Co je pro vás důvodem k rozchodu?

Já teda nevím... Nepsala jsi jaké má závazky z minulosti, jak k nim přišel - co dělá a jaká je vyhlídka do budoucna... Probíráme zde čistě přepsání bytu... Byt mu ještě pane neříká - splacen není, tedy se vlasně bavíme o přepsání půlky hypotéky ?

Také jsem někde četla, že druh a družka po X ( nevím kolika ) letech má nárok podobný manželskému svazku. Pochopitelně tvrdou, soudní cestou s prokazováním - pokud se nedomluví... Což není sranda,ani když jste manželé ...

Nemyslela jsem - běžet k oltáři kvůli bytu ! Myslela jsem, že jste jinak spkojený a šťastný pár... Takže by to třeba jen změnilo náladu - cítili by jste, že k sobě tak nějak víc patříte ( to jsou mé pocity ), že to oba myslíte vážně a chcete spolu žít...

Víš, já jsem o tom přemýšlela, když jsem s manželem začínal, byl po nezdařeném pokusu s privatizací řádně zadlužen - pro většinu lidí doživotně a ještě jeho děti by platili... Ani v jednu chvilku mě nenapadlo kvůli tomu s ním nebýt. Dnes je vše dávno splaceno a žijeme si slušně... žijeme v baráku, který patří dílem jemu, dílem bratrovi a dílem otci. Já má msvůj podíl na rodném domě, kde žije moje mamina a bratr se ženou... To, že bych požadovala, aby mě někam připsal jako spolumajitele mě nikdy nenapadlo... Ale u nás 80 % všeho financuje manžel i když já mám slušný příjem...

Myslím, že pokud je to skutečně jen jakýsi jeho vnitřní pocit, divnej z minulosti a ty mu vysvětlíš, že pokud máte mít společnou budoucnost, musíte mít věci společné a jinak s eprostě cítíš neustále jako na návštěvě..Logicky to přece musí chápat... snaž se mu vysvětlit, že se necítíš dobře a pokud budeš investovat - což by sji ráda, protože s ním chceš být celej život - nemůžeš jen tak, neb sám má přece špatnou zkušenost... není to, že by jsi mu nevěřila,ale nikdy nevíš co se stane...

Teda jsem ráda, že jsem tohle nikdy nemusela řešit ...

Prijde mi, že s tebou trosku zametá..využívá tě, dělá z tebe sponzora...co bych udělala já je, že bych snížila měsíční náklady na minimum a bya bych zvědavá na jeho reakci. Myslim že podle výsledku už budeš vědět co máš dělat

Napadlo mě Bonnie,co kdyby jsi si koupila byt na hypotéku sama a pronajímala ho,aby tě to finančně nezatěžovalo a dál bydlela u přítele.Měla by jsi zadní vrátka jako on a byli by jste spolu.At si hypotéku platí sám a věci do bytu.

Přesně to jsem teď chtěla napsat, ale jak čtu, tak aguilera mne včera s dobrým nápadem předběhla. Koupit byt a pronajímat jej. Investice se neztratí, Bonnie bude mít vlastní byt - to se vždy hodí, a navíc to má jednu přidanou hodnotu : pokud jí od toho bude přítel nějak příliš zrazovat, evidentně mu bude proti mysli, že se investuje do něčeho jiného, než do něj. Taky bych zatrhla všechny investice do jeho bytu, mimo podílení se na provozu, energiích a pod. ... Pořádek dělá přátele, převažně ve věcech financií - bohužel pěkně vyčůraných lidí přibývá snad geometrickým řadem ( žeby krize ? ) , dneska už není výjimkou, že ani šestnáctiletá děcka nevěří na nějakou "čistou lásku" a chodí spolu na základě toho, kdo má jak bohaté rodiče.
Já měla hypotéku na vlastný byt a věci v něm kupované na mně ( za peníze mé a mých rodičů ) . Přítel platil elektřinu, vodu a tamty věci a měl auto - on bydlel u mně, já se vozila u něj a se zbytkem peněz si každý dělal co chtěl. Teď už se to trochu promíchalo směrem ke společnému hospodaření, jsme spolu dlouho - ale kdyby mi někdo řekl " tak tedy jo, miláčku, kup si to" ( za mé vlastní prachy ) , tak jej vynesu v zubech,

Bonnie1
Když to vezmu z pohledu Tvého přítele,taky bych nic nepřepisovala.Má jistotu ve formě bytu a to, jak moc Ty do něj přispíváš, je nejspíš jen na Tvém rozhodnutí,nenutí Tě do něj.Pokud si sama koupíš byt( a vyběhat hypotéku není věc jednoduchá a dost zavazující),taky budeš opatrnější a nebude pro Tebe rozhodující koupení nějaké,byť movitější,věci,která se dá zase v případě potřeby vystěhovat.To,že uzavřel pojistku ve prospěch Tebe vypovídá o tom,že s Tebou v dalším životě počítá.Pokud spolu dál chcete být,uzavřete spolu předmanželskou smlouvu.Pokud se chcete(chceš) rozejít, je to mezi vámi jen o majetku.Já Tě chápu,že Ty jako žena potřebuješ mít svou jistotu.Ale nemůžeš to takhle muži předložit.Vypadáš, jak když Ti jde jen o jedno a podle toho on jedná.

Neskutečně si vašich rad vážím.
Ani bych nečekala, že bude tolik příspěvků.
Dumám nad každou variantou a v hlavě si to pomalu srovnávám.
Je dobré vidět, že každý má na to trochu jiný názor, ale veskrze to vidíte stejně. Ano já svým způsobem chápu i jeho. Každý to vždycky vidí víc z té svojí strany.
Pravděpodobně to vyřeším nějakou dohodou o půjčce. Pokud bych odcházela, že mi vyplatí takovou a takovou částku a pravděpodobně to budu muset případně každý rok podle stavu upravovat.

Řeči se vedou a voda teče ... buď realista, stát se může cokoliv a kdybyste se jednou měli rozejít, on bude mít byt, navíc, díky tobě vybavenej, a ty půjdeš s pěti švestkama. Možná budu opakovat jenom to, co tady už bylo řečeno (nečetla jsem všechno), ale tenhle chlap není moc perspektivní partner. Všechno je vaše, ale polovinu bytu na tebe přepsat odmítá i přes to, že jsi ho vybavila, i přes to, že s tebo plánuje společnou budoucnost. Myslím, že se mu s tebou moc dobře žije, jsi jedna z těch hodných holek, co všechno zařídí, vyřídí a zaplatí a jemu to přijde normální, protože vlastně žiješ v jeho bytě. "Kup si miláčku" zní sice moc hezky, ale ono se to dobře říká, když netahá ze svý peněženky. Nevidíš to, protože ho miluješ, ale ten chlap tě prostě jenom zneužívá a vydírá - "jestli si pořídíš vlastní bydlení, tak se rozejdeme." Můj názor je ten, že parneři se mají "opečovávat" vzájemně. Když jeden do vztahu jen dává a druhý jen bere, je to špatně.

Já jsem se s přítelem nerozešla ani když mě opakovaně podváděl,dokonce i dvakrát s mou dobrou kamoškou Hodně mě to bolelo,ale milovala jsem ho a nedokázala jsem bez něj žít. V té době mi bylo 18 a teď vím že jsem byla hloupá a děsně naivní,ale můžu si za to sama Takhle to trvalo 3 roky,už jsem se sním několikrát chtěla rozejít ale nakonec mě přemluvil a já zamilovaná věřila že se změní. Opravdu se změnil,ale na druhou stranu začal být dost žárlivý a v létě jsem to už psychicky nevydržela a rozešla se s ním. Po 5 letech. Sice brečel a říkal mi že jsem mu zkazila život apod. ale nechtěla jsem se už nechat zlomit,protože jsem věděla že by to nebylo lepší. Dnes mám nového přítele a zatím nám to klape,tak doufám že bude i nadále...