Jak se vyrovnat s tím, že už má jinou

Ahoj, zažila jsem téměř to samé. Přítel se se mnou rozešel s tím, že chce být sám a vše si urovnat v hlavě. Bohužel jsem se dozvěděla, že cca měsíc to již táhne s jinou, takže chodil vlastně zároveň se mnou i s ní. Byli jsme spolu 3,5 roku. První týdny jsem si nedovedla představit, jak budu sama dál fungovat. Ale jednoho dne jsem si prostě řekla, že se nemůžu trápit a že má právo na to být šťastnej (i když si o jeho nové slečně myslím svoje). Tak nějak jsem se s tím vnitřně smířila, nepřemýšlím nad tím, jak se mohl tak rychle zamilovat, jak mohl všechno zahodit. Tyhle myšlenky jsme si zakázala a musím říct, že se mi moc ulevilo. Není to jednoduché, ale jde to a člověka to dost osvobodí, když přestane přemýšlet nad tím, proč se to všechno stalo. Přeju hodně štěstí a sil!

Z tvého příběhu mám pocit, že už tam byla ta dotyčná před vaším rozchodem a tou protivnou náladou na tebe si urychloval rozchod, ty kecy chce být sám, jak to znám....Bohužel pět let nejde zahodit jen tak a on se zamiloval, no a to taky bolí, že je z toho venku, projdeš si nějakýma stádiama vzteku, lítosti, stesku a pak to pomalu bude opadávat, ale asi to bude trvat, drž se

Natrápila jsem se až až, ale tohle je další rána...Nebrečím a taky už tím dál nechci zatěžovat svojí rodinu, kterou to samozdřejmě taky moc mrzí a měli ho rádi. Držím to v sobě a užírám se myšlenkama Nedávno jsem ho chtěl ještě kontaktovat a říct mu, jak je mi to líto a že na něj myslím..jsem ráda, že jsem to neudělala...

Reaguji na maikkynna:
Někde jsem četla, že chlapi když už nechtěj být s přítelkyní a nedokáží to sami ukončit tak se chovají divně, jsou protivný a počítají s tím,že to jejich partnerka nevydrží...
Evidentně k tobě už necítil to co ty k němu a nejspíš už delší čas a proto si našel přítelkyni tak brzy. Ohledně toho, že mu připadáš jako dítě....pokud člověk s někým nechce být tak na něm hledá chyby...kdejaké maličkosti, které mu třeba dřív imponovali...a nebo to vůbec tak být nemusí.
Žádný lék na to neexistuje...chce to prostě čas. Zkus si užívat svobodu (třeba s kamarádkama) i když chápu,že to teď je těžký ale časem někoho poznáš, zamiluješ se

Reaguji na tarabell:
ve všem s tebou souhlasím. Nejvíc mě štve, jak jsem se ponižovala a trpila se a on už byl myšlenkama uplně jinde( u jiné). Kamarádka ho nedávno potkala a on vypadal uplně spokjeně.

ahoj...mám podobnou zkušenost, i když je to trochu zamotanější a detaily Tě nechci nudit, bohužel to není zkušenost z minulosti, díky který bych se Ti mohla snažit nějak "poradit", nebo alespoň ulehčit situaci, protože já něco obdobného prožívám taky právě teď...bohužel spolu s dotyčným ke všemu ještě pracujeme, tudíž spolu nějakým způsobem musíme být v kontaktu, ale dál už to nejde, takže nejenom že jsem přišla o přítele, kamaráda, lásku, ale v emoční krizi jsem ještě nucena hledat si nové zaměstnání, protože se už nezvládám dívat na to, jak on je hrozně v pohodě, našel si novou holku ještě když jsme byli spolu, a jak se na mě usmívá, naprosto lhostejnej k mý bolesti a citům...

říká se, že ze vztahu se člověk oklepe po polovině času, po který daný vztah trval..takže to by pro mě osobně znamenalo ještě víc jak rok a půl, a pro Tebe dva a půl roku, smutku a depresí .o))) to jsou vyhlídky..

nevím co poradit, sama jsem tak nějak bezmocná...všechno Tě bolí, dotyčnýho nenávidíš za všechno, co Ti způsobil, a přesto Ti schází, přesto bysis s ním chtěla povídat, obejmout ho...nikdo nemůže pomoct, ani kamarádi, ani rodina..

pocit zrady a křivdy v člověku zůstává hodně dlouho, a dlouho trápí...jediný, co se dá říct, je - drž se

to je hnus...bynreč se...mě se nejlepe plakalo v koupelně, když jsem byla ve vaně...nikdo mě neslyšel...víš chlapi jsou sobci...myslím že kdyby si tě aspoň vážil tak ti to řekne narovinu a ne takhle....ponížil se sam...pro mě je třeba chudák...já řekla přiteli, že kdyby se chtěl rozejít ať to řekne hned a nedělá ze mě paka, že nejsem blbá....vím že 5 let je hodně....ale běž mezi lidi a začni se rozkoukavat a věř, že si jednou řekneš ty jo ja koza kolem tolik frajeru co mají hrdost a já byla s tímhle....chlap musí asi vyspět a bohuže i dle mé zkušenosti vždy ta první(učitelka jako by) si to odnese a frajer už u další(ch) je jiný...lepší...ale jak kdo....
Jen neseď doma...to je zabiják....

Reaguji na Doodie_M:
tak to je mi moc líto, že ho potkáváš. Já jsem od něj odešla o vánocích a od té doby jsem ho neviděla, jenom tu jeho novou a děsím se toho, jak mi bude, až je potkám spolu Pořád přemyšlím, co se mu na ní líbí, čím je zajímavější atd. Pravda je, že je moc hezká a nechci o ní říkat, že je mrcha nebo tak něco. Ona za to nemůže. kdyby jí nechtěl, tak s ní není. Ona snad ani neví, že jsem existovala....

Reaguji na maikkynna: tohle znám...mě se to taky stalo a žádny pocit z jejich potkáni jsem ani překvapivě neměla....dokonce jsem s nima mluvila a myslím že trapně bylo mu...

Ach jo, věřím, že to je strašné, asi by mě to také hodně zamrzelo... nevím, co k tomu napsat, snad jen drž se

Reaguji na Lulča:
Doma nesedím a snažím se si dělat na každý den program. Začala jsem se o sebe víc starat, chdit do solárka jíst zdravě a za penízky z brigády si vždy koupím něco hezkého na sebe Taky mi dělá radost i to, že mám ted vice času na svojí rodinu. Chci vypadat dobře, kdybych ho náhodou potkala, tak aby věděl o co přišel...

Reaguji na Patty:
Děkuju

Super, sladká pomsta

Smutný jak jsou "všichni" stejní.. Takový rozchod alá srab jsem zažila už 2x.. Po včerejší noci se mi z toho chce spíš brečet, ale jinak je to vážně k smíchu

Přesně tohle jsem taky pokaždý dělala, pomáhalo mi to se soustředid na něco jinýho (i když se to stejně motá okolo něj)