Jak vybrat vhodné jméno pro minimko

To je docela vtipný, protože Daniel se sám jmenuje a v podstatě je to jediné jméno které by přicházelo v úvahu...jenomže...už jednoho synka má a přesně takhle pojmenovaného. Nezvládla bych daniel 1 a daniel 2

Páni, na mě si působila vždycky - ne starší, ale "dospělejší"! Mně je 22 (...a mi jsou tčíí, a mi jsou čtyšííí) a kamarádky si i tak nějak ťukají na čelo, že vůbec řeším nějaké svatby a příjmení, no.

Reaguji na Kokinka: Tomu rozumím...

Snad by se tomu dalo vyhnout, kdyby mu to Kokina vysvětlila. Svatba v plánu není a ona je unavená jejich hádkami, takže oznamuje toto řešení - dítě má mít příjmení matky, to je snad automatické (a takto samozřejmě to prezentovat). Je to reálné...?

(Btw, Monus -

- ty mě dneska dostáváš!)

Já si jméno pro své dítě (syna) vymyslela cca v 10 letech a od té doby každému přiteli hned zkraje řeknu, že kdyby nááááhodou, ať s tím jménem počítá, že o tom vubec nehodlam diskutovat. A dítko bude snad brzo, tak jen ať je to kluk
Jinak Helmut mě naprosto dostal, vybavila jsem si ,,Ahoj, já jsem Helmut, opravář komínů" ,,Ahoj, já jsem se právě osprchovala"

Tak jsem přečetla celou diskuzi a souhlasím tady s holkama. Opravdu, myslím si, že by mělo mít miminko tvé příjmení, fakt je takové smutné, když by to pak bylo "Svobodovi a Nováková". Sama bych to tak nechtěla, připadalo by mi to takové, že jsem odstrčená, že nejsme úplná rodina.
Jsem asi taky trošku staromódní, ale chci nejdřív svatbu a pak do úplné rodiny dítě, ale když by se stalo, že by mělo být miminko ještě před svatbou, ale svatba by se plánovala, dala bych příjmení po přítelovi. Pokud by se ovšem ke svatbě neměl, rozhodně by mělo malé příjmení po mně..
A jména jako David, Tomáš, Lukáš jsou moc pěkná! Taky nechápu, proč někdo řeší, jestli je jméno židovské nebo jaké. Mně se například moc líbí Sára, přítel to jednou řekl před jeho taťkou a pak mi povídal, že prý to je židovské jméno. Říkala jsem, že je mi to úplně jedno, že ostatním může být fuk, jaké dáme dítěti jméno, je důležité, aby se líbilo nám a hodilo se nám pro miminko..

Taky jsem si to celé představovala jinak, ale nějak se to všechno zvrtlo tak, že tu stojím těhotná, v poměrně pokročilém věku, s chlapem o kterém pochybuju. A připadám si jak ten největší blázen na světe, když si říkám jak se mi zrovna tohle mohlo povést.

Moc a moc vám všem děkuju za příspěvky. Kromě toho, že jsem získala zase jiný náhled na ten základní problém (jméno) jsem si uvědomila spoustu věcí které člověk sice asi cítí, ale nějak je pořád radši přehlíží. Díky že jste se tak rozpovídaly, v mém rozpoložení mi to hrozně moc pomohlo

přesně tak to mám i já..mám jméno pro holčičku i chlapečka...nehodlám se o tom s nikým bavit a přítel to ví.....at si rozhoduje o čem chce....ale já bych nepřežila a nedokázala žít s tím, že se moje díte jmenuje nejak, jak se mi to nelíbí. Možná pro holčičku bych ještě svolila k nejaké diskuzi..ale pro chlapečka se mi líbí jedno jediné jméno ze všech jmen na světe, takže od toho bych nikdy neustoupila..

Napadá mě jediná možnost - "zapomenout" doma ten papír se jmény pro miminko a pojmenovat ho až na místě (v porodnici)... ačkoliv, nás se ještě na matrice PO vydání rodného listu ptali (tedy ptali se manžela, zajímavé ), zda souhlasí se jménem a snad musel i něco podepsat... ale možná to je jen úchylka našeho města My jsme se na jménu dohodli (tedy byl to boj ), nikdy bych nedala dítěti jméno, co se mi nelíbí (i když na druhou stranu 1) znám mraky lidí, kteří nejsou se svým jménem spokojení, 2) když je miminko na světě, tak je skoro jedno, jak se jmenuje - což je spíš myšleno tak, že partner se nad to jednou povznese, neboj). S příjmením ti neporadím, přeci jen, kdybyste se pak vzali, tak budeš dítě přejmenovávat? Nebo ho necháš "odstrčené" (řešením je samozřejmě nechat si své jméno i po svatbě).
Každopádně přeji hodně štěstí.

Pročetla jsem celou diskusi a můžu říct jen jedno, klidně bych dala české jméno - mám typické české jméno Drahomíra..., a nemám s ním problémy ani za hranicemi. I ti dospělí a ,,upjatí moudří" se často baví tím, jak to jméno správně vyslovit, což odlehčí atmosféru. Z typicky studené formality to přejde k větší spontánnosti... Rozhodně se mi nestává, že by na mě někdo zapomněl A nejde mnohdy právě o tohle, aby byl člověk zamapatovatelný, je jasné, že tu hraje roli i charisma, ale i jméno může dost pomoct.

a co třeba takovej Robert? Jmenuje se tak můj muž, shodou okolností i můj táta. Tátovi říkáme Bobe, Bobši. Muži říkáme Robie....mi to přijde taky jako univerzální, moc pěkný jméno

já jsem si vzala kalendář, vypsala jména co se mi líbí a pak jsem vybrala ty ,které pasujou k příjmení. chtěla jsem aby si i každý pod tím jménem představil atraktivní osobu - do budoucna . . . dítě je dítětam jen pár let, ale pak je celý zbytek dospělá života, tak prcka přece enpojmenuju Amálka nebo podobně . . .
vybrala jsem Maxe a Sofii a prostě si pořád myslím, že jsem lím vymyslet nemohla. jo dceři jsem vybírala tak, aby pasovala i k jménu bráchy. když se mě někdo zeptá na děti tak ať to trochu zní

Reaguji na kivus: dobře jsi to udělala, přesně jak říikáš - děti jsou dětmi jen několik let, zbytek života jsou dospělí. A já teda úplně nesnáším všchny ty Matyáše, Tobiáše, Tadeáše atd....mně se dospělí chlapi s takovými jmény zdají směšní. Takovej 40-ti letej Mates je super, ne?

Reaguji na Amnesia: néééé, tohle nemůžu přežít já . . . sestřin Śhi-tsu je Matýsek (proto si to jméno neumím představit na chlapovi)
ale jinak jo, když se trochu snažím vytlačit z hlavy rozkošného vousatého pejska tak se tam objeví hezkej chlap, se strništěm na bradě a pekáčem buchet na břiše

jo ale jinak, kdyby si mě chlap nevzal dřív, než bychom začli mluvit o dítěti, tak u mě nemá právo mi do výběru jména vůbec kafrat . . . ale každý hold nemá moji náturu

Chlap měl na vyjádření času dost a příležitost více než skvělou, Kokina psala, že svatbou začal sám spíše pohrdat, tak má smůlu. Kdyby se časem vzali, bude holt mít jiné příjmení on - šanci měl. A přiznejme si, že v dnešní době není rozvod nic neobvyklého a Kokina by měla na rozdíl od mnohých rozvedených žen alespoň tu výhodu, že by se dítě jmenovali po ní, ne po bývalém..

Naprosto souhlasím!

Opět Je to škoda, kdyby ženské takovou náturu měly, byly by spokojenější