Jak se nezhroutit z každodeního propouštění ze zaměstnání

Myslet pozitivně,pokud budeš mít v hlavě vzorec,že Tě vyhoděj,možná to i tak dopadne..

Je to na budku,naprosto rozumim,už jsem 3 měsíce bez práce..

Danice
snažím se ale je to děs, dřív k nám jezdila rychlá pro lidi,který se hroutily z přepracování a ted tam lidi kolabujou ze strachu...tím je známá Ips Alpha

Já bych z toho nedělala tragédii. Když tě propustí, tak si najdeš něco jinýho. No a když ne na Mostecku, tak někde jinde

Strachem a panikou si stejně nepomůžeš, spíš si ještě přivodíš zdravotní problémy. Základem je myslet pozitivně a hlavně si v hlavě nepřehrávat to, že tě vyhodí. Říkej si, že tobě se to nestane, svou myslí si utváříš svou vlastní budoucnost. Tzn. že pokud si budeš pořád říkat, že se to stane, tak se to skutečně stane. Tak to je.

Já jsem se už skoro zhroutila. Rok jsem na to čekala. Oni mě nevyhodili, zbyla jsem mezi posledníma, ale pak podnik skončil. Teď jsem 3 měsíce bez práce a bojím se, co bude. Ke všemu jsem se dozvěděla, že všichni dělají podobnou práci v okresním městě, a tam bohužel bydlí moje maminka. Tak by se nabízelo přes týden být u ní, a to bych nepřenesla přes srdce, žít jako rozvedená, nebo jako když jsme před moc lety spolu chodili a chodit domů jen na víkend na návštěvu.

No, asi budeš muset .... Holt, znám lidi, kteří byli převeleni do pobočky v Polsku, mám známé, kteří jezdí za prací na týdnovky 300 km a podobně. Když to zvládnou všichni, jezdit do okřesního města ( a to tam ani nemají maminky ... ) , tak to budeš muset zvládnout taky. Nebo by se třeba dalo domluvit a jezdit s někým v autě každý den, žeby jste se střídali, ať to vyjde levněji ?
V každém případě, ber možnost získání nové práce jako novou výzvu - pozitivně. Koneckonců, chlap se taky může pokusit získat práci ve městě a pak můžete přes týden bydlet u maminky oba dva Právě jsme se doma shodli na tom, že by se nám to velice zamlouvalo .... !

Je to těžký na to nemyslet ale zkusím to. Holky mě už tahle práce stála velkou nehodu v autobuse, takže dále tam dojíždíme s kolegou autem, jinak nejsem schopná jezdit páč jsem ráda,že jsem to přežila

Vskutku povzbudivá slova. Uvědom si, že ne každý si může dovolit jezdit za prací, možná má Vosmajda děti o které se musí starat a je nemožné skloubit dojíždění s vyzvedáváním dětí ze školy/školky a následou péčí o ně.
Otázka zní jak se nezhroutit, jaksi psychika nebude akceptovat nějaké "budeš muset... se nezhroutit". To nejde přikázat. Podle mě lze "jen" pracovat na jejím posílení a stabilitě.

No, tohle mluví za všechno ... zpátky do teplého hnízdečka k mamince, ta se postará.

Paniko, cítím s Tebou. Už 2x se mi stalo to, že zkrachoval podnik kde jsem pracovala. A najít práci (ve své profesi) na menším městě jsem považovala za nemožné. Nakonec se vždy podařilo a jistě se zadaří i Tobě.

Hm, ale já to myslela dobře. Zdá se Ti povzbudivější něco ve stylu : "ale to víš, že jo, seď doma, poněvaž v okolí 20 m od domu není práce a dále se utápej v smutku, časem případně i v jiných věcech" ?
Změna zaměstnání je psychicky náročná věc, ale nemá smysl fňukat nad něčím, co se nedá změnit. Třeba se rozhlédnout kolem sebe a čelit novým výzvám. Třeba na změnu nahlížet jako na vodu, do které se skočí rovnými nohami a příliš se nepřemýšlí co když se utopím, co když jsou tam krokodýly, co když, .... čím víc špatných myšlenek, tím víc šance na zhroucení. Ani nemluvě o tom, že dneska je drsná doba a zaměstnavatel chce člověka "progresivního" , nebo jak se to dnes říká a ne vystrašený balíček nervů.

Možná. Ale o nich se tam přece nepíše, stejně jako o spoustě dalších věci, které možná jsou.

zní to asi jako otřepaná fráze ,ale myslím, že by to člověk neměl tak hrotit a přemýšlet nad tím.

Pokud si budu neustále opkovat a bát se , že mě z práce propustí tak to tak i dopadne sám si to člověk přivolá.

Já bych každé propuštění z práce brala tak , že něco starého končí a něco nového zas začíná. A vždycky se něco najde a jestli ne hned tak později ,ale najde.Člověk proto taky musí něco obětovat . Hroutit se kvůli tomu je snad zbytečné

Chci dobrou perspektivní dobře placenou práci? tak proto musím taky něco udělat, zdokonalovat se , obětovat něco, třeba i to , že za prací budu dojíždět atd. Pokud ta práce za to stojí a je pro Vás ta pravá tak si myslím, že to není až tak velký problém.

já byla šílená kariéristka tak do 32 let zajímala mě jen práce od nevidim do nevidim , chtěla jsem se dostat výš a výš pořád sem si ukrajovala větší a větší sousto je to o ambicích pak mě to nějak všechno přešlo jak když utne . Teď jsem zas pro změnu již nějaký rok žena v domácnosti a vyhovuje mi to.
Ale s klidem vám můžu říct , že dneska kdybych musela tak bych šla třeba i někam prodávat bylo by mi to asi jedno .

Jo doba je sice zrovna teď šílená co se pracovních příležitostí týče ,ale nebude trvat věčně , zase se to všechno srovná a bude líp, tak hlavu vzhůru

Holky, tak já už teda nevím. Spousta lidí si stěžuje, že nemůže najít novou práci, ale firmy maj problém sehnat novýho zaměstnance... Myslím, že kdo pracovat chce, tak může. Já jsem na konci listopadu zkončila v práci, v lednu jsem začala hledat novou a od února nastupuju. A ještě jsem si mohla vybírat.

Tak děti jsou velké, jeden je vysokoškolák a jedna maturantka. To bydlení u maminky by bylo, podle manžela, tchána a mojí maminky, krajní řešení, ale oni to připouští! Já jsem na to nechtěla přistoupit vůbec. Nedovedu si představit dojet domů jen na návštěvu, tam vyprat, vyžehlit, navařit na týden, uklidit, a v týdnu ještě druhý úklid u maminky. S tím, že manželovi sejdu z očí a může si někoho najít. Bodejť ne, kdo se má koukat na uprápenou ženskou, proč si nenajít někoho, kdo má více štěstí. K mamince by se mnou nešel, má dobrou práci. Tohle nezvládnu, není mi dvacet. Je normální, když děti potřebují peníze, aby vystudovaly, vyhnat mámu z domu?

To normální rozhodně není. Chápu, že maturantka je na tobě finančně závislá, ale přividělat si přeci může. A vysokoškolák? Dnes studuje spousta lidí dálkově při práci, takže tam už bych se vůbec neohlížela. Je to dospělej člověk, tak se musí sám o sebe postarat, když na to rodiče holt už nestačí. Nebo třeba můj kamarád studuje diplomacii formou denního studia a má na to půjčku. Takže všechno se dá řešit i bez spoléhání se na rodiče.

way
nevím co děláš za práci a odkud jsi ale v Mostě se dělají konkursy i na uklízečku, jo a bylo na ní 58 uchazečů a stejně známou nevybraly a vzaly Rumunku. Práci tady najdeš možná tak v obchodě za 7000 - od rána do noci