Co Vás ,,nakopne,, při hubnutí a dietách?

Reaguji na moniiik: já můžu jíst sladkého a všeho spoustu, omezovat se až tak nemusím nepřibírám...ale už bohužel pak nehubnu jak chci

Reaguji na blanuulkaa:

jo to já taky...nedělá mi problém udržovat váhu i když toho jím docela dost, ale pak je problém u toho hubnutí, když jsem zvyklá jíst hodně

Reaguji na moniiik: no právě, jsem zvyklá furt něco zobat během dne...pravidelnost mi dělá problém

Reaguji na blanuulkaa:

já vydržím pravidelně jíst tak týden, pak už jím víc a víc až se na sebe zase naštvu a začínám znova

Mě dycky nakopne sestřenice, která má sice břicho ale jinak je ok. Sice to bude znít možná hnusně, ale vsadím se, že to tak někdy cítí většina z nás. Vždycky mě totiž motivovalo to, že ona se snaží a neuvěřitelně maká a jakmile zhubne o pár kilo a přiblíží se mé váze, tak si nehodlám připustit to, že by měla vážit stejně jako já a nosit stejnou velikost a tak začnu cvičit a správně jíst. Je to něco jako soutěž

jo soutěživost motivuje hodně...snad každý člověk chce být nejlepší a je jedno v čem

Mě nakopne sluníčko...každé jaro mám chuť být krásná,tak hned zkouším šatník a když vidím,že tu a tam do něčeho nevlezu,co zbožňuji nosit....okamžitě se pustím do cvičení.....přece ty nádherné kraťasy a rifle,ve kterých mám super prdýlku,nenechám ležet ladem a nebudu si kupovat tepláky....

Holky,
mě to všechno,co popisujete - kolemjdoucí štíhlé slečny,můj tlustý obraz v zrdcadle zkoušecí kabinky atd. - nedokáže natolik namotivovat,abych se sebou začala něco opravdu dělat a hlavně u toho vydržela .V tu chvíli se buď zhrozím nebo prostě zamyslím nad sebou,ale to je prostě málo.Nového chlapa nemám a ani nechci.Můj pro mě už inspirací prostě nějak není,protože jednak spolu občas vyjídáme ledničku a jednak on sám má teď taky problémy s nadváhou .Takže jsem teď v takovém hloupém období,kdy prostě nevím kudy kam.Předs minulé léto jsem přibrala cca 8 kg a pak přes zimu ještě další asi 3 kg.Hrozně to na sobě cítím,vadí mi to,jsem unavená,mám na všechno málo energie.A plácám se v tom.Mám období,kdy jdu vážně do sebe,dobře jím a piju,hýbu se,chodím pravidelně cvičit.Pak stačí třeba jeden víkend k tomu,abych se s prominutím rozežrala a už se nemůžu zastavit.Prostě třeba na návštěvě si dám chlebíček,zákusek,skleničku a už se v tom vezu a vedu to takhle několik dní než se zase vzpamatuju a začnu se držet.Takže třeba 2 kg zhubnu a nato 3 přiberu.A pořád dokola.A momentálně prostě nemůžu přijít na to,co by mě mohlo zcela vážně přivést na tu správnou cestu a nestrhnout mě z ní...?

Reaguji na taddynka:
To je mazec že?Já to mám úplně stejně.Vodím syna na trénink a potkávám se tam s jednou maminkou,která je tak o 12 let starší než já a pokaždé,když ji vidím,musím na ni zírat,protože je překrásná - štíhlá,krásné vlasy,pleť,vždy bezvadně jednoduše ale vkusně a stylově oblečená,upravená - no jedním slovem kočka.Já si vždy vedle ní připadám jako slon.A říkám si,co si tak asi musí myslet ona o mě...