Jak často si říkáte "Miluji tě"?

Vůbec. Když mi tohle začal říkat můj bývalý přítel, od té doby mi byl protivný, až jsem se ho skoro štítila, vůbec už jsem pak nebyla schopná fyzického kontaktu s ním, jsem asi divná

Souhlasím sem stejného názoru. Všeho moc škodí. Slovu "miluji tě" se vyhýbám a říkám ho pouze tehdy, kdy jsem si naprosto jistá, že tyto city k němu opravdu cítím.

Od svého drahého slyším "miluji tě" asi tak 2x do roka. No ale abych mu nekřivdila, když se opije, tak taky

Nepotřebuju to slyšet každý den, radši si počkám, až mi to řekne sám a od srdce.

Než si to řikat 10x za den, je mi milejší když to vycejtim z toho jak se chová. Po pravdě častý opakování těhle slov by pro mě za chvíli začalo ztrácet na významu, teď jsem to poznala.. S přítelem jsme měli takovou menší-větší krizi.. od té doby (cca. měsíc) mi "miluju tě" řekl jenom jednou ale bylo to takový, nevim jak to napsat ale neřekl to jen tak úplně sám od sebe.. pak to 2x napsal do sms. Já mu na to napsala že já jeho taky.. ale neřekla mu to ani jednou, pro mě je důležitější že to cejtim než abych mu to "hlásila",to pozná on sám. A když to čtu (nebo doufám že zas brzo uslyšim) mam z toho radost jak "z první pusy ve školce" přitom jindy bych to pomalu přešla, z sms vyjela a "čááu" Takže asi tak

Já říkám nebo píšu miluji Tě poměrně málo, manžel o trochu víc, ale to spíš protože má občas špatné svědomí.

Pro mě jsou to moc vážná slova a když je budu říkat často, tak ztratí na vážnosti. To, že manžela miluji je jasné z mnoha důvodů a říkat to každý den by spíš bylo jako bych se o tom ujišťovala sama nebo jeho a to prostě není třeba.
Někdy mám, ale potřebu to říct nebo napsat, tak to udělám a stejně tak manžel.

Často. Před spaním, když se loučíme a každý odchází někam jinam, například do školy (oba studujeme v Brně), píšeme si to občas v sms atd. Nepřipadá mi, že by nám to častějším opakováním zevšednělo, poprvé jsme si to řekli asi po třech měsících vztahu a jsme spolu doteď (pět a půl roku). Ale souhlasím se všemi holkami, co psaly přede mnou, "miluju tě" bez činů a hezkého chování, vzájemné blízkosti atd. není nic. Já mám (pro mě) toho nejlepšího chlapa na světě, miluju ho a říkám mu to strašně ráda.

Jsem s přítelem 2 roky a nikdy jsme si to neřekli. Já to nikdy neříkám první. No, abych mu nekřivdila, tak vím, že mi to jednou, při šimrání, napsal na záda (myslel, že jsem usnula) a když jsem se ho na to jednou zeptala, tak se smál a divil se, jakto, že to vím. A podruhé, když jsme spali se ke mně najednou přitulil a řekl, že mě strašně moc miluje, ale já dělala, že spím a na nic jsem se neptala. Dřív mi to přišlo líto, protože vím, že své bývalé přítelkyni to říkal. Navíc, když mi řekl, že to, co cítí ke mně ještě nikdy k žádné jiné necítil. Každopádně mi svojí lásku vyjadřuje tím, jak se chová a jak je pozorný atd. Někdo na to možná je, a nic proti tomu, ale já taky nemusím denně slyšet, že jsem milována, zevšední to tak, jako třeba pozdrav. Horší by bylo, kdybych to slyšela X-krát denně, ale nechoval se tak. Ale to, že se máme rádi, si jednou za čas řekneme. Btw.-prý čeká na tu správnou příležitost. Hm, ale k tý třeba ani dojít nemusí, protože ten vztah může skončit dřív, než ta příležitost přijde, no..

my jsme s přítelem teprve na začátku,takže tyhle slova padají dost často .já to i ráda slyším,bylo by mi líto kdyby mi to přítel neříkal(tim myslím i v předešlých vztazích)

pořád,slýchám to třeba 10X denněk tomu říká že jsem nejužasnější,nejhezčí a nejmilejší))a nejužasnější je,že to na něm vidim,dělá pro mě první-poslední...a to jsme spolu 3 roky-zatím...

Neříkám to skoro vůbec, nemyslím si, že je až tak důležité to vyslovit, spíš druhému činy dokazovat, že to tak je. Vůbec mi neustálé 'cukrování' vadí, jsem v tomhle ohledu asi spíš chlap než ženská

Já to neříkám a nikdy jsem neříkala, ale není to proto, že bych to tak necítila, prostě se mi ten výraz sám o sobě protiví...když jsem chodila s Američanem, padalo ze mě anglické "I love you" překvapivě často a úplně samozřejmě, "te amo" se mi taky líbí, to zní taky přirozeně, ale k českému "miluji tě" mám hrozný odpor, nevím proč, myslím že je to prostě čistě zněním toho slova jako takového. Přítel mi to říká, ale mně se ten výraz prostě nelíbí, 100x lepší je "mám tě rád/a".

Není vůbec důležitý, jak často a co, ale spíš JAK to řekne Miluju ten hřejivý pocit, když přítel občas příjde, koukne a řekně "mám tě rád" a já přesně vím, že to tak i cítí

Manžel mi to říká po sexu ( podle toho poznám, že se mu to líbílo ) , jinak občas když jsme od sebe dál, tak si to říkáme po telefonu, já to říkám, když od něj něco pěkného dostanu.. Ale moc s tím neplýtváme, někdy si to říkáme jenom očima..