Jak říci partnerovi, že mi něco vadí, aby to neznělo jako výčitka

Reaguji na Mia13:
jak mu mám dát tedy najevo, že se mi něco nelíbí a přitom to nechápal jako výčitku?

A co třeba se ti nelíbí?

Já se na to vždy snažím jít šalamounsky, např. když se mi nelíbí, že chlap nosí mikinu, ale líbí se mi ve svetru...tak když si vezme svetr, tak chválím: Ty jo, víš, že ti ten svetr strašně sluší? Uff, tohle mi nedělej, mám chuť tě hned někam odtáhnout do soukromí

Věř, že ho pak začne nosit pořád A je to lepší než říct: Ježiši, v mikině vypadáš jak bezdomovec, blé, nos radši svetr.

To byl jen příklad....blbej, já vím, ale tak pro ukázku....Chlapi nemají rádi výčitky. Ženy na to musí oklikou, aby dosáhly svého

jj, na některé se opravdu musí jak na malé děti. Takže chválit, chválit. Souhlasím s Patty.

Reaguji na Patty:
to ano, ale já nemyslím oblečení nýbrž jeho chování vůči mě.. např. po roce a pul mě stále nepředstavil rodičům (znám je jen od vidění), nebere mě na akce které má s kamarádama kde jsou i jejich partnerky, nemluví o budoucnosti a nic se mnou neplánuje.. atak..
prostě celkem běžné věci, které vztahu asi řeší každý.. pokaždé když však toto začnu řešit se zatvrdí a říká že mu ěci jen vyčítám..

mě je 23, jemu 22

už jsem mu jednou řekla že bych si přála představit rodičům - a on řekl že je to pravda a že by měl.. a už je to pár měsíců a nic.. Zkrátka když si začnu stěžovat na nějakou věc v našem vztahu, tak mě obviňuje z toho že mu jen věci vyčítám.. tak se ptám, jak ho bez "výčitek" přivést k tomu, aby udělal co chci?

Jasně, to byl příklad.... ale proč tam tedy nejdeš s ním? To tě přece nemusí pozvat, můžeš říct: Jé, ty jdeš na pivko, taky bych si dala, můžu jít s tebou?

Jinak je tedy divné, že tě tak tají po roce a půl Zvlášť když to není pánská jízda, ale jsou tam i přítelkyně těch kamarádů.

tak oni obecně chlapi o budoucnosti moc nemluví a už vůbec ne v tomhle věku...ale chápu, že tě to štve.

pokud ho máš opravdu ráda, tak ho přijmeš i se všemi nedostatky , které má a nebudeš poučovat o tom co by měl či neměl . Pokud se ti něco nelíbí na jeho chování řekni mu to na rovinu , buď to bude chtít změnit nebo ne . Pokud se i přesto nedokážete shodnout a budete chtít neustále jeden druhého předělávat k obrazu svému a žít si každý podle svých představ nemá takový vztah budoucnost.

no plánovat budoucnost ve 22 letech je trošku předčasné, ne?

budeš se pak cítit vztahem jistější , když tě představí rodičům, nebo proč na tom tak trváš??

je potřeba taky chlapa pochválit a povzbudit ne jen kritizovat

To co popisuješ jsi špatně nazvala - on s tebou nějak nepočítá a dělá si co chce solo,..To nejsou po roce a půl ,, věci, které mi vadí ,,. To jsou dle mého názoru zásadní věci a vůbec si nemyslím, že by to byli kraviny, které by se řešili v každém vztahu...

Za sebe ? Naprosto přímo a v klidu bych se ho zeptala, jak tedy mám našemu vztahu rozumět ? Pivo, akce s kamarády a jejich partnerkama - vždy beze mě, rodiče neznám.. ? Takže, a´t se na mě nezlobí, ale to mi nepřipadá v pořádku a ať ti řekne, jak tě tedy bere a jak si ro představuje.

Bydlíte spolu ? Jak často se vídáte ? Není možné, že by měl paralelní vztah a měl nějakou jinou, kterou by na tyto místa a mezi své blízké bral ? Bohužel se to stává...

souhlasím

předně si myslím, že rodičům a partnerům mých kamarádek a kamarádům představuju partnera, se kterým to myslím opravdu vážně a se kterým počítám i do budoucna

nepíšeš právě o tom, jak bydlíte, kde bydlí rodiče, jak často se s nimi stýká a podobně, popřípadně, jestli není nábožensky - on nebo jeho rodičové - založen a jejich rodina není zbožná - jako že sex po svatbě, vzít si jedince ze stejné víry a podobně

Reaguji na matadi:

Já Ti nevím, oba jsme se s přítelem shodli, že kdybychom my dva měli začít spolu znovu a poučit se z předchozích chyb (nemožné vím, ale čistě hypoteticky), tak bychom už to představování rodičům (rodinám) nerealizovali. On i já jsme si prošli (a stále procházíme) vzájemně v našich rodinách peklem a to bez legrace (uznávám - ne v každé je to takové, to riziko by měl zvážit každý partner sám a svému protějšku to pak také náležitě a pravdivě vysvětlit a pokud by na představení trval, tak podotknout - já Tě varoval/-a) .. Představování rodičům je zvyk z dřívějších dob, kdy se tzv. žádalo o svolení .. v dnešní době to není nutné a stejně to o kvalitě partnera nemá žádnou vypovídající hodnotu ..

Reaguji na Mia13:

Asi bych zvážila, zda mi vadí některé věci zásadního charakteru či nikoliv. Každý jsme jiný, ale mně osobně by opravdu hodně vadilo, kdyby mi přítel chodil za zábavou a já byla držená stranou .. není to normální a bohužel, tím, že mu řekneš, že Ti to vadí, tak se před ním shazuješ a bude to brát jako výtku - kdyby Tě tam chtěl, vzal by Tě s sebou, takže o formě "stížnosti" nemusíš vůbec uvažovat .. u drobností jsem před chvílí byla přítelem upozorněna, že zásadní chybou ženské je, když neřekne narovinu co má na srdci a tzv. naznačuje .. člověk se pořád učí .. někdy mám ale dojem, že kdybych mu ten požadavek dala písemně nebo dokonce vytesala na čelo např. ve znění "vynes odpadky", tak to bude CHTÍT brát jako náznak, aby pak mohl říci, že ho "nepochopil"

Jako kdybys psala o mě Úplně přesný popis, ale tahle "finta" naštěstí ve většině případů vychází.

Tak to si opravdu nemyslím, tomu mému je taky 22 let a budoucnost plánuje si dovolím říct velmi rád. Přemýšlí o blízké i vzdálené budoucnosti ale možná mám doma výjimku.

Utíká ze společného bytu? Nebo stále bydlí u rodičů? Chodíš ty taky se bavit do baru nebo s kamarádkami na kávu? Jestli to vidí on u tebe v hojné míře, pak mu možná přijde, že on se může takhle taky "bránit".

A když jsi napsala "kamarádkami" (myslím tím v uvozovkách) jsou to kamarádky, se kterými by si šel "užít"? nebo prostě kamarádky na pokec? Jestli je to ten první případ, tak si myslím, že nemáš co řešit, protože jestli tě podvádí, nepředstavil tě rodičům a ještě se chová vztahovačně po půl roce. Tak já bych ho vykopala ze dveří

Já mám s přítelem problém, že mi třeba vůbec nelichotí, nechválí mě...snad téměř nikdy mi neřekl-tobě to moc sluší, hezky voníš, líbí se mi tvé vlasy (postava), jsi přitažlivá atd.
Když jsem se ho na to včera ptala, proč mi vlastně nelichotí, , řekl mi, že bývalé přítelkyni denně říkal, jak se mu líbí a je pěkná, ale ona si na to zvykla, podvedla ho několikrát a zachovala se k němu hrozně. A že prostě míň bolí se neprojevit.
Na to já mu řekla, že jsem přec jiná a se mnou je vše nové. Na to už nic neodpověděl.
Štve mě to, s intim. životem nemáme problémy, ale jako každá ženská chci slyšet občas od přítele nějakou tu pochvalu, cítit se krásná, neodolatelná, slyšet, že se mu líbím..
Co dělat...

Reaguji na Venea: Manžel má za sebou také nějaké špatné zkušenosti, díky nimž prostě některé věci posuzuje jinak. Párkrát jsem dostala na něco stejnou odpověď, že jeho bývalá blá, blá. Tak jsem mu na to řekla, že já jsem jedinečná a ne žádná jeho bývalá. Pokud si to není schopen uvědomit, měl by jít za bývalkou. No a po čase dal víceméně pokoj. Pochopil, že prostě já jsem taková a maková a co zažil dřív pro mě neplatí.

Ahoj holky,
nemůžu založit nové téma a tak jsem se snažila najít nějaké, kterému je můj problém nejblíže. Až na to, že to mé se týká sexu.

S přítelem jsme spolu asi 3 roky, on je můj první.
Jde o to, že co se týče sexu moc spolu o něm nekomunikujeme, i když já bych třeba chtěla víc. A když, tak spíš si o tom píšeme. A já teď nevím jak mu říct po třech letech, že něco co dělá se mi nelíbí. Konkrétně jde o orální sex, když mi to dělá tam dole jazykem. Orgasmu dosáhnu jen v poloze kdy ležím na bříše a on by tohle měl vědět...
Už jsem z toho nešťastná, vždy když jde dolu nedokážu si to vůbec užít, protože přitom v podstatě nic necítím a to jak to dělá mě už pak připadá, že je nechutný a nejradši bych ho odtrhla nebo na něj zařvala ať toho nechá.
Chci mu to říct, ale nevím jak aby se neurazil, necítil křivdu... Tak vás prosím o rady, případně zkušenosti...

Snad mi příspěvěk nesmažou a někdo mi na něj odpoví, když už je téma staré.