Dlouhodobě nezadané

Taky nepatřím mezi zadané a jsem spokojená. Z jedné strany je to i pro to, že stále miliju jednoho člověka a nemám chuť ani náladu na nějaké seznamování.
Jen mě stejně jako mnohé z Vás štvou poznámky typu: Tak si najdi nějakýho kluka ne ?
Je tedy pravda, že teď trávím mnohem víc času doma, ale abych s někým byla jen proto aby se to líbilo mé famílii či kamarádům, tak to ne. Díky nechci.

Tak já se taky hlásim do klubu, až mě to rozesmálo, jak jsem to tu pročítala. Mé okolí má samozřejmě podobné otázky a kouká na mě jako na exota. Ale mě se ještě navíc u pár lidí i s vážnou tváří zeptalo, jestli náhodou nejsem lesba. To už mi přišlo jako uplnej vrchol, že je to asi tak nenormální bejt sama, že v tom musí být nějaký háček tohoto typu. Jinak já měla poslední vztah skoro před 4 lety...Teď sem tam něco proběhne, ale po tom posledním vztahu jsem byla energeticky tak vyčerpaná, že by to minimálně dva roky ani s nikym nešlo....
Ale je fakt, že mě málokterej chlap zaujme, docela závidim těm lidem, co se jim líbí kde kdo a mohli by být v podstatě s každym....

Taky se hlásím, jsem sama přesně rok, od té doby byly jen takové bezvýznamné pokusy - buď zájem z jeho nebo z mojí strany, oboustranně jen pár týdnů a konec..
Mam pocit, že už mi ani nikdo dost nevoní, na každym vidim tisíc důvodů proč s ním nebýt, dostatečně mě nepřitahuje, nemá slušnou práci, je až moc hodnej atd atd, namísto abych z požadavků slevovala tak jich spíš přibývá I když zatim si nepřijdu beznadějně osamocená, mám dost práce, kamarádek a nijak se nenudim, a doufám, že to tak ještě nějakou dobu zůstane (dokud mi o nos nezavadí ten pravej ). Ale asi je to vážně to prokletí týhle doby. Kolem mě se buď kamarádky vdávají a rodí děti, anebo naopak vzdychají že nemůžou zavadit o pořádnýho chlapa. Nic mezi neni.

Holky, bývalé přispěvatelky, jak jste na tom s odstupem času?
Doufám, že už se nějaký ten gentleman objevil a vy už nemáte čas psát do tohoto tématu, protože si plnými doušky užíváte slasti života ve dvou

Ahojky,no tak extra změny se nekonají,pravda,mám se celkem fajn,ale uvidíme.Ovšem musím změnit své původní tvrzení,jsem vybíravá a ne,že nejsem Sebekriticky si to musím přiznat a i všem zde!Nebo spíš možná nevím co chci.

Já jsem sama už pár let, dokonce dostatečně dlouho na to, aby mi okolí přestalo klást ty nejapný otázky, který vás tak štvou, protože pochopili, že to nemá smysl. Jen s nejlepší kamarádkou se o tom někdy bavíme, ale to není o jejích hloupých otázkách...

Já už sem celkem 3 roky sama, není to nic příjemnýho, ale bojuju..
..Taky mi to tady přijde, že jsou všichni šťastně zadaní..

A já už začínala pochyovat, zda jsem normální, když jsem víc jak dva roky sama ..... Ne, že bych se za tu dobu nezamilovala, ale bohužel ho nemůžu mít... Řeči okolí taky nesnáším Poslouchat pořád dokola, že nechápou, jak zrovná taková hezká a chytrá holka nikoho nemá .... Oni už si asi myslí, že to dělám schválně, že chci být sama, ale tak to rozhodně není Chlapů, kteří by mi imponovali moc není a než být s někým jen abych nebyla sama, tak to raději nic, jenže ta samota dlouhodobě taky nikomu nesvědčí, obzvlášť, když je vám už sedmadvacet. V mém okolí jsem ale takhle nezadaná jediná, tak jsem ráda, když vidím, že tenhle problém má spousta z nás)

Tak držím pěsti a hlavu vzhůru, než být v pochybné společnosti pochybného chlapa, lepší být sama - to máte alespoň jistotu, že jste v té nejlepší společnosti, v jaké můžete být

Já jsem sama 13 let,až na dva krátkodobé vztahy a em tam malý flrtík,celkem jsem si už na samotu zvykla,ale pokud se objeví ten,který mě bude chtít a já jeho,nebudu se bránit,všechno má svoje výhody i nevýhody,klady i zápory,když mi např. soused vytopí byt,musím to řešit svépomocí a asi se dost nadřu,nikdo mi nepomůže,ale zase se v klidu můžu dívat na dedektivku v telce,aniž by mi to někdo pořád přepínal na sport,když chci navštívit přátele,nemusím poslouchat citové vydírání typu,nechod nikam,já se tu cítím tak sám,kdoví jestli jdeš ke kámošce,aby ta kámoška náhodou neměla pindíka a podobný nesmysly.Na druhé straně mě zase nikdo neobejme,neřekne mi ,jak mi to sluší,nepohladí po tváři,nezahřeje v srdíčku.

Děvčata, chtěla bych Vás podpořit, aby jste se nenechali netaktními poznámkami okolí rozhodit - jsou to samozřejmě velmi nespravedlivé útoky a svědčí o velké omezenosti lidí, kteří je vypustí. Sama jsem se klidným způsobem několikrát klidně ohradila a měla jsem pocit, že jsem nebránila jen sebe, ale i další nezadané.

Díky.
Mi právě strašně vadí, když se ty, co jsou single, dívají někteří jako na chudinky. Vůbec nechápou, že někdo třeba ani netouží se vdát/oženit, že je někdo sám, protože je to třeba
jeho volba. Jako kdyby život v páru byla jediná a správná norma a každý, kdo se odchyluje
je už divný a politováníhodný....

Stefanie
..ano, hodně lidí v české společnosti bohužel má předsudky a navíc se neumí slušně chovat.. V Anglii nad tímto postojem, který jsem líčila, vzdělaní lidé jen nevěřícně kroutili hlavou Když jsem se vrátila po půl roce do Prahy, hned první den mi kosmetička vynadala, jak že si to představuji a kdy tedy hodlám založit rodinu.. byl to pro mě šok.. asi nejoptimálnější je zachovat klid, nic nevysvětlovat, hlavně se neomlouvat, ale zároveň je rázně upozornit na hrubé a neslušné chování. Nyní mám dítě, ale když se ohlédnu zpět, jak se v naší zemi někteří lidé otřesně chovají k bezdětným svobodným (kteří z toho samozřejmě mohou mít depresivní pocity), je mi moc smutno. Myslím, že je důležité si opakovat, že jsi to ty, kdo je v právu a v normě. Přeji hezké dny!

Bohužel, u mě žádná změna. Myslím, že to je běh na dlouho trať, ale já to nehrotím, ono to přijde samo, až to budu nejmíň čekat, tak je to vždy a se vším

ahoj, já jsem byl taky hrozně dlouho sám, první pořádnej vztah jsem měl až ve 28... předtim sice pár pokusů (pár znamená dva ), a to člověku na sebevědomí určitě nepřidá... dá se říct, že jsem single i teď, poslední rozchod před rokem a něco... podle mýho názoru je to hodně o hlavě, aspoň u mě to tak je... jednak bývá problém v tom, že člověk nemá moc představu jakýho partnera chce, a nebo má někde zasunuto v podvědomí, že "nemá nárok" na kvalitního partnera... a to pak člověk vysílá do okolí, a okolí se k člověku chová přesně podle těch vysílaných signálů... takže jsem se rozhodnul, že je čas na změnu, jednak toho, že si zasloužim skvělou holku, a jednak že pro tu skvělou holku jsem kvalitní partner... tak uvidíme co mi to přinese do života