Dva muži

Reaguji na Lafelay:
ano!
děkuji za názor. takhle jsem si to taky tak nějak představovala. uvidíme jak se to vyvine. prostě to snad nakonec pochopí

Vykašlala bych se na oba. Na jednoho z důvodu absence zamilovanosti a sexuální přitažlivosti, k druhému už bych neměla důvěru, že se to nebude opakovat. Nejsem pejsek, abych přiběhla na zavolání, když si to rozmyslí. Ten vztah asi nebyl moc funkční, když mám problémy, tak naopak očekávám, že mi partner bude oporou, ne, že se na něj vykašlu.

Reaguji na kivus:
ne to ne, sms na záchodě bych mu určitě nepsala.
já si právě u něj nejsem jistá jestli chce něco obnovovat. spíš myslím, že ne.
on ani sám neví co chce.

no rozhodně si neumím představit, že bych měla spát v jedné posteli s někým, kdo mě nepřitahuje . . . a jestli budeš chtít oddělené postele tak nového moc nepotěšíš . . . určitě si tu dovolenku neplánuje jako výlet s kamarádkou

Reaguji na Adka:
nakonec to tak stejně asi dopadne. chtěla jsem lepit prázdné místo, nepomůže mi to k ničemu a ještě ublížím.
S minulým přítelem- když mi to řekl, že se necítí dobře a tak, já jsem mu samozřejmě říkala, že mu pomůžu, že spolu to zvládneme. Ale on nějak nechtěl

Reaguji na kivus:
to si určitě neplánuje. možná jsem se špatně vyjádřila, není mi odporný, to zase ne. no nevím, jaké by to bylo

Vytloukání klínu klínem většinou k ničemu nevede.

Z tohoto důvodu už bych o návrat neměla zájem.

Reaguji na stesti2: Tak jestli jsi ho předtím hrozně chtěla a najednou nic..není to třeba kvůli tomu, že se ozval ten bývalý?

Na začátku vztahu by se Ti z toho druhého měly podlamovat kolena.
Vztah založený na tom, že Tě nepřitahuje, ale odporný Ti není je zbytečné udržovat. Prospějě Ti, pokud budeš nějáký čas sama.

Reaguji na stesti2: Znám dost párů, kteří se do sebe zamilovali až po nějáké době. To bylo samé "Nedokázala bych si to s ním představit" a jsou spolu už roky. Někdo holt potřebuje čas.

Reaguji na Adka: tak já bych tomu šanci dala...nepíše, že by jí odpuzoval...může mít blok kvůli bývalému..já po rozchodu neměla náladu na žádnýho chlapa

Já Ti k oběma napíšu asi něco.
Mám sama doma profesionálního sportovce. Spousta lidí si myslí, jak je to super a nic lepšího není, než mít doma takového chlapa. Opak bývá pravdou v některých situacích, dnech či událostech, ale všude je něco. Když jsem se s přítelem seznámila a za nějaký čas začala bydlet, bylo to všechno moc fajn, jemu se vedlo dobře, prostě vše bylo tak, jak má být. Jenže pak se to nějak zhoupnulo a musel "bojovat" o místo, do toho přišla změna trenéra, se kterým si prostě nepadli do oka a už to jelo. Vždycky přišel naštvaný, podráždění a byl nepříjemný i na mě, přitom neměl důvod a já v tu dobu opravdu přemýšlela, zda to nemám vzdát, protože jsem mu doma připravovala maximální komfort (vařila, uklízela), abychom se po mé práci a jeho tréninzích mohli věnovat jeden druhému, prostě to nějak ulehčit. Ale měla jsem ho opravdu ráda a věděla jsem, že on mě také a překonali jsme to, vyříkali jsme si to a ponaučili jsme se. Oba víme, že to bylo nepříjemné období, byl na tom psychicky hodně špatně. Trvalo to pár měsíců, pak se to dalo zase do pořádku. Je pravda, že se mi vždycky hrozně omlouval. Do dnešního dne o tomhle období vůbec nemluvíme, prostě jsme ho překonali a oba se z toho ponaučili. Pak za rok přišlo velké zranění ve chvíli, kdy měl našlápnutou cestu "ke hvězdám". A já jsem se o něj starala, jak nejlépe jsem mohla, měl na dvakrát zlomenou čelist. Samozřejmě, že po operaci byla potřeba se starat a já měla podvědomě obavu z toho, že se to zase vrátí, že se bude chovat jako, když se mu nedařilo, ale naštěstí to nepřišlo. Byl mi vděčný za každou drobnou pomoc, a pak mi to oplatil, když jsem měla nemocnou slinivku, proseděl se mnou celé noci, dával mi led, a pak chodil nevyspalý, totálně vyřízený na tréninky a zápasy. U sportovců je normální, že se jednou daří, jednou nedaří. Sport je pro ně jako droga, takže když netrénuje nebo si nejde alespoň zacvičit, cítím trošku nervozitu, ale to už nemusím nic říkat, mrknu na něj a už valí do posilky. Vidíme se doma a ještě mi píše během mé pracovní doby a třeba před jeho tréninkem, jak si mě moc za všechno váží,děkuje za každou maličkost a je rád, že mě má. Včera mi koupil kytku, prostě jen tak a strávili jsme spolu hezký den. Takže to, že si ten Tvůj bývalý našel výmluvu, že na tom "není psychicky dobře", by ve mě také zanechalo své a myslím si, že se zachoval docela sobecky a byla bych sakra opatrná se do něčeho pouštět. On "zájem" není často "zájem" v pravém smyslu. Nemusí to tak být, ne každý je stejný (mám takový příklad doma), ale.............. Otázka také je, kolik je Vám let, to také často sehraje roli...
A pokud sis s tím druhým začala jen proto, abys nebyla sama po rozchodu. Řekla bych mu to narovinu. Neříkala bych mu o někom, že se Ti ozval (to přece není ten pravý důvod, proč tam nechceš jet, ne?), ale řekla bych mu, že se na to necítíš, že mu nechceš ublížit. Bude asi naštvaný, ale pořád lepší než z někoho dělat bl.bce. Myslím, že si ulevíte nakonec oba.
A třeba "vstoupí" někdo třetí a bude všechno úplně jinak.

Reaguji na Tifi:
Možná maličko asi jo, ale pochybnosti tam byly i předtím

Reaguji na Adka:
To já si zase úplně nemyslím, že by se mi z někoho měly podlomit kolena a byla z toho velká láska. Já to mám spíš tak, že si mě člověk získá postupně.