Jak často si říkáte "Miluji tě"?

Osobně si myslím, že by se ,,Miluji Tě!" mělo říkat opravdu jen tehdy, když jste opravdu zamilovaní (říká vám to srdce!) A také by se s tím nemělo plýtvat! Když byste to říkali chlapovi moc často pak už by si toho mohl přestat vážit!

Reaguji na DoKu:

Miluji tě nepoužíváme moc často (jednou za měsíc??)...když to bylo poprvé tak si to moc dobře pamatuju, přítel to zopakoval po nějakém herci v televizi, asi ho to nakoplo a přišlo mu to jednodušší ...

mám tě ráda/rád si říkám furt, přítel měl sice období kdy řekl že to musíme omezit, takže jsem si říkala co se dějě, ale jeho snaha byla marná, tak více méně rezignoval

Miluju tě je docela fádní, abych to ozvláštnila, říkávám to ve 3. osobě- Hyena tě miluje"
S bývalým jsme si tohle neříkali nikdy, když jsem mu jednou (po pohřbu mé babičky, kdy mi fakt pomohl) řekla právě "miluju tě", odvětil, že ví, "jak kudlu v zádech". Od té doby to ode mne neslyšel, nakonec, je to jedno, stejně jsme už rok od sebe.

S manželem si to říkáme několikrát denně...a řekla bych, že je to tím, že jako komunikační jazyk mezi sebou nepoužíváme češtinu...v češtině mně nikdy slovo Miluji tě nešlo moc přes rty...kupodivu v cizím jazyku s tím nemám absolutně problém

Neříkáme si to, ale cítíme to... Nebo nříkáme přímo: miluju tě, ale třeba jen: já tebe taky Taky bych to první neřekla ani za nic, takže si počkám, až to první řekne on... A chci, aby to jednou řekl... Půl roku a furt to neřekl, protože to prej nikdy neříká... ale já to z něj dostanu

já jsem s přítelem teda snoubencem 6,5 roku, miluji tě neříkám často, vlastně skoro vůbec, jsou to pro mě dost významná slova. přítel mi je říká skoro denně , pracuje v noci já přez den, takže přez týden se třeba tři dny vůbec nvidíme, vždycky mi tyhle slova píše nebo volá, někdy mi to i vadí, raději bych je slyšela méně často o to víc pak potěší

Reaguji na Dorra: tak napriklad ja to rekla prvnii a vubec toho nelituju jelikoz muj pritel skoro po roce nebyl schopnej mi to rict teda spis se bal mi to rict tak sem mu to rekla ze to tak cítim on jen odvetil ze on me taky(coz me sklamalo) ale nasledujici den me prekvapil v ty nejkrasnejsi situaci ze me miluje a na tu chvili nezapomenu a vic si toho vazim treba napriklad kamaradky pritel ji vola kazdou hodinu a furt ji to rika coz mi pride šílený:/

Taky jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět, že víc si toho člověk váží, když to slyší občas než denně. Já měla vždy chlapy který mi to neřekli vůbec a fakt mě to mrzelo, jen jeden mi to řekl za 3,5 roku jednou na silvestra....Nepotřebuju to slyšet denně, stačí jednou za čas ale to hezký chování a hezký slovíčka třeba že na mě moc myslí že mu chybím to prostě slyšet občas chci, je špatné když to není vůbec, to už jsem zažila a nikdy více, jsem člověk co ty city taky potřebuje přijímat a né jen dávat, jakmile narazím na člověka který nedává nejevo alespoň trošku city tak prchám od něho a hledám dál...já jsem se kvůli tomu tak natrápila a nabrečela, že už to prožívat nechci..A díky téhle zkušenosti už nikdy první neřeknu Miluju Tě, počkám si až to řekne první chlap, po mých zklamáních už toho schopná první nebudu....

odhaduju to v průměru tak jednou za dva až tři měsíce... Jsme spolu 3,5 roku. On mi to řekl první cca po 3 měsících vztahu..a já jsem mu to řekla asi o týden později.. Potom jsme si to říkali celkem často, i když mě to dělalo docela problémy. Byl první komu jsem to řekla a opravdu mi to nějak nešlo vyslovit..uplně jako by to byl jazykolam a přitom jsem ho opravdu už tehdy milovala, takže to nebylo v tom, že bych to tak necítila..No každopádně potom jsme si to chvíli říkali, tak jednou za týden bych řekla..a ted tak jednou za ty dva měsíce..už spolu bydlíme a jsou tady jiné hezké věci než nějaká dvě slova...A jsem ráda, že mi to přítel neříká pořád..přišlo by mi divné,kdyby to pro něj bylo moc jednoduché vyslovit, cítím prostě vždy když se chystá to říct, jak se uplně připravuje, jak už nad tím přemýšlí a je to hezčí než kdyby to říkal stejně jako kdyby řekl že má hlad..

Moc ne. Asi jsem chlap, ale tohle mi nejde vůůůbec přes pusu, i když vim, že ho miluju. Většinou prostě řeknu, že já jeho taky. Myslim že by mi ani nevadilo kdyby mi to neříkal vůbec (těžko říct), lepší jsou pro mě činy a to jak se chová. Přítel mi to řekl asi po třech měsících, a přišlo mi to docela brzo.

Neříkám to, manžel taky ne a přesto jsme spolu spokojeně 20 let. Láska je cítit, samozřejmě i tolerance a úcta k tomu druhému a slova k tomu nejsou zapotřebí. Leda tak v americkém filmu, ještě si k tomu můžem zatleskat ....

Řekli jsme si to s přítelem, vlastně mi to řekl první on a to po půl roce vztahu. Jsme spolu 7 měsíců a řekli jsme si to jen dvakrát. Nepotřebuji to slyšet pořád dokola, jak už bylo řečeno, stačí činy a to, jak se druhý chová. I z toho lze poznat zamilovanost.

Jsme spolu téměř 3 roky, první rok až rok a půl jsme si to říkali často, několikrát do týdne. Postupně méně a teď si to říkáme tak 1 - 2x do měsíce a je to mnohem hezčí. Hlavně člověk pozná, kdy to ten druhý tak cítí a nemusí ani nic říkat. Miluju ty chvíle, kdy ležíme v objetí, kouká se mi upřeně do očí a cítím z něj tu něhu nebo co, prostě mě zalije takový krásný a příjemný pocit a do toho řekne miluju tě...jako včera, tyhle chvíle jsou k nezaplacení a i kdyby to neřekl, tak vím, že to tak cítí.