Jak oznámit rodině rozchod

Reaguji na Marmelad: Nechci nikomu brát iluze, ale nikdo normální si nemůže myslet, že vztah po víc jak dvou letech společného žití, ev. pěti, sedmi atd. letech chození, skončí svatbou. Stát se to sice může, ale je to asi tak 1:100.

Hlavu vzhůru, není poslední chlap na světě a to hezké Tě ještě čeká.

Jsem posera, já oznamovala rodině a přátelům rozchod s ex sms. S tím, že projevy účasti (ve skle) a květinové dary očekávám při osobním setkání
A vzápětí mi přišlo asi 30 gratulací k rozvodu- mám upřímné přátele

Hlavu vzhůru,bude zase dobře
Osobně nemám žádný problém to okolí oznámit,já na tom nic tak zvláštního nevidím,děje se to všude, dnes a denněprostě jsem narovinu řekla,že vztah skončil a ať se mě teď nikdo na nic nevyptává,zkrátka už je konec-tečka.
Tak držím palce,ať vše brzy přebolí.

Je to normální

- když se manžel odstěhoval:

na otázku, kde je - odstěhoval se,
na otázku proč - měli jsem jiné představy o životě, jiné hodnoty, jiné priority, . . .

nikdo to nepitval a byl klid

Reaguji na Veselka10: No tak ja som asi nenormálna...
Mám medzi svojimi známymi viacero párov, ktoré spolu spolu začali chodiť ešte na VŠ, žili spolu a zobrali sa až po cca 3-5 rokoch, a v pohode.

Zakladateľke - ja som to vždy riešila tak, že kým sa niekto nepýtal, tak som sama nič nehovorila. Niektorým členom rodiny to došlo a pochopili, že o tom nechcem hovoriť, tým ktorým nie som vyslovene povedala že o tom hovoriť nebudem a bodka.

Ehm, taky se mi to jaksi nezdá. Ba právě naopak já znám minimum párů, které se braly po méně než dvou letech společného chození. Po tak krátké době se berou většinou hlavně v případě těhotenství slečny Jinak všichni tak až minimálně po těch 3, 5, někteří i po 10 letech.

Hihi já to ani oznamovat nemusela prostě jsem se jednou objevila před naším bytem s plným autem věcí k odstěhování se zpátky domů a totálně ubrečená a zhroucená, tak bylo vše jasné. Zbytek rodiny byl naštěstí taktní a nekomentují to a neptají se proč.

Jinak nesnáším reakce typu "byl to stejně hajzl" nebo "stejně nebyl pro tebe dost dobrej" "stejně byl takovej a makovej" čili v překladu "jsi vlastně úplná bl.bka, že jsi s někým takovým byla

Rodině jsem vždycky řekla, že jsme se prostě rozešli, že to neklapalo. tečka. mamka tečku nikdy neignorovala a bylo to samé a proč? podvedl tě? co ti udělal? .. táta to nikdy neřešil...taky dobře a takovým těm lepším kamarádkám jsem pravý důvod vždycky řekla a jako správné kámošky,mi řekly, že si mě stejně nezasloužil, že si najdu lepšího takové řeči, co dodají na sebevědémí

Taky se rozcházíme, je to dost těžký skoro po 6 letech. Myslíte, že je normální se s jeho rodinou rozloučit? Např. jet k babičce, která bydlí asi 80 km a oznámit jí společně rozchod
a rozloučit se s ní? s jeho rodiči?- s nimi si tykám. a on s mými. dělal jste to někdo? nebo je to hloupý? děkuju za vaše názory

Reaguji na Marli:

tyhle věci jsem si řešila jen v rámci své rodiny - v rámci jeho rodiny by si to měl pořešit on

a to, že se rozcházíš s přítelem, neznamená, že se nutně musíš rozcházet s jeho rodinou

Reaguji na Marli: Pokud mají dotyční dobrý vztahy a rozcházíte se přátelsky, tak si myslím, že je hezký dojít se rozloučit - (klidně až dítě dotyčných rodičů třeba i samo tu "novinku" sdělí) a říct, že kdyby něco potřebovali...atd. Já třeba udržovala kamarádství s bráchovou expřítelkyní dlouho a ještě teď po X letech nám píše pohledy. Není na tom nic blbýho, když to tak cítíš. Jako povinnost bych to nebrala.

Reaguji na Marli: bráchova přítelkyně se s ním rozešla u nás doma a přišla se s našima normálně rozloučit - sice na to koukali divně, ale to bylo spíš kvůli faktu toho rozchodu - nepochopili v tu chvíli, co se stalo. Ale myslím si, že když se lidi rozcházejí v dobrém a měli pěkný vztah k rodině přítele, bylo by slušné dojít se rozloučit (pokud je to možné např. co se týče vzdálenosti apod.)...