Co dělat když vztah stagnuje?

to teda za to nestojí

Podle mě teda nestojí. Co chceš zachraňovat? On ti nevěří - kontroluje tě a sám teda taky nejde zrovna příkladem.
Navíc se hádáte a stěhujete. To už asi je ten konec... Můj názor.

určitě to za to nestojí,žárlivost je podle mě zabiják vztahu!Nechtěla bych se dočkat toho,že mě někdo bude kontrolovat a pročítat mobil a emaily,připadá mi to hrozně potupné..kdoví co všechno by ti pak ještě dělal,nechala bych ho být

Souhlasím s holkama,ruce pryč.Buď ráda,že se stěhujete od sebe,už to je znamení že je to hodně špatné,protože většinou se každý těší až bude s tím druhým bydlet...Máš teď ideální možnost to rozseknout,žít s takovým žárlivcem je peklo,vím o čem mluvím,a proto už s ním taky nejsem.Držím palce ať už se rozhodneš jakkoliv

Pod to se podepisuju. Nemá cenu prodlužovat "utrpení". Navíc píšeš, že je cizinec, tipuju jižan (nebo z východu), že? Nechci paušalizovat, ale co jsem měla tu možnost zjistit, přehnaná žárlivost je jim velmi vlastní.

pod tohle se můžu podepsat.. bohužel

Reaguji na optickyklam:

ve vašem případě je zbytečné si hrát na vztah a prodlužovat to utrpení, které stejně nikam nevede

Já se pod to podepisuju taky... ale ne bohužel, nýbrž BOHUDÍK, z téhle zkušenosti budu čerpat po zbytek života!

Ono se to řekne, všechny holky ti tu radí, ať dáš ruce pryč, ale nemusí to být tak jednoduchý...
Pokud upadá i tvá láska k němu a už se tak na něj netěšíš a spíš tě děsí, co se zase stane nebo jak se pohádáte, tak bude asi lepší, když si zkusíte dat alespoň pauzu a zjistit, zda můžete být jeden bez druhého a potom se popř.rozejít...
Ale nechci ti radit, nejlépe musíte vědět vy dva, co od sebe a toho vztahu očekáváte

jednoduchý to může být pokud si to včas uvědomíš. Nemyslím si , že se to změní krátkou pausou .Zrovna žárlivost je vrozená vlastnost a tu nezměníš , ale pokud dotyčná nebo kdokoliv jiný , který takovýto vztah prožívá a čeká a myslí si ,.že se to samo nějak upraví - čeká marně. .A ohledně vzájemného podezřívání a šacování věcí toho druhého , pokud se takto někdo chová o vztahu nemůže být ani řeč. Tohle v uvozovkách normální lidé prostě nedělají.Těžko může takový vztah kde není ani tolerance ani důvěra fungovat.

Já myslím že máte všechny v něčem pravdu..víte já bych se nenechala terorizovat jelikož to znám podrobně od mojí mamniky která žila se žárlivým despotou skoro dvacet let.
Já sama vím že taky nejsem svatá a snažím se to brát z obou stran.
Ono je opravdu dobře že se stěhujeme pryč,časem se ukáže jestli to bude fungovat nebo ne.
Nejvíc mě na tom děsí spíš to když někdo někomu něco vyčítá a dělá to samé.
A taky to že jsem ho začala taky kontrolovat,já bych tohle dřív neudělala..

to je právě ono
ten pocit viny za to, že si překontroluješ někoho, kdo ti šmejdí v poště bych rychle hodila za hlavu..
Znáš li tohle z domova, pozor abys nebyla "otupělá" a nenechala si líbit věci, které už by dávno normální člověk neměl snášet.

Ruce pryč, zažila jsem vztah s cizincem, choval se přesně tak. Vyvrcholilo to žárlivou scénou před mojí mamkou na Silvestra, kdy mě chtěl zabít a ohrožoval mě v restauraci pistolí. Ještě v noci jsem se balila a odjížděla bez zařízení do Čech. Z blondýnky se stala černovláska, páč když mě nebude mít on nebude mě mít nikdo, radši mě nechá zabít. Super pocit se pak strachovat a plazit se při jakémkoliv rachotu po zdi.
Díky bohu jsou to pomalu 3 roky zpátky, teď mám super chlapa, který mě podporuje a žárlí zdravě (žádná sledovačka, ale je cítit zájem o mě).
Honem pryč!!

Toto téma je o stagnaci vztahu, ale myslím si, že spíš o žárlivosti. Taky sdělím zážitek: Měla jsem o 3 roky mladšího kluka, byla jsem jeho 2. holka a on můj asi 20., ale hlavně moje životní láska. Po tom, co mně furt všechno kontroloval, já jsem o tom nevěděla (až po rozchodu mi došlo, že toho ví o mně až moc), já jsem mu v životě do soukromí nevlezla. Byla jsem naivní. Po půl roce, co byl u mě nastěhovanej, vyžíral mi ledničku atd, mi došla sms od jeho bývalé, že si ho můžu nechat. Vyšlo z toho najevo, že ten borec, kterej na mě půl roku žárlí a leze mi do věcí, chodí celou dobu i s ní. A mně se zhroutil svět. Vykašlala jsem se na něj, ale po půl roce jsme se dali zas dohromady, fakt jsem si myslela že je ten pravej. Nastavili jsme si pravidla, že už opravdu žádné nájezdy do soukromí, přece mně věří, já jsem nebyla ta co podvádí.. Jenže pak jsem ho zase několikrát nachytala jak se mi hrabe v telefonu, takže nadobro konec. Ćlověk asi musí ztratit růžový brýle, aby byl schopnej se rozhodnout, co ještě bude tolerovat, a co už je za pomyslnou hranicí..

Reaguji na Babbu: gratuluju BAbbu