Jak reagovat na narážky od okolí?

Hele, zvykej si....když jsi hubená, lidi ti říkaj, ať se nažereš. Když přibereš, posloucháš, jak jsi se pěkně spravila. Věř mi, znám obě varianty, takže se nezavděčíš všem, nikdy. Nejsem typ člověka, co by měl potřebu trousit jedovaté poznámky typu "zato tobě ten zadek spíš vyrostl". Prostě normálně s úsměvem řekni jo, zhubla jsem, mám ze sebe radost, jsem teď se sebou moc spokojená. A hotovo.

Hlavní je, že se líbíš sama sobě, tak to dávej najevo. Na ostatních nezáleží, každej má jinej vkus. Např. upřímně mě by ses víc líbila třeba s 5 kily navrch. (zrovna tak to může cítit třeba tvoje kamarádka, která ti to říká, ale znova - hlavní je tvůj pocit. No a taky ne každej, kdo ti říká, že jsi moc hubená je tlustá závistivá sviňa - ne všem se líbí postava typu modelka. Tak si to neber tak osobně...

Reaguji na blanuulkaa: Tak ono hodně záleží na tom zda jsi zhubla tak akorát nebo příliš. Bohužel je stále v kurzu móda chlapeckých postav místo ženských a to co kolem sebe vídám tomu zkrátka odpovídá. Když porovnám ženy, které vidím tak je to tak cca 45% vychrtlých neženských postav, pouze tak 5% pěkně štíhlých, 20% trochu oplácanějších, 20% silnějších a 10% vyloženě obézních. Ono je to vidět i tady na omlázku. V kategorii štíhlé a lehce oplácané je prostě žen fakt málo. Takže klidně můžeš být vychrtlá a Tvé okolí Ti to říká upřímně. Samozřejmě nelze i vyloučit závist..., ale po pravdě s tou se v této otázce nijak zvlášť často nesetkávám. To je prostě fakt.

Reaguji na Dasule: to máš pravdu nelze se zavděčit všem já jsem se sebou spokojená a to je hlavní když jsem měla 11kg nahoře tak jsem se cítila hrozně, špek na břiše, velká prsa na kter mi každý kluk hleděl, to se mi nelíbilo, prostě já se cíítím mnohem lépe hubená a s malými prsy než oplácanější s velkými ale myslím si každá holka to má jinak.

souhlasím že ne vždy je to závist, když mi řeknou přiber trochu tak to většina asi myslí upřímně, ale popravdě...co je jim do toho? je to moje tělo a ne jejich do toho mi nemá co kdo kecat a díky vám jsem si to uvědomila

opravdu? a kde bydlíš? já kolem sebe potkávám tak trochu oplácanějších až 30% s normální postavou 50% a ty hodně hubené tak kolem 20% tak nevím asi je to všude jinde (bydlím na menším městě na Moravě)

to si opravdu nemyslím takové sebevědomí nemám.

asi ano, spousta spolužaček, kamarádek kolem mě neustále opakují jak už musí zhubnout, že drží dietu, začnou cvičit apod

Zkus se vžít do jejich situace - tvá kámoška najednou hodně zhubne, její postava není nutně anorektická (u jiné kámošky ti to ani nepřijde), ale tohle je změna. Máš o ni možná trochu strach, tak se zeptáš. Je možné, že tvému okolí ses víc líbila dříve (minimálně proto, že na tebe teď nejsou zvyklí), tak ti to řeknou - nic víc nic míň.
Pokud jsi hodně zhubla (a navíc za kratší dobu) je jasné, že lidé kolem tebe to budou komentovat. Je to konstatování faktu jako když si razantně ostříháš vlasy. Reagovala bych adekvátně, není potřeba se hned čertit stylem "no tys naopak přibrala viď" Časem poznámky ustanou.
Navíc v dnešní době chápu panický strach lidí z anorexie, byla bych shovívavá

Tak on většinou člověk pozná, kdy to dotyčný "myslí špatně" - snaží se ublížit nebo je silně netaktní... a v tom případě já velmi ráda dám najevo, že takto ne a to už nikdy. A vlastně řeknu jen to samé, co ti lidé, ale v obráceném sledu Ale jinak souhlasím, že to určitě není na místě vždy, zdaleka né každý se snaží poznámkami ublížit, ale stejně trvám na tom, že pokud nejde vyloženě o kamarádky NIC jim do toho není. Lidé by se měli starat především o sebe (člověk může zhubnout taky kvůli chemoterapii, velkému psychickému stresu atd. a je velmi netaktní mu to tímto způsobem "připomenout"; nehledě na to, že některé ženy jsou hubené od přírody a nechtějí takové být, ale nejde jim přibrat a ceý život poslouchat poznámky o tom "proč nežeru".....).

Reaguji na blanuulkaa:
Jedna spolužačka na SŠ zhubla cca 10 kg, zdravě, trvalo jí to dost dlouho, zdravá strava+cvičení. Spolužačky ze třídy, především ty, které jí neměli rádi, jí to nemohli "odpustit". Vysmívali se jejím zdravým svačinám a poznámky byly na denním pořádku (na oko, jako že "sranda", ale jí to prostě ubližovalo a nebylo příjemné). Ona byla moc hezká, ale když byla silnější, tak se to "ztratilo". Ale, jak zhubla, uplně "rozkvetla" a moc jí to slušelo (pořád to byl kus baby, ale pevnější tělo a štíhlejší pas) a holky to nemohli rozdýchat A bylo jedno, že jsou sami štíhlé, dokonce si vzpomínám, že ty tlusté to neřešily, ale třídní "krásky" se s tím nemohli smířit...

Reaguji na staninka_ts: máš pravdu, ale mě přišlo že mě spíš kritizují, že jim to vadí, nebylo to ve smyslu že se o mě bojí (snad jen jedna kamarádka a rodina)...promin ale když mi někdo řekne že" vypadám jak z koncentráku", a nebo "nažer se konečně a bude ti dobře", to mi přijde opravdu hloupé
lidi prostě nedokážou pochopit že se dá opravdu zhubnout zdravě a že nemusí člověk jen hladovět
Reaguji na martinam: lidé opravdu závidí, a holky nejvíc, nejvíc mě dostává když se mě kamarádka zeptá jak jsem zhubla a at jí poradím a pak mě za zády pomlouvá, že jsem vychrtlá a nejím

Tak ze své nadváhy si umím i utahovat, protože byly kdysi časy, že jsem toužila přibrat. Narážky na váhu mě nerozhodí, co mě ale rozčiluje, jsou narážky na vlasy, dělají to všichni, rodina a kolegyně. Snažila jsem se to vylepšit k jejich obrazu, ale ani pak to nepřestalo. To se táhne moc let. Všechno je špatně, ať udělám s vlasy cokoliv a připadá mi, že musím být nějak nenapravitelně šeredná. A nejhorší je to s maminkou, která měla dřív sklony mě nějak vyparádit. Teď by mě nejradši viděla jako šedou myš, která nevypadá nijak a skoro není vidět. Abych asi vypadala dostatečně pečující a uštvaná. Ona potřebuje opravdu, aby tam byl někdo viděn, jak o ni pečuje, ale tohle je mi líto. Nepotěší mě třeba, když řeknou sousedi, že jsem tak pracovitá, někdy bych fakt radši slyšela pochvalu vzhledu - moc let se nedaří.

Reaguji na martinam:

Já bych si toho nevšímala, důlležité je, že ty jsi se sebou spokojená.

I když po delší době bych také ráda přispěla. Nikdy jsem nebyla tlustá, vždy jsem byla štíhlá, nebo jak by někdo řekl "normální postava" ale rodina neustále narážela na to, že mám velký zadek, tlusté stehna... A mě to docela mrzelo.
Pak kolem 13-ti let jsem začala každý den cvičit (v dnešní době 100 sklapovaček denně) a dnes po třech letech mám k výšce 180 cm nějakých 58 kilo a já jsem velice spokojená, nemám kvůli tomu žádné zdravotní potíže, nic.
Jsou lidé, kteří mi postavu závidí, jiní mi nadávají do anorektiček, dětská doktorka mi předepsala nějakou B12 s kvasnicemi abych přibrala (celé balení skončilo v záchodě).
I když mnoho lidí namítá že vypadám nezdravě, já to neřeším. Příteli se to líbí, občas i někomu v klidu vysvětlí, že mi nic nechybí Když jsem skočila v nemocnici kvůli nízkému tlaku, spousta si to vysvětlila tak, že jsem tam byla kvůli toho, že jsem nejedla. Přitom tam jsem se taky setkala s odlišnými názory (hubená, normální, a dokonce tlusté nohy...). Hlavní je, stát si za svým.

Podle mě nádhera. Znám víc takových holek a nevypadají nezdravě..Ono nezáleží jen na číslech ale na svalové hmotě na tíze kostí apod. Takže pokud jste spokojené a nejste anorektičky, které by nejedly, tak si myslím, že není třeba nic měnit...těch 58 je moje vysněná váha k mým 177 cm...Pomalu se blížím zatím k 60..většina mi říká abych už nehubla..ale prostě když vím, že normálně jím a jsem spokojená, tak jsou mi ostatní jedno...

Reaguji na Peg:
Děkuji
Aspoň další, kdo mě chápe

Myslím, že je to od nich jen podrážděnost, že se vedle hubené necítí moc pohodlně, tak se aspoň takhle "brání". Je lepší na to nereagovat (i když to chce ze začátku trochu přemáhání), když jim neposkytneš žádnou odezvu, přestanou, protože to pro ně bude jen plýtvání energií. V opačném případě bys je v tom jen podporovala, protože by dostali co chtějí, tedy dostat tě do stejného rozpoložení, jako jsou oni.