Jak se mám zachovat po nečekané žárlivé scéně?

Přesně tak!

Samo o sobě je podivné, že po tak hezkém a pohodovém večeru jí najednou začne lustrovat mobil.

Tak přeci jen musely být nějaký náznaky za tu dobu? Už jen, že píšeš tohle, mi přijde podivné. Jste dva dospělí lidé v dlouhodobém vztahu, jít na kafe s láskou z dětství nevidím zas takovej problém...a nehledě na to, že jsi mu to kafe odmítla....

To je psycho teda...držím palce!Myslím, že nejlepší bude opravdu hledat nové byldení stálejší, než je hotel...

To mi právě na zakladatelku nesedí. Zdá se mi její chování velmi racionální, že by jí mnoho z nás mohlo závidět.
Jiné by už dávno smolily smsku, málem s omluvou

Je to strašná situace, je mi tě moc líto, ale věřím, že máš na to správný náhled. Zítra bych domů ještě nechodila, pokud se on neozve s nějakou omluvou, nebo alespoň zájmem, kde trávíš v cizím městě noc (je to od něj tak nehorázný!!).
Uvidíš, jestli se zítra ozve, ale máte co probírat a opravdu bych se bála, že to nebyl zkrat, jen ukázka jeho povahy, kterou dosud skrýval.

strašné, to nechápem to
želám ti veľa síl, zvládneš to si v ťažkej situácii ale si silná žena,
nevtártila by som sa k nemu aj keby ma na kolenách prosil, nespravila si nič a on vystrája ako zmyslov zbavený, nie je to normálne
ak nechceš z prace odisť, tak sa dohodni v praci, zober si dovolenku a skús najsť iné byvanie

Přečetla jsem si celé vlákno a mám z toho, co se zakladatelce stalo, pořádnou husí kůži. Musí to být opravdu jako zlý sen... z pohádky se ve vteřině ocitnout v hororu. Každá jsme jiná a co si nechá líbit jedna, druhá by netolerovala. Jedna věc je ta, jak reagoval na smsky (a že si je vůbec dovolil číst) a druhá ta, že tě nechal samotnou přes noc bez pomoci. To první bych byla ochotna omluvit, ale to, že tě nechal jít do tmy, kde nikoho neznáš a nezajímal se... to se omluvit nedá. Resp. dá, ale s takovým člověkem bys chtěla žít? Jak by sis mohla takového muže vážit? Já bych už nemohla. I kdybys na jeho omluvu kývla, vztah by to, co se stalo, hluboce narušilo. Nejistota, že se to bude opakovat, pocit, že ti nevěří a ty jemu... už by to nikdy nebylo takové, jako předtím. Ale jak říkám, každá jsme jiná... ale pokud jsi taková, že ve vzahu je pro tebe důležitá důvěra a vážit si jeden druhého, potom to,co se stalo, je definitivní a vztah by měl být ukončen. Je to strašné, protože chápu, že ho miluješ... a člověk, který miluje, tak odpouští (všechno)... ale bojím se, že když bys ve vztahu pokračovala, láska bude narušena tou událostí a nebude ti přinášet pocit štěstí, ale bude tě ničit. Právě u těch žárlivců to člověk hned nepozná, oni umí být milí, chápající, bezproblémoví.... až jednou udeří. Potom může být znovu dlouho klid, pojistí si ženu dětmi a začnou ji zbavovat všech možných kontaktů, aby byla muži oddaná a "odříznutá" od pomoci. Okolí bývá vždy v šoku, když taková žena přizná, co je její muž zač. Protože právě o to se žárlivci a despoti snaží, být v očích druhých ideální, aby jejich žena byla ta špatná, aby ji nikdo nevěřil, co se u nich doma děje. Proto to tak často ty ženy trpí a snášejí, nepřiznají co se děje, když okolí je vnímá jako ideální pár.
A moje "rada" co dál? Na zítřek si požádej v práci o volno, zajdi si domů pro věci (aniž by ses tam potkala s přítelem) a jeď na víkend domů. Svěř se mámě, nestyď se za to, co se stalo, mamča bude stát určitě při tobě a tobě to v tu chvíli moc pomůže. Potřebuješ se svěřit a vědět, že se máš kam vrátit, že tě má někdo upřímně rád. Kdybys měla dceru ve stejné situaci, taky bys ji přijala a pomohla ji. Od toho jsou maminky Dáte hlavy dohromady a určitě něco vymyslíte
Moc ti přeji, aby ses netrápila, aby jsi byla silná a všechno to zvládla!

Souhlasím!

Zakladatelka se k tomu postavila neobyčejně statečně a racionálně, na rozdíl od jiných děvčat, které už by ho tu omlouvaly. Má můj obdiv.
Reaguji na simuška:
Hezky napsáno.

Vůbec nezáleží na tom, jaký je on a jaká je ona.
V tuto chvíli záleží pouze na tom, jak se zachoval ve chvíli, kdy se ve skutečnosti o nic nejednalo - a to - naprosto neodpustitelně.
Jak bude chlapec reagovat, až příjdou opravdové problémy
Pod všechno, co tu napsala Adka, se podepisuju.

exmanželka: "Přála bych si, aby se vzpamatoval. Ale zase mám něco v hlavě a myslím, že už to nechci. Takovou bolest a ponížení mi dlouho v životě nikdo nepřipravil...
... nevím, jestli vůbec chchi uvažovat o tom, že by se něco urovnávalo mezi náma."

Ano holka, o tom vůbec neuvažuj.
Neříkám, odpustit mu, jako člověku můžeš, ale rozhodně s ním nepočítej do budoucna, jako s manželem a dokonce otcem Tvých dětí.

Simuško, napsala jsi to moc hezky.

Kdyby ti za pár hodin po tomhle incidentu volal, omluvil se, nebo chtěl aspoň s tebou mluvit....brala bych to tak, že mu z ješitnosti ujely nervy dost nepříjemným způsobem. Asi to není ideální povaha, ale kdo jí má?
Jenže on to neudělal a evidentně to neudělal ani do 24 hodin od té události. Pro mě by se stal hulvátským buranem, kterýmu by bylo jedno, že tě přejede uplakanou auto.

Neumím si představit, že takovýhle člověk vychovává děti

Zachovala jsi se opravdu statečně, najdi si někde poblíž levné ubytování a za pár dní můžeš racionálně uvažovat, co dál - jestli se vrátit domů a dát výpověď a tak dále...

Ahoj, Tvojí situaci ti vůbec nezávidím, já bych ještě pár dnů počkala jak se to vyvine, jestli se přítel ozve s omluvou, třeba to tak nemyslel a jen se bál že tě stratí a ruply mu nervy. Jen jsem chtěla ještě napsat, že jsem tu již pročetla hodně diskuzí, kde psaly holky jak běžně klukům projíždí mobily a dělají žárlivé scény a většinou s nimi všichni souhlasí a vinu svalují na přítele, tak se nad tím zkuste zamyslet..

Holky, vy vůbec nemáte pud sebezáchovy.
Jak - omluví se
Na to prostě žádná omluva není.
Rozhodně ex nedoporučuju, aby ho, i po případné omluvě, brala zpět.

Přesně tak

Jo on se bál, že ji ztratí, tak ji vyhodil z baráku a nestará se o to, kde je a co si počne. A čekat pár dnů, no to snad ani ne, ne? Maximálně hodin! Ráno už by bylo opavdu hooodně pozdě ...

exmanželka
Přeju hodně síly ... myslím, že tady už není co řešit ... vidím to sejně jako simuška

Podle mě to je první náznak chorobné žárlivosti. A být tebou se k němu nevracím. Chápu, že je to těžké, ale ušetříš si tím spoustu trápení. A co se týče toho, jak řešit nastalou situaci, jednala bych tak, jak ti holky už radily. U něj si vzít to nejpotřebnější, ubytovat se na ubytovně či v nějakém levném podnájmu a pak v klidu promyslet, co dál. Myslím, že nejlepší by bylo podat výpověď a vrátit se domů. Zkus se se zaměstnavatelem domluvit na dohodě, třeba jednom měsíci, že z osobních důvodů tam nemůžeš déle zůstat, třeba ti vyjde vstříc.

Každopádně ti držím palce ať to zvládneš!

Přeju zakladatelce pevné nervy a neustoupit. Ikdyž je to těžké, tak i kdyby se omluvil a chtěl ji zpět, tak i přesto bych se odstěhovala a nechala ho v tom vymočit, i přesto, že si myslím, že do života není ten pravý. Také už bych si takového chlapa nemohla vážit. A že se o mě nebál?! To je neomluvitelné. Mohl jí ten večer říct svůj názor, že s ní končí, ale nikde ji nevyhazovat. Každý jsme jiná povaha, ale nevidím na tom nic divného, když se z bývalých partnerů stanou kamarádi, ale to chlapi asi zřejmě nechápou. Já mám velmi mnoho kamarádů mezi muži, příteli by se to asi nelíbilo a nelíbí, ale do telefonu mi neleze. Holka si sama sebe musí vážit a znát svou cenu, já si troufám říct, že ji znám a tudíž by mě tak neranilo, kdyby si můj muž psal s kamarádkami, nebo se kamarádil se svou bývalou, ale asi jsem dost tolerantní povaha. Kde je psané, že když si píšu s bývalým, že si to hned s ním chci rozdat, to vadí jen chlapům, kteří mají nějaký problém a neznají svou cenu. Drž se "exmanželko" a když Ti bude nejhůř, přijď sem , holky Tě pochopí, povzbudí.