Dva muži

Reaguji na Lafelay:
ano, tak to někdy funguje i u mě

Reaguji na meridian:
moc děkuji za tak výstižnou a dlouhou reakci.
je mi to jasné, že s těmi sportovci to není jen tak. když se daří, je nálada dobrá, když se nedaří, je špatná
ale já jsem prostě věděla(no myslela jsem si to) do čeho jdu, a chtěla jsem mu být blízká, nápomocná, jak píšeš ty.
Ano, je to od něj sobecké, vůbec ho neomlouvám. Však ho zpátky neberu.
No a u druhého kluka, já tam vidím záchytný bod v té dovolené.
Mám teď v hlavě guláš.
Těm vztahům nikdy neporozumím.

Ani bych to být Tebou nedělala. I když neznám Tebe, neznám jeho, každopádně se zachoval, jak se zachoval, kdyby o Tebe stál a chtěl by bojovat, musel by to brát se vším všudy. To přece k životu patří.

Ta dovolená se dá ještě stornovat, ne? Nebo třeba by vzal někoho jiného místo Tebe. Ale určitě bych mu to řekla. Pokud už na začátku máš pochybnosti a je úplně jedno jakého druhu, nehrotila bych to, jste na začátku, určitě to bude příjemnější si promluvit a vysvětlit teď, než něco řešit na dovolené, není nic horšího - spolu na jednom pokoji, ticho po pěšině nebo opačně, oba otrávení, ty myšlenkami úplně jinde...

Možná si to všechno zbytečně komplikuješ sama. Prostě bych "vypustila", nebyla bych s někým za každou cenu. Čím víc budeš chtít, tím méně to půjde.