Jak bojujete se stresem

mám to úplně stejně... sice jsem taky patřila ke stěžovatelkám, ale neskutečně mě to ubíjí, když furt někdo jen remcá... Moje máma taky na mě začne chrlit kdo kde umřel, koho zabili, co dávali v TV a já jí říkám, něco pozitivního nemáš? tak se na mě podívá - noo, tak to budeme asi mlčet.

Reaguji na bedrunela:
Mně došlo, že stěžováním na cokoliv si člověk stejně nepomůže. Akorát se v tom bude pak víc plácat.
Mám ráda pozitivní lidi, kteří mají radost ze života a netrápí se zbytečnostmi.
Taky vždycky šílím, když někdo nadává - na politiku, na krizi, na to, jak je všechno v čudu, a drahé a ... a všechno špatný.
Život je hned lepší, když se člověk líp cítí..

Reaguji na ShoesManiac:
mě to taky došlo. JSem horzně ráda, že po tom, co jsem našla přítele -nynějšího manžela - nemáme celou dobu TV. O pár hrůz denně méně.
A pár lidí, co si stěžují, hold kolem sebe mám, vyhnout se jim zcela nedá, je jich jaksi víc než nás pozitivně smýšlejících.

to je pravda, každý den člověk potká někoho, komu není nic vhod, neustále brblá a nic se mu nelíbí. To pak dokáže zkazit náladu i ostatním. Dřív jsem taková možná taky trochu bývala, teď se za to stydím Snažím se naopak si nestěžovat a na všem hledat to dobré. Některým lidem ale i to leze na nervy.. mají pocit, že jejich problém je nevyřešitelný a že já ho jen zlehčuji... tedy alespoň do té doby, než si uvědomí, že řešení opravdu má. Člověk si asi nevybere

K těm problémům...Pokud se s tím dá něco dělat, proč si dělat starosti? Pokud se s tím nedá nic dělat, proč si dělat starosti?

Také pravda