsem ráda, že mi kámoška ukázala tyhle diskuze, moc mi to pomohlo! Vaše názory a vše. Prostě,že se tohle děje a ne vždycky očekávaně...takže díky

Twixi

dej mu nčas....podle mě je to krize...najednou jste si tak trochu zevšedněli, víte kdo co od koho čekat....miluje tě, jen to bylo poslední dobou pořád stejné, to je vše....

nech ho v klidu, at si vyzŕazí i s kámošema a netlač na něj....tím si jedině uvědomí, co v tobě má...

janice0071

Nijak, protože je to *****, který za to nestojí. A Ty buď ráda, že už se netaháš s člověkem, který se k Tobě takhle dokáže chovat po pěti letech vztahu!

WOW, užij si to Já bych šla někam s obouma (s každým zvlášť) a pořádně se celý večer bavila