Důvody k přetrhání vazeb s rodinným příslušníkem?

Vždy jsem byla ta hodná, na které se mohlo dříví štípat a pro svou rodinu, i když nebyla bez chyby, jsem dýchala. Pak jsem dosáhla plnoletosti, získala rodinný byt a začala mela. Jeden člen rodiny si na byt dělá nároky (neoprávněně) a dokázal mě tím tyranizovat každý den, dokud jsem se nesebrala a z bytu se neodstěhovala. I když už jsem v bytě nebydlela, platila jsem na něj nájem a dotyčnému jsem i finančně vypomáhala. Snášela jsem 50 telefonátu denně, kdy na mě byl dělán nátlak k převodu bytu, výhrůžky, brečení,... Pak jsem po roce nájem přestala platit, protože jsem to už finančně neutáhla a ataky se stupňovaly, některé členy příbuzenstva si dotyčný přetáhl na svou stranu a ti mne pak napadly na ulici. Zbytek je sice na mé straně, ale ze strachu nic neříká. Jsem už tak z toho unavená. Vygradovalo to v dva soudní spory. Na bytě byly samozřejmě dluhy, které jsem musela platit a zadlužila se kvůli tomu. Dotyčný se pořád tváří jak to se mnou nemyslí dobře ale moje peníze mu nesmrdí, už ze mne vytáhl cca 200 tis., za mými zády jezdil na dovolené, ale pořád brečel jak je na tom špatně a štve proti mne další a další lidi. Trvalo mi 5 let než jsem prozřela, pořádně se naštvala a už nechci svoji rodinu nikdy vidět. Tolik nervů co mě to stálo, kvůli kůče za párset tisíc, s kterou stejně nemohu nakládat. Nikdo se mě nezastal, vše jsem si musela vyžrat sama. Během těch let, co jsem odešla z domu nikoho nezajímalo jak se mám, jestli mám co jíst nebo kde bydlím, všechny jen zajímaly prachy ... Cizí lidi se ke mě zachovali líp než vlastní rodina, která by mne snad nejraději ukamenovala. Jen díky silné vůli a později i vzteku z té bezmoci jsem pořád tady, jiný by v mé situaci už asi s tím skoncoval. Čekám, až si dořeším studia, balím kufry a mizím z ČR, už je nikdy nechci vidět a doufám že ten byt vezme čert i s nima.

S taťkovou sestrou už se téměř nevídáme, ještě jsme se jednou za rok vídávali o Vánocích když jsme se sešli u babičky, ale už ani to za poslední dva roky nepraktikujeme. A to žijeme ve stejným městě, které je opravdu malé. A důvod? taťka zdědil po jeho dědovi barák (už asi před 20ti lety) a musel sestru vyplatit a na ni babička nechala přepsat chatu s obrovskou zahradu (sami nevíme kolik let to je) (děda už před lety zemřel) a samozřejmě mému taťkovi dlouho nic neřekla, pak se o tom zmínila a byly s toho hádky a taky, že jí má vyplatit ale ona samozřejmě na to nemá peníze...A na mého taťku pořád hážou to jak je nejhorší apod. ale on narozdíl od ní má dobrou práci, vydělává docela dost peněz, že uživí pětičlenou rodinu a má se zkrátka dobře se vším si poradí atd. a ona už několik let nepracuje a tak...

Já přetrhla veškeré vazby s otcem na základě jeho chování ke mě, k mé matce, k mé sestře...prostě idiot. To jedním slovem stačí na to, abych někoho tak primitivního jako je on vypustila ze svého života

Já s matkou, jelikož je to člověk, co patří na psychiatrii. Terorizuje celou rodinu, nemaká několik let, doma neudělá lautr nic, 1/2roku se válí v posteli, že má deprese, tátovy sebere každý měsíc všechny peníze a "hospodaří" ona. Naoko ale před cizími lidmi se chová, jak je děsně milá, hodná a co všechno ona musí zvládnout. Chudák moje 80-letá babička se musí starat o celou domácnost, jelikož můj tatík všechny živí a v práci je od 5.30-20.hod. Matka je tak hnusnej, odpornej tvor, který mi zničil život-chodila jsem i k psychologovi a všechny mé problémy jsou díky ní. Měla jsem kvůli ní velké zdravotní potíže, protože život s ní byl permanentní stres. Nikdy mě nepochválila, srážela mi sebevědomí, mlátila mě, sprostě mi nadávala, nikdy si se mnou jako dítě nehrála...Mě se děsně ulevilo, když jsem odešla z domova, ale je mi líto táty, bráchy a babičky, protože s ní zažívají denodenní peklo. Jako jsem nikdy nepřála nikomu nic zlého, tak ji jo, jak strašně ji nenávidím!!

Tak já jsem přetrhala vztahy s tetou a strýcem. Strýc ukradl nápady mému dědovi, jeho celoživotní práci. To se neodpouští a nemám pro jejich rodinku jiné, než sprosté slovo. Děda jim postavil dům, pomohl v začátcích a oni mu to vrátili tak, že mu ukradli všechny nápady a založili si konkurenční společnost.
Poté se ještě nebavím s otcem. Když mi bylo 18, tak mi řekl, že už jsem dospělá a že mě přestává brát jako dceru. Prý mu to přijde přirozené, že by se rodiče neměli s dětmi po 18 věku vídat. Mně to přijde na hlavu postavené.
A ještě babička z otcovy strany. Nenávidí moji mámu, takže i mě. Viděla mě jen jednou po narození, pak už nechtěla.
Jinak se bavím se všemi. Nepřešla bych pomluvy, naschvály, podvody. Co se týče životního stylu jsem alergická na feťáky. Snažila bych se příbuzného zachránit a pomoci mu, ale kdyby to dlouhodobě nešlo, skončil by u mě.

Důvod, kvůli kterému jsem něco takového musela udělat, se dá popsat jako naprosté nepochopení jedna druhé, závist z té druhé strany, podrazové jednání (typu krádeže peněz, přetahování kamarádek, pomluvy a slovní urážky). Ta daná osoba pro mě de facto přestala existovat, je to člověk, který mě celý život jen využíval. A toto nestrpím u nikoho.

Reaguji na Didli:
Přesně tak to mám já.A doufám, že tu svojí už nikdy nepotkám.Neni to lehký, když ti vlastní máma už od dětství sráží sebevědomí.,Přeju hodně štěstí.

Jakmile se úplně osamostatním od rodičů odmítám se stýkat s babičkou (matkou mamky). Nikdy jí nikdo není dobrej (jen tetička, která se po jejím vzoru vdala za právníka, mají prej dokonalý dítě, navzájem se podvádí, a celkově mi je z nich blivno). Odmítám od ní poslouchat jakkýkoliv připomínky na moji osobu, na přítele, či na bráchu (mamka ho měla, když jí bylo 34 a babi jí řekla, že ho má dát pryč, že u porodu zařve ona i dítě. Bráchu nikdy nepochovala, nepochválila, vidí na něm jen negativa). Podobný lidi v okolí nepotřebuju, a je mi jedno jestli je to známej, nebo příbuznej!
Takže důvod podle mě? Neúcta, sobeckost, namyšlenost a omezenost.

Po rozvodu s dnes již exmanželem jeho celá rodina odstřihla naši dceru.Dcera v jeden den tak přišla o babičku, dědu, tetu i strejdu a bohužel i otce.Paradox je, že náš život ukončil manžel se mnou.