Jak jste zvládli smířit se s tím že milovaného člověka už nikdy nebudete mít?

Ahoj.. Tak mě napadlo jestli ho nechceš právě proto, že ho nemůžeš mít, protože má někoho jiného a jakmile o tebe projeví zájem on, tak už tě nebaví a pak si zase někoho najde atak dokola... Z toho co píšeš tak mi to tak přijde..

Prožívala jsem před lety něco podobného,akorát s tím rozdílem,že jsme se k sobě vrátili.Pro mě byl taky jen jediný...Není tam šance,že by jste to někdy do budoucna dali dohromady?Víš,tvůj bývalý se taky musel cítit hrozně,když si jej odmítala.Chlapi to neřeší tak moc,jako my,tudíž pro ně není problém nastěhovat si jinou kočku do bytu.Na tvém místě bych-pokud se tak trápíš,za ním zašla a naposledy to zkusila,a uvidíš,jestli k tobě ještě něco cítí.

Až se dáte znovu dohromady, zase tě přestane bavit. Chceš ho jenom když ho ztratíš a nemůžeš mít.

Tohle jí moc nepomůže....

Tohle vím jistě - chci ho napořád. Vím, že to tak možná působí, že ho chci když ho nemám, ale proč bych se tak dlouho trápila kvůli němu a ostatní odmítala? Holt už je pozdě...on to ví co k němu cítím, že ho mám ráda /to že ho miluju mu neřeknu.nemá to už smysl/, ale je v jiném vztahu.

FateFa

Taky jsem si prošla něčím podobným,ale netrvalo to tak dlouho a čas rány zahojí.Musím ale přiznat,že když mám nějaký splín,tak si tak zapřemýšlím jaké by to asi bylo,kdyby jsme se svou první láskou byli pořád spolu a to jsem už 13 let vdaná a šťastná .Proč mu nechceš říct,že ho pořád miluješ,třeba se celou tu dobu cítí stejně jako ty a taky Tě miluje.Já bych mu to řekla,stejně nemáš co ztratit a můžeš jen získat.

FateFa
ahojky, možná ti můj příspěvek moc nepomůže, ale ráda bych se k tomuhle vyjádřila. V posledních letech řeším s přítelem a se sebou něco podobného a upřímně vždycky jsem se děsila toho, že dopadnu tak jak ty! Přesně chápu o čem píšeš, protože si myslím, že náš vztah směřuje k něčemu podobnému a já se ti pokusím vysvětlit, proč to tak je a jak to vidím v našem vztahu já. Myslím, že není podstatné, čím to všecko začlo, ale v našem vztahu je jedna věc, která mu hodně ubližuje a zároveň hodně dává... Já tomu říkám "přelívání energie" a v praxi to funguje tak, že když jsem já protivná přítel je v pohodě, když je on smutný já veselá, když on se mnou nechce být já ho chci a naopak... pořád se to opakuje a někdy to není ani zřejmé a někdy to zachází až moc daleko. Vysvětluji si to tak, že jsou různé vztahy, kdy je jeden nadřazený a druhý podřazený... my to máme tak, že jsme oba na stejné úrovni a tudíž je tam nějaký podvědomý boj o moc, lásku... (tudíž je možné, že až si zase řekneš, že ho nechceš, on za tebou příjde, ať se dáte znovu dohromady)
Přesně vím, že problém v našem vztahu je způsoben námi oběma a z mojí strany jsem si plně vědoma mých chyb. Jsem detailistka, která k životu potřebuje dokonalost, tudíž pro mě není problém vidět někdy větší, někdy menší nedokonalosti a mám neustálou potřebu s nimi "bojovat" a měnit je v to, co já považuji za dokonalé.... Tohle ovšem zase není správné, protože ne každý z nás má stejné uvažování, vzorce myšlení... většinu věcí vnímá člověk subjektivně a tudíž ne všecko, co činí štastnou tebe, činí šťastné i tvé okolí... Jak tady psaly holky a já s nima úplně souhlasím, ač si to člověk nechce připustit - vždycky chceme to, co nemáme. Tohle je ale zcela přirozené a je dobré vědět přesně, co chceme (pozor vědět co chceme, ne vědět co nechceme!) a musíme se s tím akorát naučit pracovat. Když jsi s člověkem, který je tvá životní láska a ty si o tom přesvědčena, nehledej to, co ti u něj chybí u někoho jiného, ale snaž se být vděčná za to čeho si na něm vážíš a chtěj aby byl ještě v tomhle a v tomhle lepší... a věř, že co chceš, mít budeš. ... Člověk žije život tady a teď a nikdo z nás ho nechce prožít nemilován, v chudobě, nešťastný... ale spousta lidí je bohužel závislá na negativních pocitech a myšlenkách, takže si dopřává "dávky" v podobě sebetrýznění! Ber to tak, všecky tvé myšlenky se mění v realitu a tím pádem je jen na tobě, jestli chceš být šťastná nebo jestli se chceš trápit... Myslím, že člověka vždycky nejvíce zasáhne jeho první opravdová láska, protože se tomu oddáš naplno a v dalších vztazích už budeš mít třeba i nějaké "postižení", ránu, šrám na srdci, které si třeba i podvědomě přineseš z milulého vztahu... Každopádně přesvědčovat sama sebe o tom, že si udělala nějakou chybu, špatné rozhodnutí, týrat se výčitkami... je blbost! Ano, občas tě může přepadnout splín, ale chceš se tím dusit po zbytek života?, chceš na smrtelné posteli přemýšlet o tom, jak ses mohla mít fajn?... Jak to sakra můžeš vědět?!? Si snad vědma?... Jestli si přítele nechtěla v té době, kdy si ho měla, tak to mělo nějaký důvod. Jsi schopna tuto skutečnost akceptovat, ten důvod se najednou vypařil nebo si na něj už zapomněla...? Musíš se rozhodnout, jestli máš sebe sama ráda natolik aby sis dopřála 100% lásku nebo se budeš chtít hubit, což tě samozdřejmě může stejně tak uspokojovat... Vím, že jsem tady napsala nějakou "slátaninu", která se hezky čte, fajn píše, ale hůře realizuje... Já s tím mám občas taky problém, ale je důležité aby sis to uvědomila a naplnila svůj život z více procent tím krásným... držím palce

Před rokem jsem vyhodila z bytu mého expřítele.. prosil mě a přemlouval že beze mně nemůže žít jak mě miluje atd. Uvědomila jsem si to až po pár měsících vě chvíli kdy on mě měl na háku.. je to takovej ten frajírek, kterej má na prstě x holek a nějakou bejvalku měl už na háku a zřejmě si našel náhradu... nepíšeme si nevoláme si nemáme spolu žádný kontakt já mám už jiný vztah a jsem šťastná jen vím, že Tu osudovou lásku jsem zahodila. .Ještě musím říct, že důvod rozchodu byli hádky a já jsem mu zahla... bohužel

Ano,smíření je hrozně těžké.Já myslím,že to snad ani nejde.Mě je strašně stále a bojím se,že to nikdy nebude lepší.

vanilinka
Když čtu ty tvé příspěvky, ať už tady nebo spíš v tématu "Rozchod, jak se s ním vyrovnat", tak mam z toho vždycky husí kůži. Musíš teď mít hrozné období..., ale neboj, musí se to všechno obrátit k lepšímu, nemůže to přece trvat věčně ! Mysli hlavně na sebe a na dceru a uvidíš, že to překonáš. Přeju ti hodně síly a držím palce!!

Je to Terro pro mě hrozně těžký,protože vím,že mi takhle ubližoval a ubližuje,ale vím,že je zdravotně i psychicky dost nemocný a to mě moc trápí,ale po dvou letech už takhle nejde žít.Jen bych si přála vrátit čas,ale to bohužel nejde.

Do háje holky vždyť my bychom si měli užívat život, plánovat budoucnost, mít skvělý chlapy a ne vyžírat pořád nějaky sr...!! Kde se v člověku bere tolik síly tyhle životní podrazy ustát? Čtu tu spoustu vašich příspěvků i v jiných tématech a smekám před váma!

Sejde z očí sejde s mysli. Buď mu všechno řekni a uvidíš. A nebo se mu začni vyhýbat, ale podle toho co píšeš, bydlíte někde blízko sebe.
Zažila jsem úplně to samý, byli jsme spolu 7 let - opustila jsem ho kvůli jinýmu klukovi. Strašně jsem trpěla bez něj a zároveň jsem si nedokázala představit, že budeme zase spolu, jestli by to vůbec klapalo.... Pak si našel holku a já myslela, že to nepřežiju, bolelo to, ale přitom já taky někoho měla. Volali jsme si, psali si maily, ale bylo to ještě horší. Jediný, co pomohlo, že jsem se s ním prostě přestala vídat. Dneska si nenapíšeme ani k Vánocům sms. Vím jen, jak se má, od kamarádů a to mi stačí. Ale vidět ho nechci. A to mám dneska už dvě děti s tím, kvůli kterému jsem od ex odešla.
Nejhorší je, že myslíš jen na ty hezký věci, zkus myslet na to proč jste se rozešli.
Třeba ta jeho současná neměla, kde bydlet, tak jí vzal k sobě.
Ale za sebe doporučuji si s ním promluvit, aby sis pak celý život nevyčítala, že jsi s tím nic neudělala. Třeba tě odmítne a bude se ti s tím líp smiřovat. A nebo řekne Miluji Tě a budete spolu šťastni až do konce života.
Přeju hodně štěští

loopina: na to jsi kápla, neměla kam jít, ale to, že ji vzal k sobě pro mě signalizuje, že se do ní přece musel zamilovat - beru to tak, že si musel uvědomit, že se "otevře" CIZÍMU člověku, že bude vědět o jeho životě všechno od výplatní pásky až po ostatní účty a tohle bych já osobně jen tak neskousla. tak brzy ne. Nevím, kdy tohle skončí, ale nejhorší je to, že už neumím zamilovat, pořád vidím jen jeho = i jí a vytáčí mě představa, že se válí v povlečení, který jsem mu dala já...