Jak poznáte, že je to ten "pravý"?

samozřejmě že se na každém najdou chyby ale kdyby se mnou přitel nemluvil a nespal tak to ideální neni jestli je to pořád ale třeba máte jen nejaké špatné období a přejde to

Taky jsem nad tím kdysi přemýšlela, jak se pozná "ten pravý". A pak se mi stalo to, když jsem byla asi necelé dva měsíce s jedním klukem, večer jsme šli spát a mně najednou někde uvnitř hluboko v hlavě se ozval hlas - to je ten pravý. Byla jsem z toho dost překvapená, šťastná a zároveň prostě překvapená, protože jsem to nečekala. Poděkovala jsem teda, že jsem ho potkala, i když jsem to vlastně ještě neplánovala, a že je to teda docela brzo (bylo mi 21). Asi jsem to tím tedy zařekla, protože do půl roku jsme se rozešli. Tak jsem si nadávala, že jsem teda asi byla úplně blbá a zároveň nechtěla věřit tomu, že bych měla špatnou intuici a proč se ten hlas teda vlastně ozýval. No a uplynulo 9 let a "ten pravý" je asi opravdu PRAVÝ, protože nás osud svedl zase dohromady. Takže já věřím na "vnitřní hlas" a myslím, že to člověk prostě nějak poznat musí. A ještě bych dodala, že ve vztahu s tím pravým je srdce i rozum v rovnováze.

pravej je ten, se kterým budeš prostě šťastná a pokud se člověk musí ptát, tak to on není....

On je nejspokojenější, co kdy byl a ví, že já jsem ta pravá, ale já to o něm nevím...

Reaguji na Dorra: stejný jako u nás...

SofiaK: Z jakého důvodu ty o něm nejsi přesvědčená?

Reaguji na Dorra: já to asi ani nedokážu tak jednoduše říct. Jsme spolu 5 let a celou dobu jsem přesvědčená byla, až tak posledního půl roku o tom čím dál víc přemýšlím...možná je to jenom taková krizovka po těch 5 letech, nebo známka "přechození". Někdy se šíleně pohádáme a pak spolu nemluvíme třeba několik dní - aniž bych si pamatovala, kvůli čemu jsme se pohádali, mám z toho děsný nervy a říkám si, jestli mi to za to stojí. Jindy mám pocit, že nejsem to hlavní v jeho životě (nevím, jak to popsat) - třeba jdeme nakoupit a on automaticky nakoupí věci pro sebe, ale nevzpomene si, že já mám třeba taky něco ráda...Ale jindy mi zas zničehonic přinese kytku nebo čokoládu... je to takový komplikovaný a přichází to v takovejch vlnách. Možná si jen potřebujem odpočinout, protože já jsem teď byla půl roku doma na pracáku a to člověku taky začne lízt na mozek, tak možná jak půjdu do práce a nebudu trávit dny čekáním na něj, tak se to zase zlepší. Pravda je, že teď vážně nevím, ale dám tomu šanci.

Určitě se neunáhluj. Bejt nezaměstnaná, to vážně člověku leze tak trochu na mozek... Až ten mozek zaměstnáš a nebudeš myslet "na kraviny", nebudeš ani na něj tlačit a nastane ta příjemnější vlna, kdy si uvědomíš, že jste rádi, že se máte... Vydrž, aby si to sedlo...

U nás je to tak, že nezaměstnanej je přítel a u chlapa je to ještě k tomu ta ješitnost... Podporuju ho, vím, že je hlavním podílem týhle nepohody jeho práce a že neví, co má dělat, co by ho naplňovalo. Je to živnostník, nic nemusí, nemá žádnej režim... takže ponocuje, pak celej den spí, zatímco já brzo ráno vstávám do práce a večer usínám brzo. Navíc, když přijdu z práce, čeká mě nepořádek po něm a žádná pozornost... Chtěla bych, abysme tohle období jeho hledání zvládli spolu, ale dochází mi energie... A zdá s emi, že se snažím jenom já, že on je vlastně takhle spokojený, já ho mám přeci ráda, tak proč by to měnil... Akorát mluvím a nekonám...

Reaguji na Dorra: Od pondělí nastupuju do práce, takže doufám, že se to zlepší a děkuju za podporu.
Když ten tvůj ponocuje, co prosímtě dělá celý noci? Já si umím představit tak maximálně PC hry a v tom případě budeš mít dost těžký ho dostat zpět do normálu.
Z té své zkušenosti vím, že jak jsi jednou doma, tak se ti nechce vůůůbec nic - já jsem byla schopná celej den jen tak proválet doma. Nakonec jsem se ale prostě donutila něco dělat, takže špinavý nádobí fakt doma nemáme. Co mě teď taky hodně nakoplo, že jsem se rozhodla zhubnout - nikdy jsem nebyla žádný tintítko, ale prostě tak pro svůj lepší pocit, tak jsem si pořídila eliptical a každej den teď jezdím a z toho mám taky lepší pocit... Radím ti, abys podporovala jakoukoliv aktivitu, která tvýho přítele chytí a časem by se mělo spravit i to ostatní. Držím palce.

Hezký první den v práci a ať tě to baví!

Jo, přesně, kouká na filmy, kouří, hraje hry... přes den nepoužitelnej. On sova, já skřivan... jenže on se jakoby nudí, polehává u televize i přes den, takovejhle exemplář jsme ještě nikdy neměla.. není línej, je jen furt děsně zpruzelej z tý práce a že neví, co se sebou a nijak extra s tím nic nedělá a mě už ho nebaví furt burcovat k činu... Podporuju, byla bych šťastná, kdybyse našel, v čemkoliv a já u toho byla...chci mít vedle sebe šťastnýho a naplněnýho chlapa a on se místo toho teď lituje a motá v kruhu, mě dochází energie a proto to všechno stojí za p*rd... Asi to tak má bejt a má mi to něco dát a mám se něco naučit.. třeba jak vyburcovat druhýho a co všechno ještě vydržím nebo jakýho chlapa pro život nechci...