Jak poznáte, že je to ten "pravý"?

přečti si tohle po sobě ještě jednou, a myslím, že sama pochopíš..... nemyslím si, že je tohle normální, a rozhodně si nemyslím, že takhle má vypadat vztah.....

já se od té doby, co jsem s přítelem, směju každý den víc a víc, smějeme se oba spolu, když jsem v práci, těším se domů na něj, vaříme spolu, zpíváme duety v karaoke a strašně se nasmějem, podnikáme výlety, překvapujeme se dárečkama.....takhle má vypadat vztah!!
Mám to naopak - po třech letech nevím jistě, jestli ho "miluju", vášeň už není jako na začátku, ale vím, že s tímhle chlapem chci strávit život.....jsme prostě parta.

invisible
Ahoj, a bude tě tento vztah bavit více let? A co až příjdou děti? Budeš se stále zabývat vztahem, v noci plakat a co děcko?

Podle mne, ano.

zdá se mi divné, co prožíváš, takhle by to asi v idealním případě vypadat nemělo. Není normální se trápit. Takže ten pravý to asi fakt není.

Spíš než zamilovanost je to zvyk.
Taky se mi nechtělo odejít od chlapa, se kterým jsme se pořád hádala, " milovala ho", nechtěla být bez něj a to i přesto, že jsem s ním byla nešťastná a trápil mě. Díky bohu ,mě vykmitnul on, já bych na to odejít neměla a teď jsem úplně někde jinde a hlavně s nikým jiným.

pav001
moje slova, taky jsem byla ráda že po tom utrpení to ukončil on, já bych se k tomu asi nesebrala...

invisible
Myslím, že je to jen dobrý sex...a jistě i zvyk. Od chlapa, který to umí v posteli /..a tudíž zažíváme slastné pocity, které zaměňujeme za lásku/, se špatně odchází... Být Tebou, hledám dál, tohle asi fakt není pro život.. Držím pěsti..

Ano, já jsem si jistá, že přítel je pravý a miluji ho stále po několika letech chození a on miluje mne.
Třeba na něm "miluješ" jen to, co nemůžeš mít, co se ti nedostává.
Občas i maminky poznají (zeptej se), zda je to ten pravý, může to být směšné, ale je to tak.

invisible
samozřejmě že to není ten pravý!Jde u tebe zřejmě o silnou vášenˇ,zvyk,strach ze samoty,o všechno možný,jen nejde o pravou lásku.

tak já neřeknu, mi se s přítelem kolikrát taky rafneme, ale je to spíš díky tomu, že jsme hodně rozdílný. co jemu přijde fajn mě přijde moc a tak.
ale není to každý den. myslím, že vztah je i o kompromisech. ne aby ses v noci užírala a plakala. chce to si spíš promluvit. já neřeknu, nesměju se furt, ale častěji. jsem s ním ráda.
mít víc peněz, který bohužel padaj na poplatky, tak jezdíme na výlety. oba jsme unavený z práce, ale i tak sme spolu rádi..

Taky ale záleží na tom, jak dlouho jste spolu a jestli ten vztah takhle vypadal od začátku.. třeba je to jen nejaka krize..

Kvůli čemu se hádáte a jakým způsobem si ubližujete?

Nejde jen o nějaké dočasné období - "krizi"?

invisible

No, asi by sis měla uvědomit, jestli v tom vztahu chceš pokračovat dál, jestli máš na to sílu a jestli ti tento chlap za to fakt stojí, pokud ne.. je to jasné, pokud ano, tak pak by jste se do toho měli dát oba, oba chtít a oba se snažit, uvědomit si co je nejčastější příčina vašich hádek a pokusit se najít řešení, říct si co byste mohli dělat jinak. Udělat si výlet, pár hezkých chvil.. uvědomit si proč jste vlastně jeden s druhým a "oprášit" váš vztah.. Držím moc palečky, hlavně se hned nevzdávej ale fakt si uvědom jestli ho chceš a snaž se, myslím, že neni nikdy pozdě na záchranu (pokud jeden druhého nepodvedl) ..