Jak se vyrovnat s tím, že už má jinou

Reaguji na Martii: Takový rozchod alá srab jsem zažila

já jsem takový rozchod zažila taky a on pak ze sebe dělal chudáka že jsem já ho nechala

Reaguji na Ráchel25:
oni sami rozchod chtějí a nejvíc mě štve, jak mi někteší říkají, jak se taky chudáček trrápí a jak ho to bolí.. keci Nemohl se dočkat, až od něj odejdu a on bude s tou druhou....

Reaguji na maikkynna: a existuje reálná možnost, že na ně někde narazíš? protože to by mě zabilo... bohužel, přemýšlení nad tím, co "ona má, a já ne?" se člověk nevyhne a akorát se víc a víc trápí a užírá...spousta lidí funguje tak, že když má nějakou krizi ve vztahu a narazí někde na cizího člověka, se kterým si rozumí, hned ho bere jako lepšího a kvalitnějšího člověka oproti svýmu partnerovi.....přitom jim nedochází, že partnerovi třeba ublížili a ten oprávněně "vyšiluje" a je podrážděnej..a místo aby sklopili uši a bylo jim to líto a snažili se to napravit, tak hledají útočiště u utěšitelů/ek, kteří/é se zdají jako "oáza klidu" v jejich partnerském životě plném stresu .o) postavený na hlavu..

máš pravdu, je možný, že o Tobě dotyčná ani nevěděla, že to hoch hrál chvilku na obě strany...jen větší důvod jím pohrdat..pak jen člověka mrzí ty zahozený roky...přítelova nová známost o mně věděla a dokonce se na moji adresu vyjádřila stylem "ta má teda výdrž" .o))) jak kdyby to byl přespolní běh a ne vztah, do kterýho jsem investovala všechno, přestěhovala se, atd... .o))

celkově jsem z lidí zklamaná, na novej vztah nemám ani pomyšlení, ale dělám to jako Ty..snažím se věnovat sama sobě, dělat si radost, pečovat o sebe, poslední dobou třeba hodně vařím a peču, koukám na filmy, čtu knížky, plánuju, co budu dělat v létě, co si koupím na sebe, a hlavně si chci najít práci, mít dobrý kolegy a bejt jakš takš v klidu..

určitě to nějak zvládneme

Reaguji na maikkynna:
já nemám ráda sraba který neumí jednat narovinu, škoda jen že se nedá v davu poznat

je to dost pravděpodobné, že na ně narazím před pár dny jsem byla na obede a ona obedvala vedle mě a to jsem ještě nevěděla, že je to jeho nová přítelkyně. Bydlela jsem s ním skoro celých pět let a odešla jsem s ním do jinéh města.

Reaguji na Ráchel25:
kdyby se to dala prokouknout aspon po několika týdnech, ale já jsem na to nepřišla dřív až za pět let...

Reaguji na maikkynna: ostatní vidí jak se k tobě chová hnusně ale to ty neuvidíš to vím s vlastí zkušenosti

a největší hnus je, že ten druhý nestrácí čas, hup do novéo vztahu a ty se trápíš nekonečně dlouho, aniž bys to mohla vůlí překonat...

Reaguji na Polárka: souhlasím

se to stalo nyní Cibulkové s Eztlerem, deset let spolu a ona, že si nedovede představit rozchod, jak k sobě patří , v jednom rozhovoru čerstvém napsala a buch, on se zblbl do 20 leté holky, nikdo neví, co bude druhý den

Reaguji na Polárka:
a z toho plyne..nevěř nikomu

Ahoj, ja mám pocit,že chlapi sú v tomto svine kamartaku,tiež po 5 rokkoch nechal priatel s tym,že už ju nelubi a pritom už mesiac chodil s inou.. tiež bol k nej posledné mesiace odporny a všetko jej vyčítal...minule som mala zaujimavy rozhovor s kamarátom, ktorý mi tvrdil,že svojej priatelke nechce ublížiť a preto sa s nou nerozidé ved ona ho aj tak časom necha. tak som mu hned povedala,že je zbabelec a toto sa nerobí... toto je podla mňa ešte horšie...
držim Ti palce aby si sa čoskoro z toho dostala... tu asi žiadna rada nepomože... to chce čas

Reaguji na maikkynna:

ten který ve vztahu víc miluje to má vždycky těžší a hůř se s tím vyrovnává. Brala bych to tak , že něco starého skončilo a něco nového zas začíná. Tvé pocity jsou myslím úplně normální , každý rozchod je provázen určitými fázemi kdy se člověk nějak " cítí. ", chce to čas . Nic , ale netrvá věčně a jednoho dne i ty poznáš novou lásku. Tak to v životě prostě chodí

neděs se dopředu. Třeba už v té době Ti to bude jedno. já se také děsila a nakonec jsem ho nepotkala a jak čas letí, tak už z toho mám strach pořád menší. Takže neboj.

Tohle je sice dobrý na začátek, ale snaž se to dělat pro sebe, ne kvůli tomu, aby on to viděl, ale aby to viděli noví chlapi. Nemá cenu koukat dozadu, tím si s ním jen zbytečně udržuješ spojení.

Mně zas říkali, jak za to nemůže, že nemohl jinak. Teda v tu chvíli mě to vytočilo, ale teď si říkám, nemohl jinak, přestal mě mít rád. A dobře, že jsme se rozešli, protože si můžu najít někoho, kdo mě mít rád bude.

nekoukala bych už na to, je to ztráta, člověk o něco přichází, ale tak to prostě je. Já taky přišla o tolik let, kdy do toho druhého jakoby investuješ, ale prostě s tím se chce smířit. Protože jsi o něco přišla, ale když se s tou ztrátou nesmíříš, tak tě to bude pořád žrát a budeš se v tom babrat. Chce to se prostě odpoutat. každej vztah je jako investice, no a člověk o to někdy holt přijde.

Jak holky píšou, čas to všechno zlepší, jen prostě musíš chtít, musíš si uvědomit, že jsi přišla o investici, ale to se stává, postupně tě to musí přestat mrzet. A neboj se do budoucna, setkání nebo tak. Nikdy nevíš co bude za měsíc za týden, tak se neni třeba bát dopředu. Já se takhle děsila Vánoc a co se stalo. Neviděla jsem ho a jen jsem si uvědomila, že už by to tak hrozný nebylo. A před pár týdny jsem se dozvěděla, že má novou slečnu. A co, v první chvíli šok (rozčilovala jsem se), v druhé chvíli, jsem se zklidnila a že snad našel koho hledá. A přeju jim to, protože prostě i já někoho potkám. A tohle je takový hrozně osvobozující.
Já jsem si hlavně od začátku říkala, že se chci zbavit toho spojení (jak jsem na něj byla po tolika letech zvyklá, měla jsem ho fakt ráda) a protože jsem věděla, že i nenávist nebo tyhle negativní emoce jsou jen polární k těm jako láska. Tak jsem se snažila to brát s klidem, nemít mu to za zlý a prostě ho nechat "odejít", abych i já mohla "jít".Právě proto, že mi na něm záleželo, tak jsem si říkala, že ho nechám jít a být šťastným, nebudu ta stíhačka, co by se doprošovala (Fakt jsem tenkrát sebrala zbytky hrdosti, co mi zbyly). Hlavně já ho měla fakt ráda jako člověka (i když ke konci už se ke mně choval děsně - asi jak tady píšete to dělal, abych to rozsekla já), takže protože jsem ho měla ráda, tak jsem chtěla, aby mu bylo dobře, i když třeba beze mě. (No zní to asi dost divně, ale prostě jsem ho měla tak ráda, že pokud bude šťastnější beze mě, tak ho nechám, protože, když by se on se mnou trápil, tak bych já byla taky smutná.) Holky nemyslete si, že jsem cvok, ale mě tohle hrozně pomohlo k tomu klidu vevnitř. Prostě jsem si říkala, že dokud bych ho nesnášela, tak by to byla jen druhá strana mince od lásky, takže bych s tím byla pořád spojená. Teda moc se nedařilo, kort začátek docela krušnej, brečela jsem, nechápala, furt se někoho ptala proč, nadávala, ale pořád jsem si říkala, že chci, aby mi to bylo jedno, né ho nesnášet nebo tak. Prostě lhostejnost. Přece jen jsem toho člověka měla ráda, tak proč tu lásku nepředělat do podoby, že mu ten jeho život budu přát, že budu ráda, že se mnou byl, ale nebudu se zlobit, že spolu nejsme. Prostě jsme si všechno předali a byl čas jít dál.
Nevim, jestli je to s tou láskou a nenávistí k pochopení...

Reaguji na maikkynna:
V takovýhle situaci pomůže jen čas.
Taky jsem zažila něco podobného. S tím rozdílem,že mně ten kluk pořád tvrdil jak mě miluje. Říkal to i po rozchodu. Vztah trval něco přes 3/4 roku.
Jinak důvod rozchodu byl ten že sme skoro vůbec nebyli spolu,bydleli sme každý v jiným městě. Někdy sme se neviděli i 2-3 týdny.
Pak po tom rozchodu jsme o sobě neslyšeli a najednou jsem se náhodou dozvěděla že už má jinou. Asi měsíc od té doby co sme se rozešli. Dal se dohromady s kamarátkou.I mě mrzelo, že možná za ten čas co sme se neviděli já byla doma,on s ní a třeba jsem mu psala jak mi chybí.. Ale už to zpět nevrátím..
Je ohromný, jak se dokázal tak rychle odmilovat. Ještě lepší je to, že kdysi jsme se bavili o tý jeho kámošce se kterou teď tvoří pár a říkal že je to celkem v pohodě holka ale vůbec né jeho typ.