Dá se zvládnout miminko v mladém věku?

Já - být na tvém místě - bych šla do miminka. Je sice fakt, že partnera, co máš teď nemusíš mít na vždy. Mně se třeba na VŠ změnily hodnoty a chlapa, co jsem měla na gymplu bych už ani náhodou nebrala. Ale pokud máš bydlení a spolehlivého chlapa, se kterým sis to bydlení vyzkoušela... a souhlasí s tím, jdi do toho. Nevím teda, jak to máš se SŠ, tu bych já osobně dodělala, pak pořídila mimčo, studovat můžeš dálkově nebo později.

Obdivuju tě!

Děkuju za podporu ..

Být na tvém místě, tak do toho jdu. Kdyby se to stalo momentálně mě, tak je to průšvih a byla bych z toho nešťastná, chlapa momentálně nemám a i kdyby, tak bydlení by se muselo zajistit. Sice jste ještě mladý, ale nemůžeš vědět, co by tě s chlapem potkalo za 10 let.

Po přečtení příspěvku mě první napadlo zajít ještě k jinému doktorovi... Nejen kvůli tomu, zda teď mít dítě nebo ne, ale hlavně kvůli sobě - říkej si, že tě lékař může vlastně teď už jen mile překvapit...
Mamka první porod skoro nepřežila (o to děcko se snažili 10 let) a dva lékaři jí řekli, že by pro ní další těhotenství byla sebevražda... Pak otěhotněla (omylem), doktor jí seřval, šla k jinému a ten jí poplácal po rameni a řekl, že to zvládnou... Porodila bráchu, pak mě a pak dalšího bráchu naprosto bez problémů
A když ti diagnózu potvrdí, tak Ti to možná jen ještě víc ulehčí rozhodnutí... Hodně síly!

Já bych do toho šla. Protože jednou bys opravdu litovala, že miminko nemáš. Vzdělání si můžeš kdykoliv dodělat a jestli máš podporu u partnera i u rodičů, tak proč ne? K tomu píšeš, že máš i zázemí, takže fajn . Hodně štěstí!

Taky Ti moc držím palce a přeji, ať všechno klapne. Třeba budeš muset odložit studium nebo se na chvilinku vzdát modelingu, ale nemít rodinu, toho bys časem litovala, nic důležitějšího v životě není.

A teď jenom malý důkaz, že to může fungovat. Kamarádka měla (také ze zdravotních důvodů) miminko v 17, po dvou letech se vrátila na molo a dnes si šťastně a spokojeně žije s manželem v Miláně. Říká, že by neměla a to jejich malému bude už pět let.

Já otěhotněla v 18ti ještě na škole a zvládla jsem to Určitě ničeho nelituju i když to vůbec nebylo plánované. Malá je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Ničeho se neboj, lepší mít mimi dřív než vůbec.

Jak už tady řekli holky přede mnou- jdi do toho
Školu, modeling,.. to všechno můžeš dělat později, miminko bohužel už ale ne.
Znám hodně dívek, co otěhotněly v mladém věku a teď jsou velmi šťastné maminky.
Možná, že budeš mít pár momentů, kdy si budeš myslet, že to nezvládneš, ale zvládneš to, neboj.
Budeš skvělá maminka

Jestli dítě chceš a pak bys ho mít nemohla, máš přítele, máš kde bydlet, postará se o tebe atd, tak bych neváhala ani minutu. Škola se dá dodělat vždycky. Mám pár známých, jedna má dítě a dálkově studuje a nemůže si to vynachválit... Já bych do toho šla a asi co nejdřív

Pokud mimčo chceš a máš partnera, který chce také, tak se není čeho bát. Mě měla mamča v necelých 18, mám ještě 2 ségry (školu dodělávala později s námi třemi a zvládla to). Já měla dítě později a u toho jsem studovala VŠ. Bakalářky jsem dělala těhotná a do čtvťáku a páťáku už jsem malou občas brala s sebou a většinou to fakt nikomu nevadilo.
Jinak zrovna nedávno mi manžel říká, proč mi blbci nezačali dřív, kdyby věděl, že to bude taková pohoda. Prý jsme zbytečně čekali a o to horší je pak do svých zajetých kolejí přibrat někoho třetího. Tak pokud oba chcete, nebojte se toho, až prcek odroste o to dřív si budete užívat. Naši jsou teď vysmátý, v podstatě už od tý doby co jim bylo 40 mají 3 dospělý samostatný dcery, teď už i vnoučata atd. a fakt od 40 dělaj už jen to, co je baví. "Žádný" starosti, "žádná" odpovědnost....pohoda

Pokud víš, že dítě chceš, tak bych se zařídila podle doktora a dítě měla. Zvládnout se dá všechno! Budeš mladá mamina, ve 30 mít skoro 10leté dítě a budeš mít vlastně "klid" a spoustu času dohánět kariéru, cestování, případně i studium (kdybys ho náhodou nezvládla při dítěti - což myslím, že zvládneš). Zatímco jiné mamky budou utírat zadečky nebo učit děcko mluvit, takže - vše má své výhody. Ale rozhodnout se musíš sama.

Lékaři jsou taky jen lidi a rozhodně nejsou neomylní...

Hola, budoucí matko, přináším svou trochu do pranice

já jsem otěhotněla dost neplánovaně, s přítelem jsem nebyla ani rok, bydlela jsem v podnájmu s někým jiným, pracovala jsem na živnosťák, čili jistoty žádné...a nakonec jsme to dali úplně v klidu. Bydleli jsme sice 2 roky u tchýně, což občas nějaký problémy přineslo, ale teď už jsme sami a pracujem na dalším - nějak nás to rodičovství chytlo Pokud jsi rozumná holka - což jsi, jelikož o tom opravdu přemýšlíš a řešíš všechny aspekty i do budoucna, pak nevěřím, se byste to nezvládli. Pokud jako každá potřebuješ slyšet, že mít dítě není šílenství, pak za sebe posílám obrovské ano. Nepřipadáš mi na 17, taky nikdo neříká, že musíš otěhotnět příští měsíc, ale pokud máš alespoň jednu mamku - potenciální babičku, pak věřím, že si budeš mateřství užívat a všechno hravě zvládnete. A v 25ti můžeš mít už jak dítě, tak vybudovanou kariéru!

Podobné téma tady už onehdy bylo, sice slečna která tento problém řešila, byla o něco málo starší, ale podstata byla stejná.
https://www.omlazeni.cz/otehotneni-podle-rady-56-24 9387-0.html

Svoje názory jsem psala v té starší diskuzi a to stejné můžu říct i tady - určitě do toho jdi, je sice pravda, že jsi ještě dost mladá, já ve Tvém věku jsem na zakládání rodiny myšlenky neměla ani náhodou (otěhotněla jsem, když mi bylo 27), ale jako matka dítěte Ti můžu říct, že pokud bys to teď nechala plavat, s tím že se uvidí za pár let, a potom bys zjistila, že to už nepůjde, hodně by sis rvala vlasy. Teď se Ti to zdá jako šílené, zvlášť když to přišlo takhle náhle, ale věřím, že se s tím brzo srovnáš, pak se na mimčo začneš těšit a až bude na světě, dala bych ruku do ohně za to, že ani na minutku nezalituješ - naopak

S tímhle souhlasím - příchodem dítěte Tvůj vlastní život nekončí a právě proto, že jsi tak mladá, ještě opravdu můžeš zvládnout cokoli se Ti zamane, i s dítětem.

Rádo Tě určitě mít bude, i Ty jeho, o tom nepochybuj Z porodu má obavy snad každá ženská... Já si to v těhotenství ani nepřipouštěla, přišlo mi to pořád strašně daleko, ale posledních pár týdnů mě chytla doslova panika A musím říct, že můj strach z porodu byl horší než potom samotný porod