Existují boží mlýny?

lollo

nechám to na tobě.....mé zkušenosti se zatím shodují s těmi, které lidé nazývají osvícení ( východní filosofie ) a raději volím přímou cestu, nezkouším slepé cestičky a různé "prodlužky" některých new age směrů ( tedy popravdě taky jsem dříve zkoušel ). Tak hodně štěstí v astrálu a minulých životech. Já se jdu zabývat přítomností

Já v žádným new age nejedu, aby bylo jasno. A taky volím co nejpřímější cestu, i když se někdy zamotám. A co se týče minulých životů, mno je to tvoje věc, ale leckdy je to důležité na pochopení přítomnosti. I když ne u každého. Ale mě to prostě zajímá, dělám si takový průzkum. Taky hodně štěstí

Právě proto že na ty Boží mlýny věřím, nechávám věci tak jak jsou. Co se v životě zatěžovat něčím co nemohu ovlivnit? Závist je lidská vlastnost a věřte, že jí nejvíce trpí ten závistivec. Vy mnohdy ani nevíte kdo se sžírá pro to či ono. Co se dozvíte je jen ostrůvek v moři. Takže když si to dáte dohromady, nemusíte mít vůbec žádné výčitky či drobné hříchy a ten kdo vám ubližuje si přijde dříve nebo později ke svému a ještě je průběžně zatěžován svými myšlenkami jak uškodit.

Na boží mlýny nevěřím!!
Kamarádce zemřela šestnáctiletá dcera na leukémii. Byla moc hodná, kamarádská, ochotná, nenáročná, spokojená, trpělivá, měla ráda malé děti a ráda pomáhala. I její maminka je báječný člověk a ať přemýšlím jak přemýšlím nemůžu přijít na nic, čím by si to zasloužily.

Tak v takovémto případě bych neřwkla že se jedná o uvedené rčení a ani bych ho k téhle tragedii nevztáhla.

Eternity
taky myslím,že to s božímy mlýny nemá nic společného, i když je to smutné...

a jestli existují? zdá se mi, že jen někdy....někteří si životem hýří, ničí, boří, ubližují, ale přesto jsou spokojení a šťastní, zdraví...vím, že se říká, že třeba mají problém, o kterém druzí neví...ale když vidíte zdravou ženu, krásnou, vzhledově bez chyby, co má práci, manžela, děti, peníze, milence...a přece ubližuje dětem, chová se jak hyena, manželovi (tím milencem), v práci jen drbe, je zlá, namyšlená...a na druhé straně žena hodná, milá, ochotná, co se vzdá kdečeho...a přece jí zemřelo dítě, manžel, a o pár týdnů později i otec, a tentýž rok ještě ztratila práci...a víte, že to tak je odjakživa, že na tu "zlou" nikdy snad něco opravdu těžkého nedolehlo....tak kde jsou nějaké boží mlýny....snad až bude v důchodu...ale co už si život vezme na babce, která měla v životě všecko.

Jo, tohle opravdu stojí za povšimnutí. Někdo to má tak, že za každou akci se mu dostane hned reakce, mno hlavně aspoň má přehled hned a někdo si holt počká a dočká se taky.

Fakt? To jsou věci Ale díky.

jojo existují...sice někdy melou pomalu, ale existují...tím nechci nikomu přát nic zlýho, ale když ono si to spousta lidí opravdu zaslouží ať na ně někdy dojde....

když se na životy podíváme z hlediska cesty za "osvícením", tak by se dalo říct, že se duše učí, vzdělává... a když to přirovnáme (já vim, že to přirovnání se někomu líbit nemusí) ke vzdělávání člověka, a pro jednoduchost to vezmeme na základní školu, tak od prvňáčka se očekává něco jinýho, než od sedmáka... prvňáčkovi stačí, že ví, jak se jmenuje, kolik mu je let, a jakou barvu má sluníčko... a tohle mu stačí na to, aby byl v "souladu se svou cestou"... takže když prvňáček neví, kolik je 1+1, tak se nic neděje, ale když to neví sedmák, tak dostane kouli, tudíž za stejnou nevědomost víc "trpí", protože sedmák, aby byl v souladu se svou cestou, tak tohle má vědět

jirik
Líp bych to nevysvětlila, děkuji za upřesnění, páč já se vyjadřuju asi jako tatar

Všichni jednou, ať už dřív nebo později, zemřeme. To, že zemře mladý člověk, nebo dítě ale neznamená, že se nějak konkrétně provinilo. Všichni jsme se narodili do světa ve kterém je smrt prostě nevyhnutelná, ať už se nám to zdá jakkoli děsivé. Nabízejí se dvě otázky: Za prve, zda je smrt opravdu pouze trestem. Někdy může být i jakýmsi uchráněním před životem horším, než peklo. Nikdo z nás nevidí za horizont. Pokud však hledám a ptám se, můžu alespoň z nepatrné části nahlédnout, tak jak to píše lollo.
Za druhé, zda smrt znamená konec. Pokud se zde bavíme o Božích mlýnech a většina z nás jim věří, pak musíme logicky připustit i Boží plán s námi. Z toho mi vychází, že smrt je jen přechod.

nemyslim si, každej někdy najdeme lepší a někdy horší slova... já rád používám přirovnání, a některý lidi tim docela vytáčim, když jim moje přirovnání přijde úplně zcestný

jirik

jak už jsem řekl, je na každém jak se postaví k životu. Pokud mu jeho víra v něčem pomáhá, je dobré ji mít. Můj pohled na věc je takový, že pokud člověk na "vyšší úrovni" neprožívá víc radosti, klidu, tak asi něco nezvládl, či nezvládá anebo si toho na sebe vzal momentálně více než je schopen zvládnout. Život by neměl být velkým utrpením, ale cesta radosti. Neříkám, že nemůžou být výzvy, ale ten člověk by měl z těch výzev mít radost. Ne procházet utrpením - to se pak od života spíše vzdaluje a ne se mu přibližuje.

Asi jak u koho, někdo holt potřebuje ten bič nad sebou Jinak utrpením se jaksi lépe učí, vem si, že i mniši procházejí odříkáním, utrpením, aby dosáhli osvícení. Dávám jen příklad. Zase když překonáš nějaký to "utrpení", tak máš být na co pyšný a nějak tě to posílí. Takže asi se naše názory zas až tolik nevylučují.