Jak si vážit partnera?

Reaguji na mikiosaurus:

s takovým přístupem co máš si ho ani vážit nikdy nebudeš. Sorry , ale mě kdyby někdo prudil takovýma hovadinama co ty zde popisuješ tak bych ho poslala do háje.

tady si trošku protiřečíš , jestli to opravdu chceš tak to pro tebe nemůže být těžký změnit , spíš mi to připadá , že to chceš dělat proti své vůli,v tom případě to těžký bude a efekt mizivý.

Přítele si musíš vážit sama, to se nedá naučit..

právě těma maličkostma to začíná a někdy končí výrokem - když ho vidím jíst, nejraději bych mu ten ksicht v tom jídle vymáchala

jedna otázka je být s někým, protože se se ním mám dobře?

druhá otázka je - můžu žít s partnerem, kterého si nevážím?

Tohle pro mne byla vždycky konečná.
Nejhorší je, když ti vadí, že ten člověk JE, že existuje..

Reaguji na mikiosaurus: ahoj, podle mě je problém v tom, že ty se částečně chováš jako malý dítě... vem si, malý děti taky velmi rády testujou, kde je ta hranice, do který jim bude "všechno" procházet, a kdy už tu hranici překročej, a přijde "trest"... to je normální vymezování sebe vůči ostatním, akorát někdo to dělá víc viditelně, a někdo nemá potřebu to dělat tak viditelně... myslim si, že ty potřebuješ chlapa, kterej ti dá jasně najevo, kde má svoje hranice, a jasně ti dá najevo, že tě nepotřebuje, a že "když se ti to nelíbí, můžeš jít"... možná potřebuješ, aby ti on jednou za čas "přitáhl otěže" a srovnal tě... a tim, že ho prudíš, se možná snažíš vyvolat konflikt, kterej by vyústil k tomu, že by jako chlap bouchnul do stolu a pořádně tě sprdnul... v tu chvíli bys možná "začala vrnět blahem", jakýho máš doma chlapa, a okamžitě by sis ho začala vážit, a začala ses snažit dělat všechno pro to, aby ti on DOVOLIL být s nim...
ale třeba jsem úplně vedle třeba je to o tom, že tobě samotné něco vadí, a potřebuješ ze sebe ten přetlak nějak dostat, a on je "první na ráně"... to se taky často stává, že člověk sprdne svého partnera nebo partnerku za něco, za co ani nemůže...

jo, takhle by to mohlo skončit, že by mikiosaurus začala prudit vždycky, když by ho jen viděla...

vidim to naprosto stejně jako JIRIK... jak se chceš naučit vážit si někoho, koho si od začátku nevážíš a on se nechá... buď musíš dospět a vědět co chceš a nebo přestaň trápit sebe i jeho a najdi si chlapa, který bude mít přirozenou autoritu, ze kterého si sedneš na ***** a nic z toho, co provádíš tomuhle chudákovi, si nedovolíš... protože si ho budeš přirozeně vážit. Do toho se nedá nutit a i když se budeš snažit, tak stejně vybouchneš a možná, že ten náhlej nával bude horší, než to co provozuješ nyní.
Jsi mladá. Na to aby ses měnila kvuli chlapovi máš dost času.. jestli-že někdy tenhle čas příde

Reaguji na nussii:
jj, o tom to je... každej člověk má svou energii, a ta energie s někým "přirozeně" rezonuje, a s někým se "přirozeně" střetává v konfliktech... člověk se může snažit dělat cokoli, aby někoho zaujal, a bude to zbytečný, a u někoho jinýho prostě jen BUDE, a je jasno ale tohle je vždycky jen začátek, to pokračování mají vždycky ti dva v svých rukou... když se chlap chová jako bábovka, tak dřív nebo pozdějc to prvotní kouzlo vyprchá... člověk může bejt hodnej, ale neměl by sebou nechat zametat...
já si myslim, že člověk se pořád mění... ale ne skokově, prostě se pořád vyvíjí... potkává zkušenosti, ty mu dávají nějaké prožitky, výsledky, a na základě toho člověk koriguje sebe v budoucnosti... když se člověk chce změnit, tak je to v pořádku, ale je třeba, aby se chtěl změnit sám za sebe a kvůli sobě... změna kvůli někomu jinýmu je nebezpečná, protože se člověk dostává do stavu, že on něco udělal pro toho druhého, a na základě toho má "právo" očekávat, že ten druhej je mu zavázanej a nějak mu to musí oplatit...

Reaguji na mikiosaurus:
ale nějak mi tu chybí zakladatelka vlákna, se tu bavíme o ní a bez ní

já jsem si to všechno četla a zamýšlela se nad tím. Jo,jsem mladá, ale to není omluva ani vysvětlení. Musím uznat, že už jen napsání příspěvku mi hodně pomohlo. Jiříku, uznávám, že máš z časti pravdu, ale vím, že bych byla nespokojená. Jsem sama dost autoritativní a pokud by byl i chlap autoritou, asi bychom se museli pozabíjet (viz časté hádky s tátou, který je taky dominantnější typ - nejspíš to mám po něm). proto jsem popřemýšlela nad řešením. A nebylo zase tak težké najít věci, za které si partnera můžu vážit. Je jen potřeba na ně myslet a pracovat sama se sebou. Myslím si právě, že s každou myslí se dá pracovat, ikdyž je to obtížné. Necchi, aby mě k tomu dohnaly životní zkušenosti...

hmmm... díváš se na Zoufalé manželky? před časem tam v jednom dílu řekl Tom, manžel Linet, jednu zajímavou věc jako reakci na zpochybnění jeho mužský síly a autority... nepamatuju si to přesně slovo od slova, ale bylo to takhle nějak: "já vim, že Linet neměla hezké dětství, bylo plné nejistoty. a proto je ona taková rázná, protože jí to dává pocit jistoty, když má věci pod kontrolou. já Linet miluju, a tak jí dopřávám ten pocit, že ona rozhoduje..." co tim chci říct? i ve vztahu můžou bejt spolu dva dominantnější jedinci, jen si musej určit pravidla, a potřebujou si najít společnej směr svýho života, a potom spolu můžou fungovat v pohodě... toť můj názor
a co se týká hádek s tvým tátou, to může bejt i díky tomu, že on se ještě nestihnul smířit s tim, že už nejsi jeho "malá" holčička, která ho poslouchá a nemá svůj vlastní názor moje máma si taky někdy posteskne, že to se mnou bylo jednodušší, když jsem byl malej a neměl jsem svý názory

Měla jsem tenhle problém mockrát. Vydržela jsem s nima vždycky cca půl roku a dost. Bylo to tím, že na mě moc viseli. Byli to krásný, inteligentní chlapi. Moc hodný, dokonce si některý z nich uvědomovali, že pro mě toho dělaj moc, ale nemohli si pomoct. Byla jsem pro ně víc než oni sami pro sebe. A to je chyba. Jak si máš vážit někoho, kdo si sebe neváží? Neumim bejt s někym, kdo nemá hrdost, třeba jen co by se mě samotný týkalo. Musim si partnera vážit, protože on si váží sebe.

ty jo ,tak tohle téma je jako můj příběh-mám to samé ,mám (pro někoho) skvělého chlapa ,ve který mě nepodvádí nechodí na "kalby" do rána každý týden,pomáhá mi finančně atd....ALE je tu něco (a já nevim co) kvůli čemu hledám stále důvod prudit a zesměšňovat ho.potom je mi to taky líto a vůbec nevím proč to dělám..jsme spolu přesně rok včera jsme měli výročí přichystal nám večer-kytky jídlo něco dobrého a já jsem ho zprdla na dvě doby za všechno:-/ no už si to nenechal líbit a rozešel se semnou a já si v tu chvíli uvědomila,že nechci být bez něj ,ale nedokážu si ho vážit tudíž být s ním:-/ vůbec nevim jak to řešit dál...dnes ráno mi řekl že mi dává šanci vše napravit,ale já nevím jak si ho začít vážit možná si budu muset stále opakovat jak mi bylo hrozně když řekl,že je konec nebo já už fakt nevim.

Holky měli ste někdy chlapa, který si vás nevážil, nechoval se k vám dobře, chodil na kalby a vy ste byla až na druhém místě, kamarádi- práce pro něj byla přednější,..?
Já osobně s chlapy nemám špatnou zkušenost, ale měla jsem přítele a ten si mě schoval do zlaté klece a po letech se začal chovat i dost nevybraně.. hodně žen mi ho závidělo, ale nebylo co.. do té doby jsem si ničeho moc nevážila- peněz, chlapa, přátel a hlavně toho, že se ke mě někdo chová pěkně a s láskou. Teď jsem šťatsná za svého přítele a užívám si, jak se ke mě chová, není to samozřejmost. Nepřeju vám nic špatného, nevim kolik vám je, co máte za sebou, ale myslim si, že problém je v tom, že nemáte zkušenosti.
Ale zas nutit se do něčeho, co vám přirozeně nejde.. to taky není výhra

Reaguji na romísek:
možná jsi si svým partnerem moc jistá, možná ti chybí nějaký vzrušení, adrenalin, boj o přežití, možná se v něm snažíš probudit nějakou větší aktivitu... těch možností je spousta...