Děti a život s nimi

Pajdule
nepsala to Bříško, ale Venuše

A o tom to právě je, že by žena měla mít i cosi jiného než jen děti, představ si, že by Tvá maminka nesportovala, nejezdila na dovolenou, neměla žádnou zálibu...jak by jí bylo, kdyby vy děti jste vyletěli z hnízda a ona najednou měla spoustu prádzných chvil?Bylo by to trošku smutné... A je jasné, že ani při všech aktivitách, které dělá, nepřestává žít pro své děti...

Jen mám pro tyto věci cit

A to se stalo mojí mamince. Je v invalidním důchodu asi 8 let, teď už ve starobním (bude jí 60), to samé tatík. Žijí spolu lépe, než za mlada, ale nějak nemají cíl. Předčasně zestárli. Jednak nemocemi, jednak nedostatkem svých vlastních zájmů. Mamka se obětovala pro rodinu a teď se cítí sama. I vnoučata už tam nechodí tak často, a ona najednou nemá smysl. Jen ty seriály. A tak sleduje kdejaké smítko a hádají se pro kdejakou kravinu, a na nás hledá nesmyslné chyby...a přitom je to tak prima maminka! Jen v životě trochu pozapomněla na sebe, a teď neví co se sebou. Co jí bavilo, dělat nemůže ze zdrav. důvodů. Trápí sebe, taťku, nám vyčítá. Vím, že je to jen z toho, jak je vlastně nespokojená. Ale nemůžu jí pomoci. Nemůžu změnit život jiného člověka, byť je to má maminka a mám ji ráda.

víš, předstv si ženu, která pracuje ve fabrice celý leta, dom chodí unavená, že je ráda, že si lehne, či sedne a něco pěkného si přečte, uklidí, uvaří, naučí se s dětma a zjistí, že je večer a jde spát....

Já život s dětma bych už neměnila, i když si přiznám, že ne jednou jsem brečela, zač mě život trestá. Mladší dcera od půli roku co 3 týdny nemocná, já na ně sama ( manžel do večera v práci, aby jsme se měli dobře ) a bábičky nám nepomáhají právě proto, že se máme dobře Jakej to paradox. Takže starší je 7 a mladší jsou 4, dodnes si je ani jedna bába nikam nevzala, nebyly u žáné přes noc, na vše jsem sama, vše co dělám, dělám s dětma za zády a naučila jsem se tak samostatnosti, že už ani nikoho nepotřebuji. Děti mám už tak naučený, že můžu do posilovny, na kolo, či večer na aerobik

Většina kolegyní, které jsem kdy v práci měla, žádné koníčky neměla. Jakmile měly děti, tak to byla cesta rovnou z práce do krámu, igelitky s těžkým nákupem do autobusu, cestou se stavily něco vyřídit na úřadech, vyzvednout čistírnu a rychle domu vařit, uklízet, psát úkoly, umýt vlasy atd...takže večer se koukly na nějaký program, možná nějaké čtení a brzo spát, protože ráno to byl úklid, svačiny pro děti, svačiny pro muže atd atd. Dnes je to jiné, ale ještě nedávno se na ženskou s koníčky koukalo přes prsty...byla považována za tu, která se málo stará o rodinu, prostě se mít jinou náplň dne než práci a rodinu a domácnost nějak nenosilo.

Atanera
To je věc názoru. Kdo sportuje celý život, stíhá i v padesátce či šedesátce. Můj taťka, který slaví 65 let, jezdí každým rokem s mým starším synem na Šumavu. Spoustu, spoustu kilometrů na kole. Někteří nestačí s dechem ani ve dvaceti. Když to mohu nyní srovnat obě těhotenství. To druhé bylo bez velkých problémů a hlavně žádný chaos, zařizování. Mohu se plně věnovat jak jemu tak i sobě.

Když nějak těžce rodič onemocní, tak je opravdu jedno, kdy přestane stíhat - může to přijít klidně ve třiceti.Pokud zdravíčko slouží, tak si myslím, že není problém dělat sport s dítětem v jakémkoliv věku, jen se to těm letům musí jaksi uzpůsobit....nikde není psáno, že musí s dětmi jezdit časovka...a taky ne všechny děti jsou rychlejší jak rodiče A taky ne vždy dělají rodiče sport dohromady s dětmi, někdy je jen na ten sport doprovází. Moji rodiče se mnou nikdy nesportovali ani se mnou nedělali nic jiného, a já jsem si cestu ke všem aktivitám našla sama a často i proti jejich vůli....i když uznávám, že provozovat zájmy dohromady s rodiči je super...můj muž hraje s dcerou golf a jak jim to svědčí...holčička moc na pohyb není,ale něco dělat musí.

suflatko

Ale děti máš dobrovolně, ne? Asi člověk prostě nemůže mít vše a Ty jsi chtěla děti. A to, že babičky nepomáhají? Mimochodem, slovo "bába" je hodně nevkusné. Není to jejich povinost, své už si "odchovaly", takže jedině snad jejich dobrá vůle, ale vyčítat jim, že nepomáhají? To se mi snad zdá.

Vždycky jde zachovat si své touhy, koníčky, ikdyž pracujeme a máme děti.
To je věc psychiky člověka, ne času.
Lidi pořád říkaj, že nemají čas. Ale kdyby chtěli....známe to.

žeby padla někde výčitka? Ani náhodou!! Jsme ráda, že právě BÁBY na děcka prděj, ony i děti se vyprdnou jednou na ně Jsem jim vděčná za svoji samostatnost a soběstačnost, dopadnu hold lépe, než rozmazlenec od mého bratra, kterýho maj od malinka a bez kterýho se nehnou ani na hajzlík
Asi se ti to nelíbí, ale je to diskuze o všem a ne jen o tom pěkném A pokud jsi sama bábička a uznáváš jen jedno vnouče a na druhé nejsi zvědavá, pak se nedivím, že se ti název BÁBA nelíbí

P.S. a ještě pro upřesnění... když jsem naší mamce řekla, že jsem těhotná a to jsem byla vdaná a zabezpečená, řekla mi na to, zda jsem normální! Proto i ta bába

suflatko
Nevím z čeho tak soudíš, ale zklamu Tě, nejsem babička Ale trvám, na tom, co jsem napsala. Doufám, že Ty jednou budeš perfektní bába hlídačka.

pumpkyn
až budeš sama rodičem a nebudeš mít jedinou oporu ani v jedné bábě, ani když je to v tíživé situaci, potom mě přijď poučovat!!
A ANO, jednou rozhodně nebudu dělat svým dětem to, co mě samotné se nelíbí!
Děti miluji víc, než své rodiče, chtěla jsem je a za nic bych je neměnila. Ať se ti to líbí, či ne

suflatko
Sice nejsem Pumpkyn, ale přesto odpovím. Jsi v pohodě?

Není mi jasná tato sentence, proč by se mi nemělo líbit, že by jsi své děti za nic nevyměnila? Mě o tom nemusíš přesvědčovat. Bylo by celkem smutné, kdyby tomu tak nebylo.
Nikoho jsem nepoučovala, nevidím jedinou větu rozkazovací. Jen jsem, s dovolením, napsala svůj názor. A vzhledem k tomu, že nejsi má matka ani bába, tak prosím nementoruj.

Jediné co jsem napsala, bylo, že není poviností babiček být vždy po ruce, toť vše. Pokud někdo nesouhlasí, o.k., je to jeho názor a já mu jej neberu. Tímto tento trapný a bezpředmětný dialog s Tebou ukončuji.

Pumpkin:

Máš dopis a fotky na adrese w.........
Tak se směj. Jdu číst.

Iva

Já si taky myslím, že babičky, když hlídají, je to moc fajn, ale v žádném případě to není jejich povinnost. Nemělo by se očekávat, že když si mladí pořídí dítě, babičky se hned strhají s hlídáním.
Mám takových případů kolem sebe hned několik, kdy se mladým narodil človíček, šoupli ho babičce, a viděli ho o víkendech. babička nadšená (?!) mladí taky, že si dál můžou užívat svobodného života. Ale děcka se nikdo neptal.