Jak odhadnout chlapy?

Mayci
No vidíš, ale tady holky řešily extrémní přápad, ke kterému opravdu u někoho dochází se 100 procentní pravidelností, kde se už nedá mluvit o náhodě výběru. Je to v podstatě patologický mechanismus a má to svůj důvod, který jsem se snažil popsat. Přečtěte si, o čem to téma je...

Muki

No je o tom jak odhadnout muže? Psala jsem, že čim víc zkušeností, tím lepší odhad. Odpověděla jsem na úvodní zadání tématu svym názorem, nereagovala jsem na výměnu náhorů slečen nade mnou, i když jsem si to bedlivě přečetla. Tak pardon.

Pokud má někdo smůlu na extrémy (i můj případ), tak to tak život prostě chtěl, aby dotyčný měl bohaté zkušenosti a buď zesílil, nebo se složil.

Samozřejmě, čim víc zkušeností, tím lepší odhad. I když tedy reaguješ na úvodní příspěvky, co se tak nakonec dá brát taky, tak zapomínáš, že existuje něco jako psychologie. Tam se právě takový věci, jako je jakási smůla, co se ti pořád lepí na paty, někdy dají vysvětlit. A určitě ti terapeut neřekne : "Hele, musíš zvyšovat svoje zkušenosti, přijď mi říct za 5 let, jak to s tebou dopadne..."

Někdy nejde totiž o to, jak odhadneš dotyčnýho, ale o to, že je nějaký problém v tobě (neber si to osobně, to je všeobecná úvaha...)

Ale jó, já to beru samozřejmě, nemůžu napsat všechno dokonale, abych se trefila do všeho, když to beru dle sebe, tak se snažim hledat chybu v sobě, proč třeba přitahuju ten a ten typ mužů, jsem si vědoma i toho, že třeba ve svých vztazích jsem to nemusela nechat dojít tak daleko,abych tu odvrácenou tvář dotyčného poznala přímo.Tím si vlastně za vše můžu sama. A negativní zkušenosti beru jako dar od života, jako holou pravdu. Ale opravdu nevim, jestli mi jakýkoli majáček, nebo moje vyzařování zaručí, že za tři roky mě chlap nezačne zavírat doma a být agresivní, třeba. Podle mě se lidi nedají odhadnout, jen ten prvotní výběr zúžim, pokud mam hodně negativní zkušenosti. Někdo kdo to nezažil, si řekne "já ho změnim, se mnou to bude jiný, risknu to" . A samozřejmě nejsem psycholog a samozřejmě záleží na mnoha věcech.

I na svojí smůlu mam vysvětlení (jak píšeš, že se to dá vysvětlit), třeba každý můj vztah, který dopadl špatně, jsem začala citově vyprahlá, kdy už jsem zkrátka někoho chtěla tak moc, že jsem si pozor nedala, tak se pak nemůžu divit..

Třeba když žena žije s mužem, s kterým jí to na začátku klapalo krásně, rozuměli si, ona s ním začne bydlet a po společným soužití na partnerovi začne vidět chyby, přes které se nedokáže přenést, například, že je sobecký, necitlivý, nestojí si za svými názory, je povrchní a třeba dost pije. Pak se ta žena přestane snažit, protože strádá, je nešťastná. Začne být odtažitá, přestane to klapat v posteli a pak ve všem. Pokud se s tim mužem nedá mluvit, protože neumí naslouchat, tak nepochopí, proč se žena najednou chová tak jinak, proč už mu nedává to co dřív a začne být nervní, ženu hlídat, pak na ní vztáhne ruku. To mě třeba napadlo k tomu, kdy je chyba na druhé straně.

To je zvláštní, s tou necitlivostí, sobeckostí… Na začátku ten člověk určitě takový nebyl. Proč najednou takový začne být? To ale bývá taky takový zaběhaný schéma. Někdy je třeba tenhle stav reakcí na něco, co si trpící partner ani náhodou nemá šanci uvědomit. Třeba to, že je vyčítavýho typu. Svoje hodnocení rozmanitých věcí dokáže partnerovi zdělit jenom způsobem typu porovnávání, vyčítání… Když to řekněme dělá ženská, tak ten její chlap začne před ní pod různými nevinnými záminkami unikat. Pak najednou ženská řekne - "ten můj se o nic nestará, nic nezařídí, přitom u sousedů pomohl postavit plot a tady ani nevynese koš…" Přitom on jenom uniká před permanentním stresem, kterému ho jeho partnerka vystavuje. Ta ale potom vidí výsledek a začne ještě víc vyčítat a může si už jenom stěžovat, že ten její je k ničemu, že si jí nevšímá etc. etc. Nechci objajovat nějaký ničemy, ale chtěl jsem jenom upozornit na to, že někdy to může být hodně zapeklitý. Ale nakonec vlastně ne, když to rozeberes s nějakým psychologem, tak ten takový schéma vcelku snadno odkryje, když existuje, a pomůže takovou situaci spravit. Bývá to často jednodušší, než se před tím může zdát…

Nicméně, když je partner ožrala, tak to je opravdu nanic… Ale můžu ti říct, že když se koukám na profily holek, co si různě stěžujou a na jejich příspěvky (tudíž na jejich "svět"), tak některý sotva kdy padnou na něco jinýho než na nějaký přivožralý ničemy. Když tě na nějaký vesnici v podstatě nic jinýho neobklopuje a navíc oni nemůžou (nebo neumí, či nechtějí) udělat nic pro to, aby se pohybovaly v jiném prostředí… Prostě budou chodit do tý hospody a ne na koncert vážný hudby tak si pak nesmí stězovat, že potkaj lidi v hospodě a ne na koncertě vážný hudby...

To je otázka, proč takový začne být... Nebo jestli takový už byl, jen jsem to neviděla, nechtěla vidět, nezajímala se o to...

no to je otázka, on takovej mohl bejt už od začátku, jen to třeba šikovně schovával, a nebo se mu dařilo vyhýbat situacím, ve kterých to bylo poznat... takže generalizování asi neni úplně vhodný...

To byla řečnická otázka, abych mohl popsat existující fenomén, který je v principu nutně generalizující. Za vymezených podmínek, ovšem, tak se to musí chápat, jinak nemá cenu se bavit o ničem. S podobným podnětem si pak dotyčná osoba můžet položit sama sobě otázku: "aplikuje se to na mě, nebo ne..." A tím se dostneš zpátky do zcela konkrétní situace!

Kromě toho ta dotyčná osoba, v tomto případě Mayci, nám může o výsledku svého uvažování zase napsat, a tak vzniká zajímavá diskuze na veřejném foru, jako je Omlazeni. Nebo jsem úplně mimo?

jirik
Muki

prostě se ani neodhadne chlap, ani se neodhadne ženská, dá se vyselektovat to, co mi nevyhovuje a kdo mi vadí
jako feťáky, alkoholiky, lháře, slibotechny, nezodopvědné, zadlužené, hysterické, panovačné, sobce . . . a jiné vyvrhele ty si snad k bližší selekci nevybere nikdo, a nechá je bez povšimnutí stát někde až na konci fronty

ale každý jedinec se vyvíjí a ten, kdo mi neseděl - pro nějakou prkotinu - dneska mi může sedět za nějakých 10 let lépe, než ten, kterého jsem si onehda mohla vybrat

Nebo taky jde o to, že dřív se "ti" tak nejevil a teď se ti tak jeví (ve všech smyslech tohoto slova) - a třeba takový ve své povaze není. Tím to vracím zpátky k možnosti, že ho do toho "ty sám" doženeš nějakým nepřiznivým prvkem "tvé" povahy. Problém je, že v tom případě si to "ty sám" neuvědomuješ.

To je samozřejmě zase jenom podnět k úvaze, i když vlastně jenom opakuju, co už jsem rozvedl výše.

No vidíš, a přitom si je pořád někdo vybírá, jak si tady můžeš všimnout v mnohých diskuzích. Někdo je nejenom vyselektovat neumí, ale navíc si ještě nahrabává jenom takový. Třeba právě proto, že jede v nějakém blbém schématu, které si sám neuvědomuje, takže mu ani dlouhá zkušenost nepomůže...

hmmm, zajímavý... nabízím tady k zamyšlení svůj vlastní příběh... kdysi jsem chvíli chodil s jednou holkou... nebyla žádná uzurpátorka, ale ráda měla navrch nad ostatníma... takže jednou jsme byli ve vinárně, a jako už dřív jsme se začali kočkovat... začalo to tim, že ona mě plácla přes stehno... nic závažnýho, ale mě už v tý době nebavilo bejt pořád ten, kdo ustupuje a nechá si všechno líbit, tak jsem jí to vrátil... jemnějc, než ona... jenže jí se nelíbilo, že jsem si dovolil jí to oplatit, tak mě plácla znova a důraznějc... já jí to zase oplatil, ale pořád jemnějc, než plácala ona mě... tak to chvíli pokračovalo a skončilo to tim, že mi dala pěstí do obličeje... v tu chvíli mi došlo několik věcí... zaprvý to, že pro ní už to dávno neni kočkování ze srandy... zadruhý to, že musela mít vždycky navrch, musela mít poslední slovo... zatřetí to, že to neni holka pro mě, protože pro mě je jakákoli forma násilí ve vztahu nepřípustná... takže v tu chvíli jsem měl fakt dost práce, abych jí pěstí nedal, protože nikdo nemá oprávnění mi dávat pěstí, navíc bezdůvodně... pěstí jsem jí nedal, ale v tu chvíli u mě skončila... a asi vycejtila, co se mi honí hlavou, protože najednou hodila zpátečku... takže, co tim chci říct? jsem násilník, kvůli tomu, že jsem se nechtěl nechat mlátit a zvažoval jsem, jestli oplatit stejnou mincí? nemyslim si... mám si nechat za každou cenu líbit, že mě holka mlátí, jen pro to, že já jsem chlap a ona je holka? taky si nemyslim... zastávám názor, že vztah by měl bejt vyrovnanej, jde přece o dvě rovnocenný dospělý bytosti... podle mě násilí do vztahu nepatří, ale pokud mě holka napadne, nevidim důvod, proč bych neměl mít právo se bránit... rovnoprávnost přece neni o tom, že holka mlátit může, ale chlap ne...
pro pořádek, znova opakuju, že žádný násilí ve vztahu neuznávám, holky nebiju, ale taky nechápu, proč by se na muže měly uplatňovat jiný pravidla než na ženy... neřiká se tomu náhodou diskriminace?

to sice ano, ale nevim jestli jen já, nebo i jiní, ale já z tvýho popisu nabyl dojmu, že to, co uvádíš, je jediná varianta, jediný existující fenomén, a proto je generalizující... chtěl jsem říct, že to jak situaci vidíš ty, nemusí bejt nutně jediný a správný hledisko...

zcela jistě, ale tento výsledek nemusí bejt nutně důsledek mýho chování... a to je to, na co se snažim upozornit já takže mám dojem, že oba mluvíme o dvou stranách téže mince jinak souhlasim s tim, že život je výsledek příčin a důsledků, ale ne vždy je snadný poznat, kde je příčina zrovna tohohle důsledku (v tomto případě změna chování partnera/pertnerky)...