Jak říci partnerovi, že mi něco vadí, aby to neznělo jako výčitka

To opravdu je. Mě to popravdě před tím ani tolik nevadilo. Asi to nedělal tak často

Po

A ani jste se nikdy nepokoušeli mluvit na tohle téma? Nebo spíš přítel se tomu vyhýbá?
Je škoda, že si o sexu nepovídáte, máš to teď o to těžší. Ale na druhou stranu - třeba prolomíš ledy a oba se rozmluvíte.

Osobně bych teda neriskovala říct mu něco takového:

Ale když mu třeba přímo při sexu řekneš něco jako: "Počkej, takhle radši ne, to mě bolí/vadí - zkus to radši tak a tak...", tak myslím, že by to mohl pochopit i bez naštvání. Je přirozené, že někomu se líbí to a někomu zas ono...kvůli tomu se na tebe snad nemůže zlobit. Přece by tvému příteli mělo záležet na tom, abys byla i ty při sexu spokojená...

No to chápu, že bych to nemohla podat takhle. Mě kdyby někdo něco takového řekl, tak už se asi víckrát neuvidíme. Jemu je už 28 let a asi není zvyklej na takovou mladici Ale zkusím s ním o tom promluvit, tak mi držte palce.

Budem Pak dej vědět, jak to dopadlo.

nesouhlasím - nevím jak to máte vy (jen jsi něco naznačila), ale i mě teď čeká první návštěva rodičů mého partnera (on už u nás byl 1x na návštěvě a 1x když byli naši i s babi u mě, s námi trávil čas).
Podle mě zázemí o partnerovi vypoví hodně - z chování jeho rodičů můžeš posoudit, v jakých návycích partner vyrůstal - tzn. pokud přijde otec domů, hodí smradlavé nohy na stůl a matka kolem něj skáče a stejně to není dobře, hodně bych si rozmyslela, jestli nedopadnu v budoucnu s jejich synem stejně. Vidím to sama u nás v rodině - naši rozvedení - ale můj táta je kopií svého otce - chytrák, vždy musí být po jeho, všichni jsou nic, ale je nedoceněn.. no raděj bych to nerozebírala, ale s takovým mužem bych osobně být nemohla.
Můj muž je vesměs vážně skvělý chlap (jasně, každý máme mouchy, ale rádi na nich zapracujeme, aby nám bylo spolu dobře) - sice neznám jeho maminku, ale myslím, že kdyby k tomu nebyl vedený, není jaký je, proto se těším (i bojím zda projdu výběrem ) k nim, avšak k návštěvě jsem ho rozhodně netlačila, ale jsem si o ni neřekla - i když mi jeho kamarád už předtím říkal, kdypak to přijde, nechala jsem to absolutně na něm, až bude vědět, že mu za to stojím.

K autorce - nevím, trošku mi i přijde, že kluka v některých věcech moc tlačí ke zdi, taky myslím, že u kluka věk kolem dvacítky ještě není doba na plánování budoucnosti (ano i vyjímky jsou) - i když žít v nejistotě je taky pitomost. Upřímně myslím, že ten vztah nemá smysl - cítím to z příspěvku.

řeším to naprosto stejně - ohledně běžných věcí - ohledně vážnějších, se snažíme komunikovat, i když mě chvilku trvá, než si vše srovnám v hlavě.