Jak se od někoho dokázat odpoutat?

Mám naprosto stejnou situaci. S přítelem jsem se dneska málem rozešla, řekl mi, ať si to rozmyslím, že je to na mě, že já nejsem ta šťastná. Asi za 2 hodiny mu mám napsat své rozhodnutí a vůbec nevím, co dělat, jak se rozhodnout správně. Vím, že se to nezmění, neumí mě udělat šťastnou i když se snaží a dělá maximum, ale já se jen trápím. Vůbec nevím, jak se rozhodnout, abych toho také nelitovala, jsem moc náročná a vadí mi určité věci, které dělá (nedává do toho vztahu vše, píše si s holkama, zve je ven a neříká mi o tom, potřebuju více lásky, kterou mi on nedokáže dát atd.). Je to hrozně těžké a vím, že takto by to do budoucna nešlo, ale nechci ho ztratit....vůbec nevím, co dělat....

Naprosto souhlasím se vším, mám to také tak až na to, že nevím, zda je můj přítel ten pravý pro život..každý jsme jiný a každý z nás chce a potřebuje něco jiného, co si navzájem nedokážeme dát Také se bojím toho, že jsem tomu ještě nedala šanci, ale těch šancí už tam bylo tolik a žádná velká změna se neděla...Příteli je také 20 a přijde mi, že chce ještě poznávat holky, ale on říká, že chce mít kamarádky, že mě nechce podvádět, jen nevím...po tom, co jsem mu našla si myslím něco jiného, i když tam žádné nějaké neslušné návrhy nebyly, jen si vzájemně napsali své sympatie k sobě a on ji pozval ven. Bojím se, že to budu neustále připomínat, že mi to bude pořád ležet v hlavě, budu na to myslet a nezapomenu na to. Horší je na tom to, že se s tou holkou vídá každý den ve škole....

Reaguji na Nattalka: Taky jsem na to pořád myslela, jak psal jiným. Jenže on psal i neslušné návrhy. Přiznal se mi, že to udělal, aby si zvedl sebevědomí a dokázal si, že je žádoucí, protože já jsem jeho první. Ale že by mě nepodvedl. Tenkrát jsem se s ním rozešla a právě ho i podvedla. Pomohlo mi to, protože teď sem udělala něco horšího než on a jemu jsem odpustila. Teď jsem naštvaná jen sama na sebe...Přítel mi teda tvrdí, že nikoho jinýho nechce, že to není žádný děvkař (ano, předemnou s žádnou pořádně nechodil ani s nikým nic moc neměl) takže se o něj nebojím, že by mi utekl. Spíš se bojím sama sebe. Nechci mu ublížit, ale táhne mě to jinam, za dobrodružstvím... ...kéž bych ho tak poznala, až za 5 let a teď si ještě užívala a pak až s ním začla žít a né teď. Mám strach, že mi něco uniká...

já myslím, že ve 20 se moc nedá od chlapa očekávat, že už bude s vámi do konce života a věrný....nějakou dobu ten vztah může pro oba klapat, ale ten kluk není vybouřený, chce poznávat i jiné holky..jsou nějací kluci, co chtějí jen jednu holku klidně od 20 a té být věrní napořád, ale asi spíš výjimky
já myslím, že by to mezi vámi pořád bylo...a časem by to bylo ve stejných kolejích, zase by si psal s jinýma holkama, sešel se s nimi, byl možná nevěrný....já nevím.....asi bych to skončila a šla na rande s někým novým....sakra vždyť je tolik kluků, proč se trápit s jedním, když s druhým to třeba bude krásný....a není lepší být třeba sama než se trápit?

prosímtě takových kluků ještě bude se kterýma budeš chtít žít...a proč se třeba 5 let trápit s vidinou nějakého společného žití? není lepší se ještě nevázat a třeba poznat i někoho nového? 5 let je daleko....

Můj přítel mi také tvrdí, že je se mnou, že nikoho jiného nechce, ale co dělá, jak se chce bavit s holkama, to mi hrozně vadí Nedokážu se přes to přenést ani to nějak překonat, tak moc bych si přála, aby mi to nevadilo! Ale bohužel mi to vadí a hodně...On tvrdí, že chce mít jen kamarádky a že v tom nic víc není...Ale jak mu věřit, když mi už několikrát lhal a neřekl mi pravdu? Nevím! Vůbec nevím jak tohle vyřešit. Na jednu stranu si říkám, že s ním nechci ztrácet čas, že vím, že se to nezmění, ale je tak těžké ze dne na den odejít a opustit ho...Strašně těžké!

Přesně tohle říkám i já, že jsme se potkali moc brzo, že je ještě mladý, nevyzrálý, že si ještě nic neužil, nepoznal jiné holky.... Hrozně mi to vadí! Musí se ještě spoustu věcí naučit, ale já už na to nemám sílu. Snažím se jak nejvíc dokážu, dávám mu veškerou svou lásku, kterou mám, ale od něho se mi ta láska nevrací...do 10-ti minut se musím rozhodnout, jak to s námi bude dál, ale já to nevím, prostě to nejde! Asi na to budu potřebovat více času....

když nejseš šťastná sama se sebou, tak nemůžeš udělat ani nikoho jiného šťastným a nikdo jiný tebe taky ne.....zkus být šťastná a spokojená a pak teprve jít do vztahu a ne být nešťastná a čekat, že vztah a chlap ti přinese štěstí

Máš pravdu, je to tak!

takových už jsem zažila....kamarád taky rád....nevěř mu....on prostě potřebuje poznat i jiné holky, kdybyste byli už jen spolu a navždy, tak on by byl nešťastný a ty taky, protože jste si nic neužili....představ si, jak spolu sedíte doma na gauči až na věky věků...to není moc dobrá představa, že? nechceš taky třeba zkusit, jaké by to bylo s někým jiným?

skonči to.....jestli tě má rád, tak se vrátí a když ne, tak je to dobře

Reaguji na Nattalka:
A ty mu to máš napsat do smsky, jak jsi se rozhodla? Jinak taky si myslím, že on už tě šťastnou neudělá ani kdyby se rozkrájel.. Je to mezi vámi už moc narušeno... Budeš se trápit ve vztahu s ním a budeš se trápit i po rozchodu, jenže trápení po rozchodu za chvíli přejde a uleví se ti, uvidíš.. Kdežto udržování tohohle vztahu ti úlevu nepřinese, akorát se do toho ponoříš ještě víc...

jako já se taky kolikrát po rozchodu trápila, říkala si, že nikdo lepší už nikdy nepřijde...a ono překvápko a přišel, kdyby se člověk mohl podívat trochu do budoucnosti a viděl, že ho tam čeká někdo nový a lepší, tak by to bylo snadný a rozešel by se třeba i mnoohem dřív.....já tomu věřím, že lepší kluci než tenhle prostě jsou a přijdou, jenom je potřeba překlenout ten nepříjemný rozchod a nebát se být třeba chvilku sama....prostě nebát se změny

Jinak byla jsem v úplně stejné situaci jako zakladatelka, jediný rozdíl, že jsme bydleli sami. Ale pejsek, společní kamarádi, fajn vycházení s rodinami... A náš problém byl taky na chlup stejný - moc narušená důvěra, spousta slov, které se nedají vzít zpět a nasčítalo se to tak, že jsme se museli rozejít. Tak já jsem se vrátila zpět k našim, pejsici jsme si půjčovali asi měsíc, ale nakonec jsem si jí nechala já (i když teda to byli tahanice jako o dítě - ale nakonec uznal že mě byla zvyklejší, on se jí skoro nevěnoval a ona je na mě dost fixovaná, protože jsem se o ní starala prakticky jen já.) No a asi už 14 dní po rozchodu jsem byla konečně po dlouhé době šťastná. Zjistila jsem, že tam láska už dávno nebyla, byla to jen závislost, zvyk, že s tím člověkem jste každý den... Všechno ze mě tak spadlo, až jsem měla výčitky, že se po rozchodu vůbec netrápím. Teď mám přes rok přítele a pohodový vztah, kde je důvěra, sranda, láska... A mám aspoň zkušenost z předchozího vztahu...

holky, děkuji mockrát za příspěvky.. alespoň vidím, že v tom nejsem sama..

Reaguji na Endriju: tak to ti gratuluji a závidím, že jsi se z toho tak "lehce" a rychle dostala.. Taky si myslím, že bych byla šťastnější a sama sobě se budu divit, jak jsem to tak dlouho mohla vydržet, ale nejhorší je udělat "ten krok"...

To máš pravdu, mě to taky trvalo... Třičtvrtě roku jsem se odhodlávala... Dost mi pomohlo začít si plánovat jaké to bude, až budu sama, když už jsem fakt byla rozhodnutá že se chci rozejít. Snažila jsem se, abych se na to těšila, i když to zní hloupě.. Třeba jak si zařídím pokojík u našich, nebo že se začnu zajímat o nějakou novou věc.. A už jsem jakoby žila tou budoucností.. A povedlo se, změnila jsem svůj život úplně od základu (což jsem tedy ani neplánovala ) Tak ti přeju hodně síly, ať to zvládneš

Určitě udělat první krok je nejtěžší. Já jsem se skoro po čtyřech letech rozešla s přítelem (tři dny před Vánocema). Odhodlávala jsem se k tomu 6 měsíců, protože jsem stále doufala, že se vztah zlepší, vždyť to nejde jenom tak zapomenout na to co bylo. Mě pomohlo to, že nakonci se ex choval opravdu hrozně a to mě nakoplo konečně to ukončit, stejně jako podpora rodiny a kamaradů. Řeknu ti, já jsem se rozchodu bála, co bude dál a jak to budu proživat. A i když jsem se pak kvůli tomu dostala do problémů (finančních, problém s bydlením,...), tak jsem byla hned den po rozchodu šťastná. Ta úleva byla opravdu ohromná až mě to samotnou překvapilo. Neztrácej čas a odhodlej se k tomu, jen se oba trápíte. Evidentně jste si o vztahu promluvili a je jasné, že nemá smysl pokračovat.
A rozhodně doporučuju ukončit veškerý kontakt, aspoň pro začátek, vymazat z mobilu, facebooku, žádné setkání. Vím, že tě bude zajímat jak se má a jak to snáší, ale musíš se od něj odpoutat a začít žít nový život. Přeju hodně štěstí.

Jak vás tady holky čtu, tak je sice hezké, že jste se dokázaly srovnat s rozchodem, ale zaráží mě, jak jsou dneska lidé pohodlní. Nikomu se už nechce řešit žádné problémy ve vztahu, nikomu se nechce překonávat krize a celkově na vztahu pracovat, aby byl kvalitní. Každý chce harmonický, obohacující a fungující vztah, ale bez jakékoli námahy a vložené energie. Proto se po 3 letech raději rozejdou... proto je tak šílené procento rozvodů, protože je to prostě jednodušší to skončit a najít si pak někoho ještě lepšího než byl ten předchozí. A pak i ten lepší může mít nějaké chyby, tak co... no tak se zase rozejdeme a zase potkám někoho lepšího, žádný problém... Nepřijde vám to tak?
Vždycky když tu nějaká žena píše o problémech ve vztahu, všechny tady začnou radit, ať se rozejde, že ten chlap už lepší nebude nebo že to nemá cenu etc. Jenže to si musí rozhodnout každá žena sama, jestli má cenu na tom vztahu ještě pracovat a jestli je výhledově nějaká reálná šance na změnu, popřípadě se zamyslet, co by tomu vztahu prospělo, proto my tady autorce nic moc neporadíme, protože do toho vztahu nevidíme a taky máme jenom jeden úhel pohledu a nevíme, jak to vnímá ten druhý partner.