Já souhlasím s holkama... Dneska je typickej model - studium, kariéra -> dítě.. ale kdo řiká, že je to tak jedině správně... Ber to z tý lepší stránky a to, že budeš pro dítě spíše kamarádka a budete mít k sobě úžasně blízko... Máš obrovský štěstí v tom zázemí a jsem si jistá, že budete mít naprostou podporu okolí... (když už to zdraví úplně nepřeje...) Určitě ti i mamka ráda pomůže a pohlídá, když si budeš chtít někam vyrazit ať si to mládí pořádně užiješ... Hrozně se mi líbí, že dneska mít dítě neznamená sedět doma... Zavážeš šátek na mimčo a můžeš vyrazit kamkoliv... Školu a práci určitě zvládneš i pak...
Mě je asi podobně jak tobě, za měsíc mi bude 18 a vím, že já bych do toho asi nešla, protože za 1) nemám přítele a za 2) bydlím s rodiči a peněz kdovíjak našetřených taky nemám, určitě kdyby se stala nějaká nehoda tak by mě naši podpořili, ale kdybych do toho měla jít dobrovolně tak bych pravděpodobně nešla (nikdy neříkej nikdy, že)... ALE jelikož ty píšeš, že máš přítele, máte byt, dostatek financí taky tak bych do toho s největší pravděpodobností šla, dostudovat a kariéru můžeš dělat i s mimčem a k modelingu se vrátit taky můžeš takže kdybych byla v takové situaci jako ty s největší pravděpodobností bych do toho šla. Za pár let by si toho určitě litovala..
Přeju ti ať ti to vyjde a máš plnou podporu jak přítele tak rodiny
Určitě do toho jdi. Přítele máš stálého což je +. Studium můžeš dodělat potom. Já bych do toho šla,než potom litovat. Mimčo je krásná věc. Poraď se s mamčou a uvidíš.
Mám kamarádku, co měla možná podobný problém jako ty, co se týče té dělohy akorát u ní to bylo tak, že jí řekli, že děti nebude moci mít vůbec. Snažili se s partnerem a po dvou měsících otěhotněla, pak byla svatba a tak a je šťastná jako blecha.. takze bych mozna zkusila jeste jednoho doktora, pokud jsou jeste nejake nadeje, ze to tak nemusi byt 100%.
Avšak pokud by nebyla jina moznost na Tvem miste bych do toho sla, vzdyt deti jsou to nejkrasnejsi, co muze byt sama bych nejradsi uz nejake mela ) Drzim palce at uz se rozhodnes jakkoliv
Cituji _BaRuSa_: Mě je asi podobně jak tobě, za měsíc mi bude 18 a vím, že já bych do toho asi nešla, protože za 1) nemám přítele a za 2) bydlím s rodiči a peněz kdovíjak našetřených taky nemám, určitě kdyby se stala nějaká nehoda tak by mě naši podpořili, ale kdybych do toho měla jít dobrovolně tak bych pravděpodobně nešla (nikdy neříkej nikdy, že)
Kamarádka omylem otěhotněla v 17ti a zjistila to, až když bylo pozdě, aby se rozhodla, zda si mimčo chce nechat... Ještě neměla ani maturitu, bydlela u rodičů, přítel se k dítěti nehlásil, příjem měla z brigády na baru.... A taky to zvládla a malou by určitě nevyměnila za nic na světě... Tím nechci říct, že pořídit si dítě je sranda... Ale v případě zdravotních problémů bych neváhala v žádným případě... Zvlášť, když tomu ostatní věci přejí... Ale samozřejmě, ve svých 18ti bych z toho byla taky hodně v rozpacích...
Cituji Rebarbora: Ber to z tý lepší stránky a to, že budeš pro dítě spíše kamarádka a budete mít k sobě úžasně blízko
Jo, jo tak to mám ja s mamčou, měla mě brzo
Cituji CandyD: Bojím se porodu, bojím se, že to dítě mě nebude mít rádo.. (už to začíná
To je normální Ale taky se toho bojím Zkus počkat ten rok, dva a ještě si něco užij A do té doby se připravuj třeba i s pomocí psychologa
Jestli máš zázemí, přítele, který stojí při tobě, máte se rádi, neváhala bych a šla bych do toho. Škola se dá dodělat vždycky... a zdraví je jen jedno...
Taky souhlasím s ostatníma, běž do toho
Takový podmínky jako ty - zázemí, přítel, co tě podpoří a myslím, že snad i podpora ze strany rodičů - to mnohdy nemá ani o moc starší budoucí maminka S tvou nemocí bych neváhala, co bys měla ze škol a kariéry, kdybys neměla svoje zkušenosti a výtvory komu předávat
Přeju hodně štěstí
Ahojky, mně je taky 18, za měsíc maturuju. A můžu ti říct, že pro mě v životě není štěstí v tom, kdo má kolik titulů před jménem a za jménem, ale v tom, kdo je jak šťastný v rodinném životě, protože k čemu by mi bylo, kdybych byla prvotřídní právnička a přišla jsem domů, sedla si do křesla a seděla v prázdném bytě? To radši budu třeba prodávat v obchodě s oblečením a přijdu domů a najdu tam skvělého muže a krásné a zdravé dítě. (Tímto tě nechci nějak odrazovat od vzdělání, jen jde o to, že školu si můžeš udělat kdykoliv, nejen školu ale i různé kurzy apod. ) Já jednou děti chci na 100%. Na vysokou jsem si dala přihlášku na obor učitelství pro mateřské školky, protože nechci žádný závratný titul, ale chci pohodovou práci a potom dojít domů a věnovat se už jen rodině. Takto to vidím já, takže já jsem 100% toho názoru, aby jsi dítě třeba po maturitě měla, ale my tě tu neznáme, je to čistě jen tvá věc
Cituji Arfar: Zkus počkat ten rok, dva a ještě si něco užij A do té doby se připravuj třeba i s pomocí psychologa
On mi přesně řekl, že pokud s tím nemám problém (jestli mám přítele atd..) , měli bychom to zkusit už teď, pokuď ne, tak že prý mám počkat, ale že už bude riziko, že to nevyjde..
Cituji CandyD: On mi přesně řekl, že pokud s tím nemám problém (jestli mám přítele atd..) , měli bychom to zkusit už teď, pokuď ne, tak že prý mám počkat, ale že už bude riziko, že to nevyjde..
Aha, tak to se snažte už ted Zvládneš to, držím palečky, ženy, jako ty jsou nakonec ty nejlepší mamky
To záleží přece jenom na tobě. Mně je 19, za měsíc maturuju a pak plánuju medicínu, ale kdyby mi teď někdo řekl, že bych měla mít děti do 3 let, jinak je třeba už potom nikdy nebudu moct mít, určitě bych do toho šla, tím jsem si naprosto jistá. Školu si můžeš vždycky dodělat, ale toho miminka bys jednou mohla litovat...záleží to jenom na tobě, ale být maminkou ve 20ti není nic divného, v dnešní době už to sice není tak časté, jako dřív, ale pořád je to úplně normální já být tebou, neváhám.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.