Jak se vám v Čr hledá partner po třicítce?

Reaguji na bono2: Jenže na to se takto nedá odpovědět.Partnera jsem si vybrala i proto, že máme stejný pohled na rodinu, která je pro nás důležitá.

samozřejmě, že by s ním byly pro to jaký je za účelem toho, aby byl takový budoucí potomek....

já ti prostě říkám, že stejně jako chlapi touží rozsévat a je to v nich, tak ženský chtějí rodit.....a to můžeš zkoumat rozumově a všelijak ,ale jsou to prostě pudy, které jsou buď silné či méně silné a dají se samozřejmě i vědomě potlačit u někoho víc či míň

Ach jo, vy s tím naděláte Představ si, že budeš mít zítra nějaký úraz a nebudeš mít možnost donosit dítě nebo si představ, že bys nechtěla děti a narazila na současného partnera. Byla bys s ním anebo jen střídala milence viz Reaguji na pulspuls:

Reaguji na bono2:
jestli nevadí taky bych zareagovala :
a) pokud bych teď ve 30ti měla nějaký dlouholetý vztah a partner by měl úraz a nemohl mít najednou děti, tak by mne rozchod napadl, ale pravděpodobně bych se snažila/chtěla pokud by byl ten vztah ok zůstat s partnerem a řešit situaci prostě jinak... neb mi u ženských nepřijde divné že ty děti prostě chtějí... je na to něco divného ?
b) kdyby u mne nastala situace že bych děti mít nemohla - což se klidně jednou může stát neb než já někoho najdu... záleželo by na parnerovi, jestli by byl ochoten se mnou být...
c) milence střídám když jsem single

Reaguji na bono2:
Tohle vypadá na zajímavou diskuzi.. za sebe říkám, že bych za všech okolností dala přednost partnerovi, kterého jsem si vybrala přesně takového jaký je (a ne, při seznamování jsem spermiogram nevyžadovala, takže opustit partnera, kdyby se časem zjistila neplodnost by mi přišlo stejně hnusné jako opustit ho kdyby třeba onemocněl..) a kterého miluju, před imaginárním ještě ani neexistujícím člověkem (=dítětem). Chápu, že to musí být těžké, když třeba žena chce dítě a muž vůbec ne, já mám zřejmě štěstí, že nepovažuju dítě za něco co v životě nutně musím mít, ale stále si nemůžu pomoct, vidím to prostě jako tu volbu mezi žijícím milovaným člověkem a ještě neexistujícím neznámým člověkem (dítě je roztomilé miminko jenom chvíli, většinu života to bude prostě člověk a kdo ví jaký) takže volba je jasná.. jo a taky mi přijde skutečně odsouzeníhodný přístup mít chlapa jen za účelem oplodnění, prostě chci mít dítě, tak k tomu bohužel potřebuju i chlapa no..

Reaguji na Malacek:
Já nevím no, přijde mi normální, že ve vážném vztahu nejen v manželství by se to mělo brát jakože dva jsou spolu spolu v dobrém i ve zlém... tudíž, kdyby měl partner nějaký úraz například, tak ti dva prostě nebudou mít děti no.. i tak můžou prožít hezký život. V takovém případě bych to brala jako "tak jsme neplodní" než jako "tak ho hned opustím a udělám si dítě s někým jiným".

Pokud by jeden z nás děti mít nemohl tak bychom spolu určitě zůstali a hledali jiné možnosti (a buď by vyšly nebo ne).Ale pokud by dítě ze zásady odmítal tak nepředpokládám, že bychom spolu dlouhodobě byli (tedy předpokládám, že tu neřešíme věk 18-20, tehdy bych to neřešila).Ve vážném vztahu je to přece dost důležitá věc a názor partnera jeho protějšek určitě zná.

Reaguji na Malacek:

Dík, že jsi uvedla i b, protože to je to, co mě zajímá. Nezajímá mě situace a.

Reaguji na Loki: Reaguji na Lauritta:
souhlas s oběma

Reaguji na Loki: Mám stejný názor

ano, ptže tahle situace může nastat, co my víme, co bude... ale mám jednu známou ta děti mít nemůže a většina chlapů jí prostě zdrhla, je to kruté ale je to tak...

Reaguji na Malacek:

Hmm to je vážně docela krutý každopádně málokdo ví jestli může nebo nemůže mít děti předtím než to zkusí a to se týká i těch chlapů co by hned zdrhli.

ano málokdo, zrovna ten případ co jsem uváděla to ví na 100% ...

Reaguji na Malacek:
Však jo no.. jen jsem myslela že i ti alfa samci co jí utekli by třeba mohli být v budoucnu překvapení, že sami nemůžou, stát se může lecos. Neplodnost už není dnes nic tak neobvyklého.. i proto asi mi přijde, že srovnat se s tím, že partner třeba nemůže je nějak lepší a vyspělejší, než chtít dítě za každou cenu.. možná je to tím, že intenzivní touhu po dítěti (ještě) neznám, těžko říct.. ale přece vždycky to tak bylo ne? Nejdřív manželství, potom dítě, a i když to náhodou nešlo, tak se hned nechvátalo k rozvodu..