Jak být oporou pro nemocného rakovinou

Moje mamka je na tom stejně, bohužel je to vleklá dlouhodobá záležitost, takže člověk prostě musí dál žít svůj život, smát se, brečet, nemůže jen sedět a litoval toho člověka, nebo tak něco. My se k mamce chováme v podstatě normálně. Naštěstí ona léčbu snáší celkem dobře. Často si stěžuje že jí něco bolí atd. ale na to už člověk nemůže pořád něco odpovídat. Prostě jí berem tak jako vždycky, jen více pomáháme v domácnosti, aby si mohla odpočinout, popřejem "hodně štestí" když jde na chemo, pak se jí zeptáme jak jí je a tak...bohužel každý to snáší jinak, ona je schopna se o sebe postarat sama, jen je trochu víc unavená.

Pokud o tom bude chtít mluvit, mluv s ní. Pokud ne, dělejte spolu něco jiného, díky čemu na chvíli zapomene. Určitě neruš svatbu, nevyhýbej se jí, protože si myslíš, že chce bát sama. Buď jí k dispozici, klidně s ní zajdi do nemocnice, doprovázej ji na chemo... Když ji dáš najevo, že budeš její oporou, když to bude potřebovat, tak bude jedině ráda... Někteří lidé s touto diagnózou občas mají tendence všechny od sebe odhánět, což není dobré ani pro jednu stranu.

Já jsem bojovala s rakovinou (děl.čípek) před 2 roky - bylo mi 32. Můžu říct, že co se mě týká, tak rodina pro mě byla hrozně moc důležitá, zvlášť teda přítel, ale celkově i mamka, ségry, vůbec si to bez nich nedokážu představit. Člověk jde do krajnosti svých sil, je to na psychiku obrovská zátěž... je fakt, že když už se s tím prvotním šokem srovná, tak musí bojovat a právě to okolí... ta podpora... je u toho hrozně moc důležitá. Mně se naštěstí chemoterapie netýkala (i když o ni doktoři mluvili a chtěli mi ji dát), nevím jakým zázrakem - protože jsem jich vyzkoušela opravdu moc (možná tuším, že to měly na svědomí chlorella a mladý ječmen, který jsem nasadila ve vysokých dávkách) každopádně doktoři byli opravdu ohromeni. Co se svatby týká, to taky záleží na tom, jestli už bude mít sestra po operaci a chemoterapii - protože pokud by to mělo být během léčby, to si neumím dost dobře představit. Dopředu ti to nejspíš nikdo neřekne, jak léčbu bude snášet...někdo nefunguje vůbec, některý organismus to zvládá líp.
No a školu určitě ať nevzdává, stejně tak další věci, které se týkají budoucnosti. Je mladá a dnešní medicína v oblasti léčby rakoviny pokročila... o tom jsem se sama taky přesvědčila. Diagnóza je to sice nemilá, ale doktoři ji umí zvládnout... pokud to bylo podchyceno včas, tak jsou ty vyhlídky dobré. Hlavně ať myslí pozitivně, to je důležité.
Jinak kromě chlorely a mladého ječmene doporučuji červenou řepu (nejlépe odšťavnit spolu s rajčaty a mrkví a pít každý den).

Nic nevíš, nic se nestalo.... hlavně neměň barvu hlasu, žádné citové projevy, litování. Pokračujte v krocích života jako doposud. Je to hrozně těžkou zkouškou, jak pro člověka nemocného, tak i pro jeho okolí. Psychika hraje větší roli než samotná chemoterapie.

rakovinu prsu jsem sama prožila. Řeknu Ti to asi takhle, podle sebe, svatbu bych určitě odložila, na svatbu chce být ženská krásná a bez vlasů to prostě nejde. Já sama se svatbou čekala, až mi vlasy narostou a doladí mi umělý prsa. Co se týká školy, to je individuální, já na nějaký učení (chodila jsem jen do kurzu) neměla teda vůbec náladu. Jinak bavit se uplně normálně, nehrotit, nechci to zlehčovat, ale pro mě bylo nejstrašnější ztráta vlasů a prsu, jinak jsem se v tom moc nepastila. Klidně mi napiš do SZ, kdyby Tě zajímalo něco víc. Sestře bych doporučila web mammahelp.cz, tam najde spousty užitečných rad. Pěkně to holky zvládněte, je to tak na dva ročky opruz, pak teda už celý život sledovačky atd., ale ty dva roky než ty vlasy... Jo, jsem děsná fiflena

ano, to je důležité, ale prosím neříkej jí to takhle. Nemocný rakovinou slyší větu "mysli pozitivně" tak často, že já jsem myslela, že ještě jednou od někoho uslyšim mysli pozitivně, dám mu buď pěstí nebo se okamžitě pobliju. Takže větu "mysli pozitivně" určitě vypustit!

ježiš teď jsem si to přečetla pořádně, že svatbu máš mít Ty, já si nějak myslela, že sestra. No tak to by asi šlo, aby tam šla, to už bude mít zřejmě po chemkách, a když bude mít nějakou pěknou paručku, tak se aspoň rozptýlí. To svatbu neruš.

děkuju za všechny rady.Dnes jsem s ní x krát mluvila po tel, ze začátku jsme obě brečely, ale postupně jsme si utahovaly jak si pak aspoň nechá udělat pětky prsa,atd...Vim, že je silná a budou jí držet nad vodou hlavně děti.Ale stejně to bude těžký. V neděli jde na operaci, teď to půjde vše rychle...ale na tu svatbu nebudu mit myšlenky stejně, tak je to jedno.Spíš než prso jí vadí vlasy, má je fakt tak hustý a pěkný jako nikdo ale čert to vem.Budu jí pomáhat jak to půjde.Jen doufam, ze to dobre dopadne

Babička měla rakovinu prsu a dostala se z toho (teď má po několika desítkách letech znovu rakovinu, ale plic). Dědeček umřel doma po třech letech na boj s rakovinou prostaty. Když prarodiče onemocněli, snažila jsem se před nima nikdy nebrečet, ikdyž jsem dost citlivá povaha a taky jsem se snažila jim jakkoliv pomáhat.
Myslím, že nebavit se o rakovině není řešení, prostě bys měla ségru vyslechnout, nechat ji, aby si poplakala atd. Ty jí ale musíš říct, že tady kdykoliv budeš pro ni a její děti a že se na tom nezmění nic ani po tvojí svatbě. Taky bych se snažila, aby začala věřit v uzdravení. Psychika má hodně vliv na fyzickou stránku člověka, takže by měla být alespoň malinko optimistická.
Vím, že to musí být pro tebe hrozné období, ale držím palce, aby to všechno dobře dopadlo!

Ty vlasy pak budou hustší a krásnější než předtím!
Přeju hodně štěstí na operaci, ať je vše v pořádku. A jen malý tip - pokud musí podstoupit chemo, tak co nejdřív. Ono jak se do toho řízne, tak rakovina postupuje dál. Manžel měl cca 2 měsíční odstup od operace a bylo to bohužel rozlezlé více než před operací. Naštěstí na to chemo zabrala a je zdravý (ťuk ťuk ťuk). Přeju vám, ať to zvládnete co nejvíc v klidu

Ne každý ztratí po chemě vlasy. Moje známá měla taky husté krásné vlasy, potom hodně silnou chemu, kterou snášela hrozně špatně, ale vlasy jí kupodivu zůstaly. Brala u toho nějaké speciální vitamíny - bohužel název nevím, ale můžu zjistit. Stejně tak se doporučuje ta chlorela a mladý ječmen, prý se chema lépe snáší, nejsou tolik nevolnosti a tělo se rychle regeneruje. Jsou tam ale nějaká omezení, že se to má brát s odstupem. Jsou specialisté, kteří se v tom vyznají, můžu dát kontakt.
Jinak to pozitivní myšlení... je to myšleno tak, že by člověk neměl propadat beznaději... ale klidně si může pobrečet, já třeba brečela v té první fázi každý den, ony ty "černé" myšlenky jsou asi v každém, a když to jde potom ven, je to lepší. Brečela jsem taky spolu se ségrama, s mamkou, s přítelem, pomáhalo mi to a myslím, že jim taky. Nebyla aspoň taková ta dusná atmosféra a nemusela jsem mít pocit, že musím být za "hrdinku". Společně jsme to prožívali, každý dobrý výsledek jsme oslavovali a to mi dodávalo sílu.

teď nechci, aby to znělo hnusně, ale vlasy jí vypadaji 100%. Nevim, co měla Tvoje známá za rakovinu čeho - a tím pádem jakou chemo, ale chemky, co se dávají na rakovinu prsu (antracykliny, taxany - ty jsou ještě větší svinstvo, po těch mi slezlo i obočí a řasy) bohužel ztrátu vlasů způsobují, neutěšujte se žádnýma vitamínama atd., tady bohužel... Ale vyrostou nový!
Mimochodem, doktoři ani vitamíny pro růst vlasů nedoporučují, jelikož jsou tzv. proliferační - způsobují růst buněk, takže by se mohlo stát, že člověk v dobré víře, že pomůže růstu vlasů pomůže růstu nádorových buněk, nebo teda tak mi to aspoń bylo řečíno. Ale nejsou zapotřebí, vlasy rostou po tom rychle i bez vitamínů.

a jak doktoři poznají, jestli není i v kostech? má typ, co jde prý i do kostí.Baví se o tom naštěstí relativně normálně, ale je vidět, že je unavená a nespí tak doufam, že se to zlepší.Jinak jejich děti jsou v takovým věku, že jsou pěkně drzý, takže jí asspoň toto rozptyluje někde jsem si přečetla, že je lepší vlasy ostříhat před chemkou, že pro něj a pro okolí to není takovej šok(nápadný) a koupit paruku dřív než po chemce...Mamka když měla rakovinu(ale něčeho jiného), brala chemo tabletama a vlasy ji nevypadaly(jen decentně), ale u segry to vezmou snad hodně z gruntu

a co sem četla, tak někomu opravdu vlasy zůstaly, ale je to asi jen náhoda.Čert vem ale vlasy, pokud se člověk uzdraví,ikdyž to musí být strašný a pročítali jste třeba mamahelp? nebo jiné stránky s diskuzema a info?nebo jste to radši nečetli?jestli Vám to pomohlo po stránce třeba, že si radíte, bavíte se se s lidičkama, co mají stejnej problém...