Dá se zvládnout miminko v mladém věku?

Ještě bych chtěla dodat - buď ráda, že se na Tvůj zdravotní problém přišlo včas. Taky se mohlo stát, že by Ti doktor jednoho dne oznámil, že bohužel nebudeš moct mít děti a dělat se s tím už nic nedá. Takže to ber jako takové znamení, že se na to teď přišlo a neváhej Držím palce.

Strach, jestli to zvládneš, můžeš mít i ve 30 Já jsem plánovaně otěhotněla ve 28. Měla jsem strach, jestli bude všechno v pořádku co se týče financí, měla jsem strach, jestli se o něj budu umět postarat, jestli mám dost pevný vztah, měla jsem strach ze všeho ) Ale dobrý je, že to tak nějak příroda zařídí a ty se s tím popereš a pak se ti narodí dítě a všechno ostatní je jedno

Přesně tak - před narozením dítěte je to pro člověka nová situace, obrovský zlom v životě, nevíš přesně co tě čeká a jaký to bude atd. atd., ale jakmile dítě přijde na svět, naprosto ti to změní priority a pohled na život a dítě je středobodem všeho.

Já si říkala, že šlo to dovnitř, musí to jít i ven a tím moje přemýšlení končilo. A fakt že jo, nic jiného ti nezbyde a rodilo tolik ženských a většina dobrovolně víckrát Navíc to strašně rychle zapomeneš. A taky co je několik hodin, jeden den... bolesti proti tomu, co krásného ti to dá
Navíc v tvém věku půjde všechno líp, kolikrát jsem si říkala, že to musejí mít i o pár let mladší holky jednodušší (teď se nechci nikoho dotknout), je to jak po flámu, taky už se zotavuju celý následující den, což jsem v 18 nemusela. Tak i s dítětem, jsem přesvědčená, že budeš odolnější, a taky přece jen maličko míň vystrašená s tím, co se všechno může stát prostě proto, že člověk se učí věkem (teď to fakt zní blbě, ale nemyslím to zle a už vůbec ne, že je teď ze mě rádio). Já myslím, že čistě z biologického hlediska z toho budeš mít jen prospěch A ostatní přijde časem, nic ti neuteče Fakt nic.

Určitě zajdi ještě k jinému lékaři. Ať zbytečně neplašíš... Nakonec to s tebou nemusí vypadat tak černě, jak ti doktor tvrdí.
Pak se rozhodni podle sebe... holky ti tady sice radí, abys do toho šla, ale já třeba vidím smysl života i v něčem jiném než jsou děti. Život je tak pestrý a bohatý, že si každý může najít to své. Ale pokud po dítěti skutečně toužíš, jdi do toho Péči o něj určitě zvládneš i v tomto věku. Příroda to dobře zařídila, aby to ženy zvládaly

A to je jakože nějaké špatné ve 30 letech utírat zadečky a učit děcko mluvit? Vždyť se tady celou dobu mluví o tom, jak je péče o dítě krásná a jak se to s kariérou a cestováním nedá srovnávat apod.

Já měla paniku i z mateřský: co si počnu, že zblbnu, že budu řešit jen kašičky a tak. A jak mě to baví Sice částečně pracuju a studuju, ale oboje dobrovolně, spíš pro zábavu, rozhodně ne z nutnosti. Takže myslím, že mi mozek pořád funguje. Mám skvělou rodinu, hlídá tchýně i máma, takže jsem nezameškala jediný třídní sraz, na které jsem před porodem nechodila, občas stíhám kafíčko s kamarádkama nemaminama, pravidelně chodím cvičit, protože je tam koutek, kam dám syna (při práci jsem stihla cvičení maximálně jednou týdně). A i jsem hubenější než před těhotenstvím (narážím na tvé modelkovství), jen mi zůstala taková měkká kůže na břiše, ale to je cítit, ne vidět (a strie ač jsem mazala, ale to je jak u koho, mám je i na prsou z puberty a to mi tehdy narostly jen jedničky). Takže samá pozitiva A hlavně: neskutečný pocit štěstí uvnitř.

A teď možná budu zblblá z amerických filmů, ale jestli máš něco s dělohou, nejde ti vzít vajíčka, že by ti to třeba časem někdo odnosil? Ne že by to bylo ideální, jasně, ale čistě teoreticky. Tuším, že to není uzákoněné, ale co se časem může stát. Mě tak napadlo...

Teď to možná vyzní tvrději, než je zamýšleno, ale:

Samozřejmě, že pokud si člověk může vybrat svobodně, užívá si všeho, co se mu nabízí a děti plánuje až na dobu, kdy cítí, že už se bez lákadel free života bez závazků dokáže obejít. Ale o tom, tedy o možnosti zcela svobodné volby, téma bohužel není a osmnáctiletá slečna pochopitelně nedokáže zhodnotit, zda nemít děti je to, co na konci života bude považovat za správné rozhodnutí. Navíc, přiznejme si, že většina žen nelituje toho, že děti má, zato ty, které je nemají často ano.

Já být na tvém místě, nešla bych do toho a to ani přesto, že by to pak nemuselo jít. Ale beru to podle sebe, po dětech netoužím ani teď v 24, natož někdy v 18, nevidím v nich jediný smysl života.
Ale pokud víš, že jednou děti určitě chceš a máš pro to podmínky, určitě do toho jdi. Rozhodně bych ale počkala po maturitě.

Bez dětí je život smuntnej. Chápu, že v mladém věku to člověk pociťovat nemusí...

Jestli miminko do budoucna chceš, určitě se to zvládnout dá . Osobně ještě maminkou nejsem, v nejbližších letech ani děcko neplánuji, ale být v podobné situaci, asi bych neváhala. Spousta známých měli dítě v 19, 20, 21 letech a od žádné jsem neslyšela, že by litovala.. Jsou to krásné, mladé maminky. Pokud jste alespoň trošku zajištění (přítel pracuje, máte kde bydlet apod.), tak bych v tom neviděla žádný problém Hlavně, ať se zadaří a i Ty jsi po zdravotní stránce v pořádku.

Mě je teda asi o trochu víc jak tobě (23), ale kdyby mi to dal teď někdo příkazem a být v situaci jako ty, tak neváhám ani minutu! Já jsem zase v té situaci, že jsme začali stavět dům, máme hypotéku a bydlíme sice v bytě, ale v jednom domě s rodiči, pracujeme, studujeme.. Já bych mimi strašně chtěla, ale to bychom už asi nezvládli. Takže za mě určitě taky říkám, že to určitě zvládneš a budu ti držet palečky ať je vše v pohodě!!

Určitě dítě ano, znám spoustu beztětných starších dam (z práce) a myslím, že je to hodně mrzí, i když to nikdy nedají znát...Já sama mám dcerku a věř, že dítě tě změní...Navíc naše mamky to zvádly už ve 20ti a to neměly vychytávky jako my: papírové pleny, ohřívačky, sterilizátory, bio kojenecké výživy, Nutrilony apod. Dneska si to maminky holt můžou užít, když chtějí.

Jak pro koho.

Reaguji na Adka:
Však jsem psala, že v mladém věku to tak člověk pociťovat nemusí.
A jak to budeš cítit za 20-30 let nemůžeš vědět ani ty sama.