Jak ukázat rodině přitele, že nejsem nafoukaná?

No, problém je v tom, že ona mi fakt nemá co závidět, myslím, že mají mnohem vyšší životní úroveň, než já, ale to je jedno.

No, tak už jsem zpět v Pze, odjela jsem nakonec dokonce dřív, než jsem plánovala, přítel tam ještě zůstal, teď jsem u něho sama a mám z toho docela špatný pocit, necítila jsem se nějak moc vítaná a nechtěla jsem tam už zůstávat Trochu se tomu směju a trochu je mi to líto. Jeho sestra (na kterou jsem tady spoléhala) nakonec byla s jeho mámou asi nejhorší a moc nepřispívaly k nějaké fajn atmosféře, např. mi pravidelně lezly do koupelny, když jsem se ráno upravovala, měli zvláštní otázky, třeba, proč jsem si půjčila na letišti zrovna tohle auto (mimochodem jsem si fakt nevybírala, ale prostě mi jedno přidělili, kdo někdy půjčoval, ví, o čem mluvím) apod. Co mi vadilo, byli strašně velké porce jídla, které servírovali a jak často, na začátku jsem to jedla, protože jsem se bála, že je urazím (až mi z toho bylo zle, pak jsem příteli řekla, že to nechci, tak jsem si alespoń nandavala sama (což se neobešlo úplně bez poznámek: přítel je zvyklý jíst víc a jestli mu vůbec vařím, tak jsem řekla, že mu vařím a jeho máma: no, já nevím, já u Tebe měla skoro hlad - pak jsem si uvědomila, že jsem jí asi dávala fakt málo jídla, ale soudila jsem to podle toho, co u mě jí přítel, ale zase on jedl doma fakt mnohem víc, než u mě)
Vrchol byl, když se mi jeho ségra zeptala, jestli žiju ve Švédsku sama nebo jestli tam někoho mám. Když jsem řekla, že sama, tak sestra na to, že je to určitě těžké bez chlapa tak dlouho a že se nebojí, že si určitě někoho najdu a že je to normální. Řekla jsem, že nemám potřebu si nikoho jiného hledat a docela mi to urazilo a šla to rozdýchat na zahradu. Jako nejlepší se nakonec ukázal táta (babička se moc neúčastnila, jen se pořád dívala na televizi .-), který tam za mnou přišel a řekl, jestli se něco nestalo. Já řekla, že ne, že je všechno v nejlepším pořádku a on řekl, ať si ze sestry nic nedělám, že u nich jsou ženský zvyklé říkat věci napřímo.
Nevím, jestli jsem měla odjíždět, ale svedla jsem to na to, že si musím ještě v Pze oběhat nějaké úřady. Celkové hodnocení tak 7 bodů z 10.
Děkuju za Vaši podporu a užitečné rady (mimochodem pomoc z domácností striktně odmítly na začátku, tak jsem se pak už moc neangažovala), přemýšlela jsem, že je výměnou pozvu všechny zase k nám, ale ještě si to rozmyslím

a přítel nic? On se tě vůbec nezastal?
Ono to tak většinou bývá, když se sejde matka a dcera, že jsou proti ,,snaše" . I když pořádně nechápu proč. Já s mamkou vycházíme s bráchovou přítelkyní úplně v pohodě..
Co ti na to řekli, že odjíždíš dřív?

no já bych za takových okolností odjela určitě!!

Já si nemyslím, že ses tam měla tak špatně, navíc to sama hodnotíš 7 z 10, což je OK.
Kolik jsi tam byla dní nebo nocí?

S jídlem bývá často problém. Pokud jsou zvyklí na větší porce, tak se jim nediv a návštěvě také radši naložím více, však může nechat. Alespoň ses dozvěděla, že přítel jí více.

Přesně tak.

Mě se zase tchýně ptá, když mám něco nového: Kolik to stálo?

nemyslím si, že je problém v tom, že by na to neměla, ale v tom, že si toho neumí užívat - moje teta - klasický příklad - má taky všechno, vyšší životní úroveň, nemusí koukat na korunu - ale řeší i takovou ptákovinu, jako je umělá kytka od vietnamců - prostě si jí taky musí mít a průpovídky má stejné

jsou to, dle mého názoru, lidi, kteří se neumí dostatečně radovat ze života a proto je jejich jedinou radostí to, rýpat a shazovat někoho jiného

Já myslím, že to příliš řešíš... řešit každý detail návštěvy - před návštěvou samotnou je zbytečné...A otázky typu - zda je normální pomáhat...Kdykoliv jsem někde na návštěvě, a´t u svých příbuzných, nebo kamrádů - kdekoliv, tak je naprosto automatické ( bez přemýšlení ), že nabídnu svou pomoc - např. po jídle ( sklidit talíře, stoupnout si a vzít utěrku a pomoct s nádobím )...Tohle jsou věci, které patří k základům slušného chování a měli by nám být vštěpované od malička...

Každý jsme jiný a tak je to třeba brát...A lidi na vesnici jsou zase trošku jiný...Spousta jich má jakési předsudky - názor na lidi z města, notabene, když žiješ venku...Pro ně je to jiný svět...

Je to rodina tvého přítele a žiješ s ním, nikoliv s jeho rodinou. Tu je třeba respektovat a brát jaká je...Pokud se budeš užírat a utíkat, vzniknou časem daleko větší problémy a bude zle jen mezi váma dvěma...

Na otázky typu - proč jsi si vybrala toto auto a né jiné je přece jednoduchá odpověď. Tohle mi prostě přistavili, neměla jsem možnost si vybrat. Na možná rejpavé věty - že si někoho najdeš atd. ..Usmála bych se a v klidu řekla, ale já už mám vašeho syna - jsme šťastní a nemám potřebu hledat někoho jiného a ani to nědělám A jsem moc ráda, že můžu poznávat jeho rodinu...atd.atd.

A buď se hrany obrousí, nebo ne..Ale nemá význam dělat z komára velblouda a dopředu mít strach a negativně myslet...

Pozitivní myšlení a nadhled předejdou spoustě problémům...

Lis
A jak jsi dopadla s dárečkama? Měli aspoň radost?

Právě, že se mi nezastal. Vůbec nic neřekl. A já ještě na něj: "Já jdu na chvilku na zahradu", tak jsem očekávala, že tam třeba za mnou přijde, ale nakonec to byl jeho táta, kdo přišel...až přijede, ještě se ho na to chci nějak zeptat.

Vůbec nic, prostě se rozloučili. Nebylo to nějak ohraničené, takže s tím nebyl problém...

Děkuju za podporu, vím, že holky tady mají spíš odlišný názor, ale já prostě nechci zůstávat někde, kde mi není dobře.

Špatně jsem se neměla, užívala jsem si procházky, přírodu, zahradu, nákupy v malém krámku...v tom příspěvku jsem spíš napsala takové negativní momenty, což neznamená, že nebyla řada pozitivních, určitě návštěvy nelituju.

No, jako docela jsem se pak styděla, já mu dávám fakt mnohem míň jídla a nikdy nevyžadoval nějak větší porce nebo tak vůbec jsem ho tam nepoznávala, jedl fakt hodně...

No, na to se ona právě ptá taky, ale je to dost citlivá otázka, neřeknu, kdyby šlo o její peníze, ale tady jde přece o mé a hospodařím s nimi tak, jak to vyhovuje mě, ne?

No, tak já etiketu při své práci docela využívám a máme-li postupovat striktně podle ní, tak je to přesně naopak, obsluha je zásadně na hostiteli a nabídkou návštěvy se k ní zavazuje.

No, s tím se dá souhlasit, ale ta praxe byla trochu těžší pro mě...

Dárečky, myslím, byly docela vyvážené nakonec, snad udělaly radost, nevím, přijaty standardně tím roztomilým českým způsobem "to jste si neměli dělat škodu"

tak to by mě hodně mrzelo...

a on se sám nenají?

to je jasné

Já bych tam už nejela bez vážného důvodu. Pokud vám vztah vydrží, tak můžeš občas něco poslat, jako omluvu, že nepřijedeš. Nějak se mi nezdá, že přítel ti neřekne rovnou, že vaříš malé porce, že je zvyklý jíst víc. U chlapa jídlo hodně funguje, jste spolu málo?
Je mi líto, jak se chovali a nevím, proč je omlouvat. A přítel se choval necitlivě, až trochu zbaběle.Muselo ti být úzko.

Asi mu nepřišlo, že ses urazila. Když chlapovi neřekenš na rovinu, co ti vadí, tak to většinou nepochopí. Naznačování nestačí.
Nebo táta za tebou šel přímo, protože poznal, že se tě to dotklo?

Mně to také příjde neslušné, že se ptá, ale odpovím.

Ježiš ne, to není tak, že bych mu jako vůbec nedávala najíst nebo ženské porce
Jen tam prostě jedl na můj vkus nadmíru, fakt obrovské porce a hodně často...

No, on šel jakoby "do kůlny" něco udělat, ale bylo dost očividné, že se jde podívat, jestli se něco nestalo...Nebo si to aspoň myslím.

No, ještě podle toho, co odpovíš . Snad ne to, co bych na to s chutí odpověděla já. Ale jinak teda taky řeknu částku, ale v určitých případech si s ní pohraju, zpravidla směrem dolů