Co všechno vám rodiče sponzorují /sponzorovali?

Zlatí jsou i rodiče,co moc peněz nemají a prostě dítě milují,jen ho nemůžou zahrnout luxusem atd...ale proto nejsou ty rodiče špatní.

To bde podle mě pro zakladatelku nejlepší. Pokud bydlíš ve větším městě, zkus projím markety, kde přeba v noci třídí zboží a skládají jej. Kamarádka takhle pracovala dva roky a byla spokojena a peníze měla hezké, nějak kolem 1100 Kč nějak od půlnoci do rána do otevření. Je to náročné, protože si člověk moc neodpočine, ale na víkend se to dá zvládnout. Já přes prázdniny když se chci zapojit do pracovního procesu pomáhám s organizování dokladů a faktur, práce ne příliš těžká, ale zároveň ji nikdo se zaměstnanců nechce dělat, protože je to někdy na nervy, takže by nebylo od věci se poptat i na nějako výpomoc v kanclech.

Ano, naprosto souhlasím, není to o penězích, každý rodič dá dítěti co může, ale s penězi to nemá nic společného a znám i rodiče od více kamarádek, co měli vyloženě fin. problémy a přesto vychovali velmi kvalitní lidi, prostě člověka s velkým srdcem, pokorou a úctou

Reaguji na Jully: Kde jsi to v tom příspěvku vyčetla? Zdá se, že jste nějaké háklivé. To vám tak vadí, že nemáte peníze, popř. jste nevyrůstali v bohaté rodině? Na každého, kdo si nevydělává od 14 a nepovažuje dospívání z peněz rodičů za těžký hřích, jste jak saně.

nepsala jsem sem aby jste mě soudili, ale abych se zeptala kolik vám rodiče dávají pěnez
opravdu mě rozesmálo, jaká dlouhá diskuze se z toho vyvinula mimochodem: právě jsem přišla z brigády

Reaguji na blanuulkaa: jsem myslela, že brigádu nemáš?

Reaguji na Jully: Tak to ale vůbec není, proboha, to mi přijde fakt k smíchu. Já je miluju za to, že mě podporovali ve chvílích, kdy jsem měla velké potíže a trápení, peníze jsou sice hezké, ale ještě nikdy neudělaly nikoho šťastného... Fakt nejsem tak slaboduchá a není mi 15. Naše obdivuju za to, že ze mě udělali dobrého člověka, který si váží toho, co má.

No tak to si dost protiřečíš, vzhledem k tomu, co jsi psala v úvodu.

Mám peníze.. přestože jsem nevyrůstala v bohaté rodině...

A na to jsi přišla jak? Znova opakuji, mě nikdo pracovat nenutil, bylo to mé vlastní rozhodnutí a já jsem za to na sebe pyšná, že jsem si už v tak brzkém věku vydělala na téměř vše, co jsem chtěla.. A i kdyby to nebylo jenom o penězích, naučilo mě to začlenit se to kolektivu, prosadit se, poznat věci a činnosti atd, atd, což mi i pomohlo si uvědomit, čeho ne/chci dosáhnout.. Pokud někdo nechce pracovat, OK, ale pak není divu, že si život představují jako brnkačku... Tak, že sotva vylezou ze školy, budou mít skvělé zaměstnání jako rodiče.. Nechci paušalizovat, prostě si to takto myslím

to se asi směješ sama sobě

Úplně mě zaráží kolika lidem přijde hrozně divné to, že si šestnáctileté dítě někde přivydělává na to aby si mohl koupit něco navíc? Já jsem měla první brigádu v 16. Dělala jsem v obchodě, práce mě nebavila a to vstávání bylo taky děsné, ale jsem za to ráda. Koupila jsem si tolik oblečení kolik mi prostě mamka jako samoživitelka nemohla koupit a další rok jsem do toho šla znovu.

A k sehnání brigády. Věřím, že se těžko shání brigáda, když člověk sedí u počítače a čeká až mu nabídka brigády napochoduje ke dveřím. Nejjistější a nejúčinější je chodit se ptát osobně. Já si přivydělávám při škole v obchodě a nikdy jsem od nich neviděla žádný inzerát. Prostě berou lidi, který jim tam nosí životopisy.

taky už jsem to chtěla napsat, ale to by mě tu tím tuplem rozcupovaly na kousky ))

Já mám peněz o dost víc než utratím Jsem jako saň na ty, které se navážejí do rodičů vydělávajících málo peněz, případně to těch, kteří sice vydělávají dost, ale své děti drží zkrátka.
A navíc - tady přece nemluvíme o dospívání, zakladatelce je 19.

Ale vždyť já se do nikoho nenavážela. Jen jsem napsala jak to mám já, a že i přesto znám hodnotu peněz a vážím si jich. Absolutně nesouhlasím s tím, že ten, kdo vydělává méně je méněcenný, nejsem hloupý a jednoduchý člověk, vážím si každého, kdo pracuje, svoje děti živí a s láskou se o ně stará a podporuje je. A myslím si, že je to tak správně... Samozřejmě, že rodič s průměrnou mzdo dětem nebude kupovat každý měsíc nové elektronické hračky, ale to nedělají ani jiní rodiče, kteří na to mají, hlavně z důvodů výchovných. Taky bych toho tolik chtěla, ale neřeknu si o to, protože vím, že to mám zbytečné. Tak to prostě je. Když rodiče můžou dát a chtějí, tak dají. Když můžou a nechtějí, nedají. A když nemají, tak samozřejmě nemůžou, ale to neznamená, že by své dítě nemohli vychovat kvalitně a nemohlo by se mít dobře. To totiž není o materiální stránce. Tady figurují uplně jiné hodnoty a docela mě mrzí, že to z mého prvního příspěvku nevyznělo tak, jak jsem to myslela. A to tak, že rodiče mám ráda kvůli tomu, jak se ke mně chovají a jak mě podporují, ale nebudu popírat, že mám radost, když si něco koupím nebo jedu na dovolenou, ALE NEBERU TO JAKO SAMOZŘEJMOST!

Holky nezlobte se, ale ženete to do extrému.Začínám mít pocit, že jako rodič, který dítěti koupí zimní boty, bundu, šalinkartu a obědy ho nesmyslně rozmazluji a měla bych přitvrdit.
Děkuji, nemusím.Své děti miluji, nijak extrémně je nerozmazluji, ale také jsem si v momentě, kdy jsme se pro ně rozhodli uvědomila, že mít dítě je běh na dlouhou trať.Mám za něj zodpovědnost, chci mu poskytnout to nejlepší stejně tak, jako jsem to měla u svých rodičů já.
Porodit dítě není žádné umění, ale vychovat ho a nechat vystudovat, byť za cenu uskromnění, ano
Děcko opravdu nepotřebuje iPhone atd. a občasná brigáda mu nijak neuškodí, nicméně fakt, že si mé dítě v patnácti vydělává na základní potřeby samo, bych brala jako své osobní selhání.