Existují boží mlýny?

Reaguji na valkýra:
milá valkýro, obávám se, že se neshodneme taky se obávám, že oba vnímáme odpuštění jako něco jinýho... já nehlásám věci jako kristus, že když dostaneš facku, máš nastavit i druhou tvář (i když z určitýho pohledu je to zajímavej přístup )... tudíž rozhodně nesouhlasim s tim, že člověk, kterej najde sílu odpustit "vše", je jen ovce... ba co víc, zastávám opačnej názor... podle mě jsou ovce ti lidé, kteří jsou neustále v zajetí koloběhu ublížení a odplaty, kteří zastávají názor, že musí jakékoli příkoří "potrestat" a pomstít se... bohužel si často neuvědomujou, že právě timhle myšlením a chováním jim uniká to podstatný, proč tu jsme...
neumim odpustit zdaleka vše, ale uvědomuju si, že to neodpuštění zasviní hlavně mou hlavu, že hlavně já se s tou negativní energií vláčim životem, a proto se snažim odpouštět, nelpět na tom, kdy mi někdo "šlápnul na nohu a ani se neomluvil"... odpuštění má slovní základ sloveso pustit, a o tom by právě odpuštění melo bejt podle mě... pustit se toho, že naše ego dostalo od někoho ránu, pustit se potřeby hnát se za jakousi prchavou spravedlností, která často nemá s opravdovou spravedlností mnoho společnýho...
jo, a jen tak trochu na okraj, často právě to, co na druhých nemáme rádi, jim ve skrytu duše závidíme, protože sami to nemáme vyřešený a proto ty lidi nemáme rádi, protože oni nám svým chováním něco zrcadlí

promiň, ale takových lidí je asi málo. Ono existují hlouposti a pak jsou věci, které odpustit nejdou, snad jen zapomenout. A doufat v boží mlýny, není snad takový hřích jako provést pomstu... I když i ta je v ojedinělých případech na místě.
Vem si např., kdyby někdo ublížil Tvému dítěti. Popřál bys mu hodně zdraví ? Nebo bys doufal, že ho jednou stihne trest ?

Reaguji na lemurka:
souhlasim, v dnešní době tohle moc lidí nedělá... zastávám názor, že odpustit jde všechno, ale samozřejmě jsou věci, který hodně bolí a jsou hodně těžký na odpuštění...
děti nemám, tak nemůžu říct z vlastní zkušenosti, jak bych se zachoval... ale postupem času začínám zastávat názor, že jsme tu všichni za nějakým účelem, kvůli nějaký zkušenosti... a pokud si moje dítě vybere zkušenost, že chce prožít, že mu někdo ublíží, tak se to ublížení stane z nějakýho důvodu... a pokud se tak stane, tak já si velmi pravděpodobně vybral, že chci zažít zkušenost, kdy někdo ublíží mýmu dítěti... pro spoustu lidí je tohle uvažování naprostý sci-fi a to respektuju, nemám potřebu někoho přesvědčovat navíc, asi nikdo z nás si racionálně nepamatuje, jestli někomu ublížil třeba jako malý dítě, nebo v minulym životě, a je klidně možný, že ta situace, která mě teď ublížila, už jsou "boží mlýny", který mě dohnaly za nějakej můj skutek v minulosti... děti umí být hodně kruté, a spousta věcí jim nedochází... takže je taky klidně možný, že ten někdo, kdo třeba tobě teď ublížil, je jen prostředník, kterej ti vrací, to, kdy ty jsi někomu ublížila v minulosti... a tim, že se budeš chtít tomu prostředníkovi pomstít, protože nechápeš, že on je jen prostředník, tak tim jen rozočíš další kolo, protože zase někomu ublížíš, a tim pádem na tebe někde v budoucnu "počká" zase jedna odplata... a když pořád nebudeš chápat, že jen to odplata a reakce na tvoje ublížení, tak to zase "oplatíš", a tak pořád dokola... těžko se to takhle vysvětluje... takže doufat, že někoho v budoucnu stihne trest, je forma odplaty, protože doufáš, že se najde nějakej prostředník, kterej mu něco vrátí za tebe... nikdy jsem neřikal, že když mi někdo ublíží, že mu popřeju hodně zdraví... nemyslim si, že je potřeba "kamarádit" s těma, kteří nám ubližujou... chci říct, že to, že nám někdo ublíží, nemusí nutně znamenat to, že on je ten špatnej a my jsme ti hodní, kterým někdo neprávem ublížil... a co se týká toho zapomenutí, to je podle mě forma odpuštění

Mám pocit, že tu někdo kouří trávu nebo pije absint nebo je pod vlivem nějakého onemocnění nebo sekty...

Existuje všechno to, čemu člověk dá energii .. nic víc, nic míň ..