Jak si vážit partnera?

nejvíc si začnež vážit až ho ztratíš, zkus si to jen představit. Taky bych mohla přítele finančně využívat, ale nedělám to protože jsme se dohodli, že budeme šetřit na bydlení a tak to beru, že jeho peníze jsou i moje a vážim si jich.

já vím a vždy, když na to pomyslím, cítím se mizerně..ale jakmile se "rozjedu" vůbec nic si neuvědomuju...Přemýšlela jsem nad nějakými kurzy ovládání, asertivity..ale největší problém nejspíš tkví v tom, že je partner na mě až moc hodný....když se takhle poslouchám, nechápu..proč si prostě nedokážu vážit toho všeho, co pro mě dělá a chci pořád víc a nikdy nejsem spokojená..a o peníze ani tolik nejde, sama vydělávám slušně, ale on víc, to ano.

Také jsem to samé řešila, jsem s přítelem 6 let. Byl a je na mě tak straaašně hodný, že mě to začalo vadit a přestala jsem si ho vážit. Došlo to až k tomu, že jsme se málem rozešli. Naneštěstí se tak nestalo. Jak se říká, nás holky lákají ty největší parchanti a potřebujeme neustále někoho dobívat. Když, ale vidím, jak jsou moje kamarádky neustále neštastný, pokud maj někoho takového doma, nevyměnila bych to. Skus si uvědomit, jaké máš štěstí, že máš doma někoho kdo tě miluje a ve všem podporuje.

Možná ,že se s ním nudíš a tak si vymýšlíš rozptýlení.Vymysli radši nějakou společnou aktivitu.Nejlépe tu která mu jde aby si si ho mohla začít vážit.
Určitě na nic nespěchej.Sečti si všechna pro a proti.Co u tebe převáží.Hlavně,jestli máte nějaké společné záliby,jestli si máte o čem povídat a čemu zasmát.

já si myslím, že chyba je v tom, že cítíš, že ti nedal (najevo) žádné mantinely a tím jak ho prudíš, je po něm podvědomě vyžaduješ. ty prostě chceš, aby ti dal najevo, kde jsou ty hranice, kdy už si nenechá tvoje chování líbit. IMO nejsi dostatečně vyzrálá, aby sis ty hranice dokázala stanovit sama.

takže pokud nechceš aby mu jednou praskly nervy nebo aby se s tebou rozešel, protože to není s tebou k vydržení, musíš na sobě začít pracovat, třeba tím, že si uvědomíš, co vlastně od toho vztahu očekáváš. do té doby by si s ním měla být jenom, když opravdu budete něco podnikat, aby ses u toho zabavila a nevšímala si "blbostí"

To právě ne: nenudím se s ním vůbec, právě naopak. Kdykoliv se nad tím takhle hluboce zamyslím, vím, že je skvělej. nechci ho ztratit, moc mi na něm záleží, ale absolutně to nedávám najevo. snažím se přimět se k lepším výkonům ale nakonec ta moje rejpavá část vždy vyhraje.

Přítel ti to trpí, protože je do tebe zamilovaný. Zamilovanost trvá plus minus 2 roky. Co myslíš, že bude pak?

Neboj, ono mu to brzy dojde, že ho využíváš, vykašle se na tebe a ty si budeš nadávat, že jsi byla blbá (drsné, leč moje vlastní zkušenost - aneb jak jsem přišla o svojí první lásku). Co poradit nevím, protože jsem na něj byla hnusná, aniž bych chtěla, prostě to šlo nějak ze mě samo, ač jsem věděla, že je hodnej a má mě rád a jeho vlastně taky, ale nějak mi to nedalo.... no pak mi to jednou všechno vmetl do tváře, že se sebou nenechá zametat, že jsem se chovala hnusně a zamával mi a nazdar. Hm a pak mi to došlo Takže asi tak, no. Ono každýmu jednou dojde trpělivost, jen někomu to trvá dýl někomu míň, ale KAŽDÝ jednou přijde na to, že ho druhej zneužívá a neváží si ho.

Takže neboj, on tě jednoho dne opustí a ty budeš rvát vlasy a dala bys všechno za kluka, kterej by na tebe byl hodnej. Ale zase...to si každý musí prožít sám, aby to pochopil a vážil si věcí, které bere jako samozřejmé, protože oni tak samozřejmé být nemusí. A pak jak se říká: Každý ví to co má, až když o to přijde.

jojo, tak predevším kvůli tvýmu důvodu jsem se rozešla s přítelem nedávno. když se tak stalo, uvědomila jsem si, jak jsem to podělala, že ho miluju,když jsem viděla, jak se i tak hodný člověk dokáže seknout a naštvat..když jsem ho prosila, aby se vrátil, vytřel si se mnou zadek. a přesně tím si asi musiš projít taky, abys to pochopila. zkus to jako já a uvidíš..ale pozor, ať nedopadneš stejně

Problém sis pojmenovala sama. Naprosto tě chápu, máš prostě potřebu zkoušet, kam až to jde a s každým krokem dál a dál se zmenšuje tvůj respekt vůči partnerovi. Nemohla bych být s někým, koho bych si alespoň trochu nemohla vážit - myslím, že jsi stejný typ, akorát si tím není jistá a proto děláš to, co děláš a z čeho je ti smutno.
Dopadne to nejspíš tak, že se s ním rozejdeš, protože potkáš někoho zcela jiného. Buď ten jinej bude velký hajzlík, trochu tě psychicky nabourá a ty se s prosíkem vrátíš k ex a chvíli si jej budeš vážit za to, že tě vzal zpátky, nebo bude takovej docela maličkej hajzlík a ty s ním zůstaneš a bude ti to tak vyhovovat

Tak to znám. Třeba je to prostě důležitá zkušenost prvních lásek. Taky jsme se takhle dost testovali navzájem a vždycky jsme šli o trochu dál... no a já si to uvědomila. Ale on už nějak ne. A taky to neskončilo dobře. Ale zas škola jak se patří.

Já právě tenhle vztah nechci skončit. Nechci, aby to všechno zašlo tak daleko, že by si už ani můj partner nevážil mě. Musím na sobě víc pracovat. Víc do toho vztahu investovat. lae je to hrozně těžký. jako když Vám "dospělíů radí, ať se pořádně učíte, že je to důležité, ale vy nevěříte a přijdete na to, až když je už pozdě. Já ale právě nechci, aby už bylo pozdě. Musím to podchytit ještě včas.

Jen bych chtěla vyzvednout tu tvou zmínku o autismu... nemůže to být právě tím, že si tvé "prudění" nepřipouští? Prostě jej třeba prostře nevstřebává dostatečně na to, aby se ozval a vytvářel tak nějaké hranice, kdy už třeba přeháníš. Chová se takhle "flegmaticky" jen vůči tobě?

Ale on se nechová vůbec flegmaticky. Moje pruzení mu vadí a je to jediná věc, na kterou si stěžuje. nejdřív to přecházel, ale myslím, že už ho to přestává bavit. už mě několikrát porsil, ať se takhle nechovám, že mu to vadí.