Jak být oporou pro nemocného rakovinou

Já jsem se bála dovědět se o té nemoci víc než je třeba, takže jsem to radši nečetla... Ale s doktorama jsem se bavila, to jo. Byli to špičky, měla jsem štěstí, že mi byla doporučena špičková nemocnice, která se na můj typ rakoviny specializuje. Potom můj soused doktor je zase přes prsa (rakoviny), takže i když já jsem měla děl.čípek, tak jsem se s ním radila a právě on mě hodně uklidnil. Přečetl si celou moji zprávu, řekl mi co nejhoršího příp. nejlepšího můžu čekat, jaké můžou být komplikace atd. Bylo to pro mě lepší, než to číst na netu a udělat si třeba falešné, zkreslené představy. Tak jsem to měla vše vysvětleno od odborníka, navíc sympetického (jo soused je můj tajný "idol" ) Když už jsem měla po všem, tak mi můj gynekolog "dohodil" pacientku, která má to samé co já a vůbec nechce spolupracovat, prostě se po vyřčení diagnozy zhroutila a nechce ani o operaci slyšet, tak prý ať ji trošku "zpracuju", jestli teda souhlasím. Tak jsem té paní hned volala a uklidnila ji, že to nic tak strašného není...měli jsme spolu pár schůzek, podporovala jsem ji a nakonec to všechno vydržela a přežila. Měla teda i tu chemu, po které ji vlasy nevypadaly. Ty vitamíny nebyly přímo na vlasy, ale byly určené právě pro nemocné rakovinou jako obnova a posílení... moc si je chválila. Ale já stejně nedám dopustit na chlorelu a mladý ječmen. Hold každý má své favority

pošlou ji na vyšetření scinti - něco jako rentgen, kde by to zjistili. Oni po diagnostikování rakoviny dělaj všechny možný vyšetření, rengen plic, sono břicha, to scinti, aby odhalili, jestli to neni ještě někde jinde, ale tahle rakovina většinou metastazuje pozdě a hlavně metastazuje lymfatickým systémem, což je mnohem pomalejší než krevní cestou (jako například melanom, proto je ten tak nebezpečný), takže první by to napadlo uzlinky v podpaží, ty se před operací vyšetřují, někdy se berou jen ty nakažené, někdy celá axila, ale často nejsou nakažené vůbec, to už pak záleží na rozhodnutí onkologa, jaký zvolí postup (čím míň uzlinek sebere, tím samozřejmě líp, ale na to má každý jiný názor)

já hlasuju pro to, koupit si paruku co nejpodobnější vlastním vlasům a pak třeba ani ty méně známý nic nepoznají. Zapomněla jsem Ti dát ještě tip na docela dobrou prodejnu www.natur-hair.cz, já u nich objednávala jen přes net, ale kamarádka byla přímo v prodejně a byla moc spokojená s jejich jednáním. Kontakty na prodejny s parukami, který dávaj na onkologii, mi většinou teda přišlo, že ustrnuli někde v dobách Elisabeth Taylor a seriálu Dallas, ty paruky fakt děs, člověk měl hlavu jak báň. Ale když se povede sehnat podobný sestřih, co má, mnoho lidí to ani nepozná. Já bych to nestříhala, ono to začne vypadávat postupně, po dvou týdnech od chemo vypadne první pramen, pak ještě člověk pár dní uhraje tim, že to stáhne do culíku ale na druhou chemo už chodej ženský s parukou. Oni ty vlasy tak postupně jako ztratěj lesk a jakoby seschnou nebo jak to popsat a svědí to, ale neni to, že by fouknul vítr a člověku odvál naráz všecky vlasy. Ale paruku je samozřejmě dobrý mít už dopředu připravenou, s tím souhlasim.

myslim, že mi sestřičky řikaly, že na ty kvanta ženských, co tam chodily, tak snad jedný nevypadaly, tak si spočítej tu pravděpodobnost, tady nechci být špatným prorokem, ale ty vlasy bohužel při těhlech chemo jdou opravdu do kopru

četla jsem jen témata, který mě zajímaly, je tam diskuze podobně jako tady rozdělená do témat, takže mě třeba nezajímalo o těch diagnózách atd., tomu bych ani třeba stejně nerozuměla, ale najdeš tam spoustu rad i třeba ohledně těch vlasů, nebo ten permanentní mejkap, jak jsem Ti psala, pak mě hodně zajímaly rekonstrukce prsu (taky stránka www.plasticka-chirurgie.info) anebo tam najdeš pomoc ohledně vyřízení nemocenský, důchodů apod. Neříkám, hodně ženských tam zbytečně skuhrá, to mě neba, ale něco tam bylo dobré, asi jako všude. Takže že bych na tom ležela od rána do večera, to ne, ale občas jsem nakoukla a doporučuji.

jak s kterýma, abych řekla pravdu, tak na mammahelpu mi u některých ženských přišlo, že si udělaly z rakoviny koníčka a neřešej už nic jinýho, což je samozřejmě špatně, ale jak už jsem psala prve, předání zkušeností neni na škodu.

¨Já bych psychicky neunesla to, že by mě vypadaly vlasy. :-/ Mám je dlouhý, hustý, jsem na nich závislá. Ale důležitější je, když se člověk vyléčí.
Příbuzný má rakovinu varlat. Šel dlouho k doktorovi a metastáze má v celém těle a doktoři řekli, že už není pomoci. :-/ Už je na tom hodně špatně a čeká se jen na den, kdy bude konec. :-/
Jinak ale znám ženský, který měli rakovinu prsu a dostaly se z toho.

Jsem měla taky, dlouhý, blonďatý, byla to moje chlouba. To, že jsem o ně přišla, bylo na celý nemoci to nejstrašnější, to jak jsem b.lila po chemoterapiích atd., nic z toho mě tak nezdrblo jako to, že jsem přišla o vlasy. Ale narostly mi novy

Pomalu už je docela v pohodě, dělá si ráda takovej ten blbej černej humor...jen doufam, že po operaci jak jde na ty vyšetření, tak bude vše ok.. a ty uzliny ji myslim vezmou co jsem tak pochopila.pro jistotu.Holky obdivuju Vás všechny co jste tím prošly.Ještě takovej dodatek, mamka kvůli tomu šla ze dne na den do důchodu, aby byla k dispozici. O starost víc :/

na jednu stranu dobrý, ale aby si ségra zas nepřipadala kvůli tomu blbě? Já Ti řeknu, jak jsem to měla já, když jsem byla po chemo, bylo mi zle, tak jsem byla ráda, když byl někdo doma - většinou máma, podala mi čaj, piškoty atd., to všecko jo, ale pak už mi bylo zase dobře a dohled, nebo jak bych to nazvala mě trochu znepokojoval. Třeba jednou jsem se zdržela s kámoškou, no zdržela, bylo léto a bylo asi sedum večír, takže plný světlo a máma mi psala, kde jako jsem, že už mám být doma, tak to jsem byla opravdu zlá, jako co, že jsem nemocná a kvůli tomu musím být ve svém věku (2 brzo doma nebo co??
Vždycky jsem byla zvyklá, dělat si co chci, tak tímhle se to nesmělo změnit. Pomoct ano, ale né zasahovat do života, diktovat, takový ty kydy typu - musíš se šetřit, víš, člověk sám nejlíp pozná. Když mám náladu vyjít si do města, nechci slyšet - musíš se šetřit, chci jít do města. Když mám náladu prochrnět celý odpoledne, nechci, aby do mě někdo hustil - nechceš ani na malou vycházku ven? Prostě, člověk sám pozná a rakovina z něj nedělá nesvéprávného, na to často okolí v dobré víře pomoct zapomíná.
Jinak ještě zdůrazním, při téhle nemoci je zapotřebí dobře a pravidelně jíst (to jistě pomůže ta mamka v důchodu ale normálně, nepřehánět to. Po chemo je tak 3, 4 dni blbě, takže nejíš a ztrácíš živiny důležité pro boj s nemocí, tak to je zapotřebí rozumně dohnat, ale zase né si říct, jsem nemocná, můžu jíst všecko, tak si dopřeju, pak na chemoterapiích potkách tlusté mašiny, které skuhrají, že strašně přibraly po léčbě kortikoidama, podle mě to je proto, že se prostě cpaly doma a nedělaly nic. A k tomu nějaký přiměřený pohyb (vycházky, nějaké nenáročné cvičení atd.) a neni problém si udržet svojí váhu, já jsem po nemoci měla stejnou váhu jako před tim.
Držim palečky

a dá se nějakým způsobem léčit, když je to i v kostech? četla jsem, že v kostech je u cca 70% případů

Reaguji na sseb: Nedá. Právě ten známý měl rakovinu varlat a šel k doktorovi, když ho bolely záda. Zjistili mu, že už není pomoci, když to má i v kostech. V sobotu večer zemřel. :-/ Chodil na chemoterapie, ale prostě to už nepomůže, rozpadaly se mu kosti, pár dní před smrtí mu už píchali morfium, jaký měl bolesti. Čekalo se už jen na konec. Rodina se o něj do poslední chvíle starala a nebyl to žádnej starej chlap. :-/

tak je teď akorát na operaci.Mluvila jsem s ní po tel, když už v sobě měla injekci. Budou jí dělat mastektomii. Já s tím počítala, ale ségra asi ne (nebo spíš doufala )co Vám nejvíce pomohlo překonat to, že nemáte prso?nebo se s tím smířit.Ségra byla úplně na dně.neumim si představit ani reakci jejího manžela ale co jsem četla, tak ta rak.kostí postupuje pomalu, že to zítra(až budou dělat scio) tak to ani zjistit nemusí ne?

Reaguji na Ellenuschka: já si myslim, že to bude nakonec dobře, že mamka je v důchodu..bude jí vařit, žehlit, pomáhat...a pohlídá děti, aby dyžtak nebyly u všeho přítomný....a to zase jí asi nechá svobodu, doufam víte co je na tom nejhorší, že člověk nemůže udělat absolutně nic já jim plánuju do bytu na ňákou dobu půjčit i mou drahou blondýnu...(labradorku), ségra jí má ráda a budou chodit i na procházky.a ségra nejdela už před operací, tak natož pak

akorát bych nejradeji svatbu odlozila.nemam na nic naladu,mam ve ct zkousku na kterou pojedu uplne zbytecne, svatbu, pokud tam segra nebude, taky nechci.a to sme se pokouseli o miminko a já jsem absolutně bez chuti na vše.nevim zda pokracovat, aby segře pak nemrzelo, že to dělam vše kvůli ní a nebo pokračovat, aby se těšila na to být teta a měla i jiný "hezčí" starosti. nevim, zda člověka, co řeší jak přežít, zajímají takový kraviny a hrozně se bojim myšlenky život za život.jsem už asi blázen

Tak to určitě jde pomalu, než se to dostane do kostí, tak to určitě trvá. Známej šel prostě pozdě k doktorovi a od začátku se vědělo, že to nebude dlouho trvat a bude konec. Taky že do roka zemřel.
Jinak ségře můžou dát umělý prso, když bude chtít. A nikdo nic nepozná. Má na to nárok a měla by to zdarma. Znám takový ženský dvě, kterým daly umělý prso.

na uvod bych uvedla statistiku, že na rakovinu prsu zemře asi 5 procent žen a to většinou zanedbané případy, které přijdou pozdě, tento typ rakoviny i pozdě metastazuje, nesrovnavejte to s rakovinou varlat atd., zrovna ta je hodně rychla a blba. Rak.prsu, ať to zni hnusne třeba, neovlivňuje živ.fce, jako žaludek, střeva apod., bez prsa se da žit, psychicky blbě, ale fyzicky vcelku ok, snad rozumíš :) takže neboj, ségra bude v pořádku a za 2 ročky si nechá udělat pekne silikony na účet vzp :)
Manželovi jizvu ukazovat nemusi, ja ji mojemu nikdy neukazala, jsou spešl podprdy, trička atd.
Totez plati i o vlasech, paruky, jsou i ruzne levne na doma sežene klidně za stovku u vietnamců a iluzi vlasu před chlapem uděla taky.
S tim pejskem je to supr napad, moě taky pejsek pomohl, když vidiš, jak te zvířátko miluje i bez prsa a vlasů, je to ta nejlepší terapie, lidi můžou z lítosti nebo tak lhát nebo si to 'postižený' myslí, ale psí láska je ta nejupřímnější.
Ano, i lidi s rakovinou řeší takové věci, jako co na sebe, jaké šminky, jestli ségra udělala zkoušku a bude se vdávat :) atd. Atd. Určitě to neni o tom, že se zavřu doma a přemýšlim o smrti, nee a ani Ty tak ani na chvilku nepřemýšlej. Je to hnus, opruz, člověk vypada blbě a da to mnohem víc práce, aby vypadal dobře, ale neumírá! Na rakovinu prsu ne. Žensky potom planujou i děti třeba, fakt to neni konec všeho. Klidně, ať me segra pak kontaktuje, rada poradim, pošlu fotečky kozí atd., bude to dobrý, uvidíš. A už žádný pochmurný úvahy, radši kup ségře pěkný šáteček nebo ňakou blaznivou paručku, běžte s hafíkem, až se da dokopy, chlap, ať ji řekne, že je krásná i tak a bude to dobrý!

vim, že má nárok na prso, ale byla z toho hrozně špatná.řekla že je jiny se o tom bavit, ale když jí to řekli na hulváta jak to je,tak....je to už realita.snad se vše povedlo a bude to dobrý.další věc je jak to říct dětem....s chemo a s léčením.myslíš to prso takový jak strčíš do podprsenky? to asi bude chtit, ale rekonstrukce je rekonstrukce

no prso do podprsenky - epitezu a pak i tu rekonstrukci plati vzp. Ja epitezu ani nemela, mela jsem tak maly kozy, ze stacila stočena ponožka do takovy vystužený podprdy a bylo :) při rekonstrukci jsem si nechala udělat větši, z 2.zdravýho prsa jsem pro jistotu nechala vyndat žlázu a dat silikon, abych se už nemusela bát. Jo, ty prvotni reakce jsou mazec, já se rozbulela doktorce v ordinaci a udělala hysterickou scenu, když řekla, že je nutna ablace. Ale mně to obdobi pomohla přečkat myšlenka na rekonstrukci, strašně jsem se těšila, až budu zase krásná :) já byla bez prsa necelý rok, měla jsem tu léčbu jinak, nejprv chemky, pak opka. Ať ségra nelení a hned doktory otravuje s rekonstrukcí. Kam chodí na onko? Ja chodim na Karlak k pani doc. Tesařový, ta je rekonstrukcim dost příznivě nakloněná.