Reaguji na Aleachim:
I to je dost možné. Ale sežrat bych mu to nedávala - vždyť ty sama jsi mu dala tuhle možnost, tak se na něj nesmíš za to teď zlobit. Navíc by z toho mohla vzniknout hádka a on by šel třeba zase natruc za ní... nikdy nevíš.
Reaguji na Harlow:
Jojo,tohle všechno si uvědomuju,akorát kolikrát rychleji mluvim než přemýšlim... A pak toho lituju... Já mám prostě největší strach z toho,že ho ukecá... Uvidim,jak to všechno dopadne...
Reaguji na Aleachim:
No k tomu ukecání - snad ví, která z vás je pro něho víc, ne? A pokud se nechá UKECAT, tak prostě bych to nechala být, však on kdyby tě chtěl, ozval by se nakonec sám, popř. udělal další kroky k tomu, aby byl s tebou. Ví, že o něj stojíš, tak a´t se podle toho zařídí.
Nějaké přemlouvání z tvé strany a tak dál by bylo asi k ničemu - mohl by dělat naschvály, vyžíval by se v tom, že te´d chceš ty jeho. I když třeba ne, neznám ho
Reaguji na Harlow:
Moc díky za rady... Nemyslím si,že by mi dělal naschvály,vyžíval se v tom... Ale po tom,co sem mu udělala bych se asi ani nedivila... Je fakt,že já jsem s nim pak jednala dost hnusně...
Když to nevyjde,tak to mám aspon pro příště.. A za chyby se platí...
Reaguji na Aleachim:
Nemáš vůbec zač. I když mně se to radí a sama se v tom plácám...
A ještě jsem chtěla říct, že ho nikam netlač, nespěchej.. on stejně čas ukáže, jak co bude
Reaguji na Harlow:
Tak nějak se snažim ho nikam netlačit... I pro něj to musí bejt dost těžký rozhodnutí... Ale už ted to blbě nesu,nejim,nespim... Kdybych si občas nedala něco na uklidnění tak celý dny probulim...
Já jsem to zažila z druhé strany. Přítel se se mnou rozešel (po 10 měsíčním vztahu) s tím, že má pocit, že mě má rád spíš jako sestru než jako partnerku. Asi za 10 dní mi v noci psal, že nemůže spát, že je hroznej idiot a všechno pos... No a za 14 dní jsme byli zase spolu. Musím přiznat, že mi mně samotné tahle "pauza" prospěla, protože si člověk alespoň uvědomí, o co přijde a daleko víc se ve vztahu snaží, protože už ví, že to není samozřejmost. Od této "pauzy" uplynul už asi rok a třičtvrtě a fakt jsem teď spokojenější, protože spolu daleko víc mluvíme o našich obavách, co se nám na vztahu nelíbí, co bysme chtěli změnit. Prostě jsme k sobě daleko otevřenější a opravdu se oba snažíme "budovat" kvalitní vztah.
Každopádně nevím, jak by to všechno dopadlo, kdyby se v té "pauze" někdo z nás dvou vyspal s někým jiným.
Víš ono je taky problém v tom, že ten návrat není až tak jednoduchý. Třeba já jsem příteli odpustila, ale on měl pořád takovej ten pocit, že mi ublížil apod. Prostě jsme si museli spoustu věcí vysvětlit. Například to, že to, že jsem mu odpustila je moje rozhodnutí, který myslím vážně a proto nechci, aby měl vůči mně pocit, že mi ublížil. Ano, ublížil, ale pokud chceme pokračovat dál, tak na tohle prostě musíme zapomenout. Prostě je to moje rozhodnutí a nikdy mu to nebudu vyčítat. Otázka je, jestli tohle vy dva umíte - hodit to za hlavu a začít znova bez výčitek.
No, abych to tak nějak shrnula - návrat je možný, ale záleží na vás, jestli si to dokážete všechno odpustit a vyříkat. Protože vztah, kde je jeden (nebo oba) ukřivděnej za něco z minulosti je na nic...
Reaguji na Ivónie:
Já bych mu to odpustila... Spíš já se bojím,aby on mě něco nevyčítal,protože sem se k němu nezachovala vážně hezky... Ale těch výčitek se bojím,abych jednou neměla svojí náladičku... A taky mám strach,že i přesto,že mě "ujistil",že se k mě vrátí,nebude schopný se s ní rozejít... Mám mu dát čas,ale to co já neumím...
Njn, u vás je to složitější v tom, že jste si navzájem ublížili (ty ses s ním rozešla a on si našel hned jinou). Takže fakt nezbude nic jinýho než čekat, což chápu, že je těžký.
Reaguji na Ivónie:
Omlouvám se za chyby a nesrozumitelnost... ale fakt mám ve všem hrozný zmatek už...
Reaguji na Ivónie:
Já prostě nevim,jestli mu věřit v tom,že se s ní rozejde,a vrátí se ke mně...
ahoj jak jsi dopadla??
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.