Co všechno vám rodiče sponzorují /sponzorovali?

jj, tam někde bude ta tenká hranice mezi dobře zabezpečenými dětmi a přespříliš náročnými potomky

Hodím vám i svůj příběh a názor.
Od 16 let chodím na brigády, přivydělávám si doučováním. Po matuře jsem odcestovala na rok do Anglie, část jsem hradila já, ale většinu mi přidali rodiče a to bylo jejich poslední velký investování do mě. Tam jsem si vydělala na notebook. Jen jsem se vrátila, začala jsem pracovat (jsem už 3 roky na recepci jednoho penzionu), nastoupila na vš, a od tý doby makám jak šroubek.. Prvně jsem měla služby dvakrát do měsíce (rodiče mi platili nájem a přihodili něco na jízdný, jídlo - nikdy mi nezbylo na oblečení, dovču...), teď mám stálej rozvrh po-čt škola, pá-ne práce. Nemám na nic, nikoho čas, ale uživím se! Od tý doby, co takhle funguju mi rodiče přestali hradit jídlo a jízdný, pouze mi přispívají podle jejich možností na bydlení. Mobil, pojištění a veškeré vedlejší výdaje si už 3-4 roky platím sama.
Opravdu mě občas ale překvapuje, když je někomu jako mně 22 a neví, jak se platí pojištění, inkaso, a ještě víc mě uráží lidi, co jen chodí s nataženou ručičkou a škemrají, že chtějí s přítelem jet tam, koupit džíny, botky na podpatku, aspoň 2 nový kabelky a každý týden chodit na večeře do restaurací! Myslím, že je potřeba se nad sebou zamyslet a snažit se ze sebe vymáčknout maximum, ne z ostatních...
Kolem sebe mám neskutečně moc lidí, co k brigádě nečuchli (jejich vlastní rodiče jim říkali, že se napracujou až budou velký) a teď stále bydlí s rodičema, pracujou a jsou to líný a neschopný lemry, co na sebe nemůžou být pyšný.
K penězům je v dospělosti jediná cesta - vydělat si je.

Já myslím, že teďka mluvíme každá o něčem jiném ale Samozřejmě by rodiče dětem měli koupit vše, co děti POTŘEBUJÍ. Tzn. třeba ty boty. Ale když jsem chtěla třeba plesové boty na podpatku? No tak ty by mi samozřejmě nikdo nekoupil, proto jsem si na ně musela vydělat sama

No bingo... mluvíš o zakladatelce

Omyl. Čti výše, co píšu.

To určitě ne! Pokud rodiče prostě nemají prostředky na to, aby Vám dopřávali více, než je nezbytné k životu, pak je fajn, že to dokážete samy
Já tady jenom mluvím za ty rodiče, kterým připadá naprosto samozřejmé dopřát svým dětem stejný životní standart jako máme my rodiče, dokud nebudou schopny se samy živit. Koneckonců přesně takhle je definována rodičovská vyživovací povinnost
Já jsem navíc ještě dost "ujetá" v tom, že já potřebám svých dětí dávám přednost před vlastními potřebami Jestli se mi to vymstí nebo vyplatí, to Vám napíšu až za pár let..
Třeba mým rodičům se to vyplatilo, protože mi jim to teď, obrazně řečeno, všechno vracíme..

Vždyť ano, jednou to hodlám uplatňovat stejně... ale pokud si dítě bude myslet, že dostane zcela samozřejmě vše, na co si ukáže, tak ho velmi rychle vyvedu z omylu..

Já jsem nosila do čtrnácti let věci po příbuzných a sekáčích. Možná by mi to ani nevadilo, ale děti v tomto věku umí být fakt zlý. Není příjemný, když se ti posmívá celá třída.
Jsem taky z rodiny, kde jsem dostala peníze na základní věci, pak kapesný na střední 200Kč za měsíc a když jsem chtěla víc, tak brigáda. Teď už pracuji a člověk si potom o to víc těch peněz váží a užívá si je takže tak

Ale tak to není. Jasně, že mi mamka ty jedny boty, kalhoty nebo bundu koupila. Ale když jsem prostě chtěla ještě nějaké jiné "super" boty, tak jsem si na ně prostě vydělala Bylo by mi blbý říct mamce cca měsíc potom, co mi koupila boty, že chci ještě jedny a lepší.

Reaguji na amelie1111:
Moji rodiče mají asi dost podobný názor jako ty. Nestalo se, že bych nemohla jet se školou na lyžák nebo jinam, dokonce jsem byla se školou i 2x u moře a v Paříži a všechno mi to platily rodiče, protože jsem vždycky patřila ve škole k nejlepším, nevymatala sem bary ani diskotéky, byla slušná a rodiče chtěli, abych si taky něco užila, a protože sme nikdy (až na jeden případ) neměli na to jet na dovolenou jako celá rodina, tak aspoň takle v rámci školních akcí nám to "kompenzovali", protože zaplatit 6000 za Itálii pro jednoho oproti 40000 i za obyč dovolenou v Chorvatsku je prostě finanční rozdíl a v tomhle trendu pokračují i teď, když jsme na VŠ, jenou ročně mi zaplatí na týden školní kurz podle mého výběru (vybírám do 4000). A já jsem jim za to strašně moc vděčná a vím, že až si začnu vydělávat, tak jim koupím super dovolenou v Chorvatsku, v Tatrách nebo Maďarsku nebo i každý rok něco jiného, protože mé cestovatelské cíle jsou jenom poznání naší vlasti.

A k brigádám. Byla jsem jednou na půl roku v mekáči, koupila jsem mě a tátovu napůl zrcadlovku a pak notebook, na který mi teda rodiče dali 4000, ale celý by mi nezaplatili. Taky jsem celý život toužila jezdit na koni, jenže lekce jsou strašně drahé, tak až po zranění s pojistného si konečně plním sen. Stejně tak mobil, starý mám už 7 let a nový mi rodiče ze 3/4 pořídili z mého stipendia. Rodiče zastávají názor, že prázdniny jsou od toho aby jsme si odpočinuly, na práci budem mít čas celý zbytek života....

Co si pamatuju, tak v dětství (do těch 16 let) jsem nové oblečení dostávala až tehdy, když to staré dosloužilo. Nebyly žádné fashion blogy, Elle a jiné módní časopisy jsem nečetla, takže jsem toho o módě moc nevěděla..a díky bohu, protože bych se nedoplatila (tedy spíše rodiče). Když dnes koukám na mladinké slečny a jejich oblečení, tak občas taky přemýšlím, kde na to berou...ale to je jiná diskuze.
Na SŠ mi rodiče platili intr a jídlo, na týden jsem dostávala 200 Kč, z toho jsem si platila vlak, takže mi ve finále zbývalo opravdu maličko..a nějak jsem to přežila..
Oblečení jak kdy, v létě jsem většinou byla na brigádě a za peníze tam vydělané jsem si koupila to, co mi naši koupit nechtěli, tzn nějaké módní výstřelky, sukně, boty, kabelky...
Nikdy jsem nezažila, abych požádala naše o tisícovku na nákupy...ani bych si to nedovolila.
Dovolenou s kamarádkou mi zaplatili, to ano ale byla to dovolená na chatě, v Praze a Rakousku, takže to nevyšlo draho.
Dražší věci jako foťák, discman (), mp3 jsem dostala na narozeniny/Vánoce. Notebook za maturitu.
Teď jsem na VŠ, měsíčně dostávám určitou částku z které si platím privát, telefon, cesty, jídlo, všechno. Pokud vše utratím, nedostanu ani korunu...
Výjimkou bylo, že nám naši (mě a bratrovi) sponzorovali vybavení na lyže, které teda levné nebylo a věci na sport. A k dvacetinám mě táta vzal do obchoďáku a mohla jsem si koupit co jsem chtěla a stejně jsem vše počítala a kupovala ve slevách, bylo mi blbý ho obrat o astronomické částky..a od té doby jsem nic takového nezažila.
Taky bych chtěla nakupovat jako divá, móda je mým koníčkem, ale peníze na to zkrátka nejsou...a čím déle mám vlastní "domácnost" tím více si uvědomuji,
že peníze letí a vy pořádně nevíte kam...
Zažila jsem situace, kdy doma peněz bylo opravdu málo a situace, kdy jsem žili v dostatku. Nikdy si však nepamatuju, aby do nás naši cpali nesmyslně peníze nebo abychom přišli a vymýšleli si, že chceme to a tamto.

Každý rodič to bere jako svou povinnost a koneckonců všechny z nás rodiče živili - na to, co k životu není nezbytně nutné, si některé z nás přivydělávaly, protože rodiče tenhle nadstandard nezvládali nebo nechtěli pokrýt (v mém případě např. nezvládali, protože byl taťka těžce nemocný, takže pracovala jen mamka). A evidentně je mezi námi dost velký rozdíl v tom, co považujeme za důležité, každá máme jiný žebříček hodnot, a já jsem za ten svůj svým rodičům vděčná.

přesně tak - a koneckonců: jistě existuje spousta rodin, kde mají problém koupit i to základní oblečení. Absolutně nechápu nabubřelost některých zdejších přispěvatelek, které takovou situaci zesměšňují nebo se na takové rodiče dívají skrz prsty.

a naučilo tě to jistě přemýšlet v obchodě zda opravdu chceš to a nebo ono?
Myslím o tak - koupím si teď tyhle boty nebo měsíc ještě počkám a koupím si ty dražší

Je to čistě o komunikaci,tohle znám z dětství.Mamina mi nabízela boty a já chtěla jiné.I mamině došlo,že když koupí ty co nechci,tak jsou to vyhozené peníze neb je nebudu nosit tenkrát byly ceny bot rozdíl +- 50 korun,takže šlo jen o vzhled.

Jj. A stejný přístup měli moje rodiče. Vlastně se o nás starají pořád. Mamka mi moc pomáhá s dětmi, protože jinak bych se musela nechat naklonovat..

Příští týden bereme se sestrou maminku k moři na dovolenou se cvičením, všechno jsme jí zaplatily, zakázaly jsme jí brát si s sebou peníze. Všechno hradíme se sestrou napůl. Prostě pořád k rodičům cítíme vděk a lásku za to, co pro nás dělali a dělají
Doufám, že moje děti mě za to pak nestrčí do starobince I to se stává, hihi

Reaguji na Tiakia: Řekla bych, že Lady Flame spíš měla na mysli koupi nových dalších bot, třeba aby je mohla střídat. Ne, že si měsíc potom uvědomila, že ty první boty vlastně nechce.