Dlouhodobě nezadané

Chci se zeptat, jak to řešíte se sexem? Máte někoho jen na sex nebo vůbec a vystačíte si sami?

Hlásím se do klubu-taky jsem už dlouho sama-a nějak to neřeším...Zato to řeší(a hodně)mé okolí-ty otázky typu-at nikoho nemáš?...A co děti?...a proč jsi sama?..mě celkem točí..Já jsem si to nevybrala,prostě mi žádný vztah nevyšel,ale věšet se kvůli tomu nebudu,furt si říkám,že třeba jednou někoho potkám..

Já jsem taky sama. Fňuk, ale lámat přes koleno to nehodlám, však on se ON objeví a pokud ne, tak smůla.

Anaela
Říká se tomu kamarád s bonusem...prý teda...

Ja měla několikaletý vztah, který skončil před pěti leti a od té doby jsem měla pouze jeden půlroční a pak několik pokusů o vztah, které prostě nemohu nazvat vztahem - skončily dřív, než stačily začít. Teď je mi 30 a pomalu začínám mít strach, že opravdu zůstanu sama. Já už ani nevím, jestli je kvalitních chlapů tak málo nebo já jsem tak strašně vybíravá a nebo mám nedostatek příležitostí k seznámení. Ale prostě nezastávám názor "skousni to, a to a to, všude je něco a jsou i horší chlapi". Přece nebudu s někým jen proto, že existují i horší.
Třeba když už mi chlap jakž, takž vyhovuje, tak mě zase absolutně nepřitahuje a obráceně. Vím, že to není o kráse a trávit život s někým kdo vám prostě nevoní mi holt nejde.
Někdy už přestávám věřit, že někdy tu drahou polovičku najdu.

To je trochu intimní téma, ale dobře, vystačím si sama. Samozřejmě lidská blízkost chybí, jednoduše už jen to pohlazení, ale milovat se s někým jen na ' hodinku', v tom nevidím žádné plus.
Zkusila jsem to, ale nešlo to, když tam je jistota, že žádný vývoj nebude, tak proč to dělat? Vyvrcholení je strašně prchavá záležitost a intimního sblížení lze z mého pohledu ( a asi z pohledu většiny žen) dosáhnout nejen přes fyzično, ale hlavně přes city, s člověkem, ke kterému mám důvěru a důvěru mám, když věřím, že mu na mě záleží, že ho zajímám, což u hodinových známostí nehrozí.
Já to mám tedy tak, že raděj sama, než riskovat jakékoli komplikace ze vztahu, co není vztahem.

rozárka22
Souhlas. Mě také známosti na jednu noc nic neříkají. Ne, že bych byla puritán, ale zkrátka z takového sexu nic moc nemám, potřebuju k tomu něco víc......
Jinak čím míň sexu mám, tím míň mi chybí, ale postrádám spíš blízkost někoho, obětí, lidské teplo.....

taky to tak začínám vnímat, nějak mi přestává chybět sex (až si začínám řikat, jestli se to zase změní, až budu mít s kym sexovat ), ale ta něčí blízkost mi chybí pořád, možná víc a víc...

Tak já se přidávám. Nejdřív jsem měla strach, a pak jsem pořád nemohla na nikoho narazit. Já teda spíš řešim, KDE na toho chlapa narazit. Na diskotéky nechodím (ani nečekám, že tam by se někdo normální našel), v práci taky nic (teda jako jsou tam fajn chlapi, jenže ti jsou už zadaní), no a když jdu někam s kamarádama, tak to jsou furt jedni a ti samí lidi. Teď sice na obzoru někdo je, ale má to komplikace, takže zvažuju, jestli do toho vůbec jít. Jako ostatní tady nehodlám být s někým jen proto, abych nebyla sama.

Jinak sex řeším svépomocí a pak mám ještě jednoho kamaráda, se kterým občas spím. Oba víme, že jde jen o sex. Já bych ho za partnera teda nechtěla v žádnym případě.

Tak až zjistíte, KDE narazit na normálního chlapa, tak dejte, prosím, vědět.

way
normálních chlapů je spousta, ale hodně z nich to má podobně jako ty, pohybujou se v pořád stejnym okruhu lidí, takže pro tebe nejsou vidět, a ty nejsi vidět pro ně...

Pridávam sa i ja do klubu. Toto leto budem mať 31 a prvý a zatiaľ posledný vážny vzťah som ukončila pred cca dvoma rokmi. S chlapmi to u mňa nie je veľmi slávne, myslím, že holt priťahujem zvyčajne tých nepravých. V máji minulého roku som stretla niekoho, o kom som si myslela, že je konečne ten pravý, zamilovala som sa ako pubertiačka. Lenže, kamarátstvo/vzťah nevyšiel a po deviatich mesiacoch som mu dala kopačky. Dotyčný mi totiž zabudol oznámiť, že sa vrátil k bývalej priateľke (nepokladal to za dôležité). Mne ostali len oči pre plač, srdiečko zlomené na malinkaté kúsky a nedôvera voči chlapom. Čo už, stalo sa, bola to aj moja chyba, čas naspäť nevrátim. Ak by sa dalo, kopu vecí by som urobila inak.

V poslednom čase mi tá samota začina liezť na nervy. Túžim po pohladení, objatí, aby mi niekto vravel, ako veľmi mu chýbam. Na druhej strane, som občas rada sama a užívam si to (tak sa zo mňa vysomárte).

Bohužiaľ, čas na zoznamovanie nemám, v práci som v podstate od rána do večera a internetové zoznamky mi už začínajú liezť na nervy. Nevravím, že tam nemôžem stretnúť skvelých ľudí, ale väčšina chlapov, čo mi odpisuje, mi prídu ako skrachované existencie (naozaj česť výnimkam).

Dosť som rozmýšľala nad tým, kde robím chybu. Jeden môj dobrý kamarád mi povedal, že sa ma chlapi jednoducho boja. Na druhej strane som zistila, že tí súci sa na mňa lepia, keď jednoducho nemám záujem a keď hľadám, nikde nič.

Ale pevne verím, že ten pravý sa nájde. Len netreba tak usilovne hľadať. Jedna veštyňa mi povedala, že by som niekoho mala stretnúť toto leto (väčšina z toho, čo mi predpovedala, sa mi splnila), tak uvidíme...

Ahoj, tak mám taky pocit že si nikoho nenajdu už...
jsem ted sice zamilovaná, ale je to jen jednostranné..brání mi to jít dál...jsem tak tochu ve splínu.nic me nebaví.
3 roky sama. 29 let. Někdy si říkám, zda se nemám vrátit k tomu , jehož jsem před 3 lety opustila...on by byl rád - stále ještě se snaží..ale tenkrát jsem byla štastná že z toho vztahu jsem venku. Byl to kamarád..ale jako muž mě příliš nepřítahoval. Byl by to vztah z rozumu nééé vztah z rozumu už néé..

Všem:
......... co k tomu dodat?
Snad jen skromnou otázku: Skutečně jste přesvědčeny o tom, že musíte žít ( skoro za každou cenu, jak se párkrát objevilo v příspěvcích ) v nějakém vztahu? Že snad na tom, jestli žena má nebo nemá partnera, závisí její hodnota? Proč si tolik nevěříte, jste-li samy? ( myslím bez partnera ).
No, to mi fakt hlava nebere, třeba mi to někdo vysvětlí ....... Jen prosím zachovat úroveň!

Já jsem sama 3/4 roku a nemůžu říct,že si to užívám,chybí mi zkrátka takové ty obyč věci,tulení a tak,ale právě proto,že neumím být s každým,jsem zatím sama,i když bych nemusela.Já si věřím celkem,ale nic zábavného na tom nevidím.Prostě něco podstatného chybí,druhá půlka,takže asi tak.

spíš jde o to, že obecně většina lidí potřebuje, aby jim někdo dodával pozitivní signály zvenku... je těžší pochválit sám sebe, mít radost z něčeho, co ocením jen já, ale je snažší (a většinou to i víc zahřeje), když člověka pochválí někdo jiný... lidé obecně mají dobrý pocit z toho, když někomu udělají radost, někomu jinému než sobě... další věc, naše společnost je založena na rychlém hodnocení a škatulkování, a žena bez partnera svádí k nálepce "s ní asi nebude všechno v pořádku, když už tolik let nemá chlapa"... a žít v prostředí, které si tohle myslí, nemusí člověka zrovna těšit... jsou osobnosti, které si ten nevyřčený tlak ustojí a neřeší ho, a jsou osobnosti, které tomu tlaku nějakým způsobem podlehnou, a začnou si připadat nedostatečné... taky jsem si prožil období, kdy jsem se obviňoval z toho, že o mě žádná holka nestojí, takže přece musí být problém u mě... ale tenhle přístup ničemu nepomůže, spíš naopak...
a další věc je, že člověk neni od přírody samotář, takže ho to táhne k dalším lidem, a i k množení, a k tomu je potřeba partner... pocit samoty může aspoň trošku utlumit domácí mazlíček, člověk nepřijde do úplně prázdného bytu, má ke komu promlouvat, komu si postěžovat, navíc mazlíček nenechává špinavé fusekle na zemi, ale stejně to člověka táhne k opačnému pohlaví, protože je párový tvor... a člověk je taky tvor myslící, takže když nemá dlouho ten vztah, tak začne pátrat proč to tak je, a obvykle dojde k závěru, že je to jeho chyba... sníží si sebevědomí, sníží nároky na partnera, a po čase je ochoten být s kýmkoli, jen aby nebyl sám... takhle je to u většiny lidí... neřikám, že to je správně, jen jak to vidim u většiny lidí já

jo, taky to tak mám... a taky nechci mít doma někoho jen pro to, abych s někým byl...