Co dělat, když s Vámi přítel nemluví?

Hm, mě napadá, jestli nemá jinou

Tak to přesně znám! To mě přivádělo k šílenství! Přesně vím, jak se cítíš... Moje zkušenost je taková: čím víc do něj člověk hučí, tím víc ten druhý mlčí. A taky si myslím, že to je prostě povahový rys člověka, který se nechce pustit do konfliktu nebo hádky, ale zároveň dává najevo svojí blbou náladu, něco ho štve. Ale to, že se "nechce hádat" fakt nic nevyřeší. Je škoda, že je mnoho lidí, co nechápou, že otevřeně komunikovat je základ... Nevím, jestli se to dá změnit. Bohužel, až se bude opravdu něco dít - bude mu vadit něco na vašem vztahu, třeba i prkotina, kterou by otevřený člověk vyřešil dvěma větama a v klidu, v něm to bude bobtnat a pak se nastačíš divit.

Ale zas nechci bejt za pesimistku.

Jj, přesně jak říkáš, najednou vybuchne a nestačím se divit....

Jak říkám FarFarAway, znám to. Pokus se mu v klidu a jen v pár větách vysvětlit (abys ho nezasekla), že komunikace je fakt základ. Ale nevím, jestli to pomůže, protože na to bude muset přijít sám

Mám kamaráda, se kterým se máme hodně rádi, v jednu chvíli jsme zvažovali vztah, že tomu necháme čas. Dohodli jsme se, že tomu necháme volný průběh (nechodili jsme spolu), ale pokud bude jeden z nás cítit, že to není ono, tak si to na rovinu řekneme. On souhlasil, "jo, jo, jasně." A za dva týdny jsem se dozvěděla, že chodí s nějakou sedmnáctkou! Tak říkám: "Snad jsme si něco řekli, ne?" No...pokračovalo moje ubrečený vysvětlování, jak mě zklamal, ne tou holkou, ale tím, že nejednal na rovinu a upřímně, jak jsme si slíbili. A světe div se, on se poučil a vím, že teď už by tak nejednal, což mi už i párkrát dokázal. Tím chci říct, že lidi se učí jen ze svých zkušeností...snad chápeš, co jsem tím chtěla říct.

Je mi to fakt líto, protože úplně dokonale vím, jak ti je

Snad se ozve někdo, kdo dokázal rozmluvit nemluvu

Snad ano. Moc ti děkuju, je fajn vědet, že nejsem jediná, nějaká exotka co si něco vymýšlí. Můj přítel se tak na mě tváří, když se začnu o tomhle bavit. Ale řekla jsem si, že to vydržím, nezvednu telefon a nezavolám, nenapadá mě už totiž žádná jiná možnost, aby si to uvědomil, jak říkáš. Ale není to zrovna lehká věc....

Ježišmarja, vy z toho naděláte... No když se nechce bavit, no tak ať se nebaví, s chlapem je to jako s umíněným děckem: Nevšímat si ho, Tys už udělala dost, každá další činnost z Tvé strany bude jen na škodu, protože ho
a) popudí
b) mu ukáže, že tímhle chováním si vždycky získá Tvoji pozornost. A to není normální. To je manipulace.

Jak říkám, chovat se k němu jako k děcku: Mile, příjemně, ale jestli si chceš trucovat, tak si trucuj, já s Tebou tuhle hru hrát nebudu!

Proboha, tady na fórech když se cokoliv s chlapem děje tak musí mít hned jinou... Ještě jí poraďte rozchod!

A proč? Proč předělávat jeho povahové rysy? Kdyby vy ste byly upovídané až na střechu a partner se vás snažil převychovat v tiché sfingy, taky by se vám to líbilo??

No, to je konečně rozumná řeč! A nebo zavolat jen tak, jako "jak se máš, co děláš, já dělám to a to... Tak ahoj o víkendu". A vůbec ho netlačit k diskusím na výše uvedené téma, chlapi nejsou rozebírací typy...

Ne, to není o předělání člověka. Zažila jsi to někdy? Když víš, že se s tím druhým něco děje, snažíš se to řešit, ale nemůžeš, protože on prostě mlčí. Víš, že se mu něco nelíbí, ale protože se chce vyhnout konfliktu, tak radši nic neřekne. To má člověk pocit zoufalství. Jestli jsi to nezažila, tak máš štěstí. Nebo jsi člověk, který tohle dovede přejít a neřešit. Ale já dávám přednost prostý základní komunikaci a upřímnosti.

Když si lidi nevyřikaj základní malé problémy, ty dokážou narůst do šílených rozměrů, protože si člověk přemýšlí sám v sobě bez toho, aniž by se zeptal na pohled toho druhého.

souhlasím... kdyby mi přítel dělal často to, co popisuje FarFarAway... tak bych nebyla smutná, že se mi nesvěřuje, ale pěkně vytočená, že mi zakazí náladu! Takže bych mu asi v návalu vzteku řekla, že když mu podle jeho slov nic není, tak nechápu, že je zamračenej a zlej na mě, že tu jeho blbou náladu přenáší i na mě, takže já jdu teda za kámoškou, ať si trucuje sám, když mu to tak vyhovuje. A vážně bych šla! Rozkecat ho to nerozkecá, ale aspoň by si na mě nevybíjel svojí blbou náladu.

Jenže tím by se ještě víc zasekl...

Na to bude muset přijít sám, že lepší je si věci v klidu vyříkat. Vždyť to, že byl např. smutný, že FarFarAway odjíždí není nic hroznýho, ale on tou svojí blbou náladou zkazil celej den. A přitom stačilo říct si, co a jak, a mohlo být všechno v klidu. Kdyby jen neměl takovou hrůzu z upřímný komunikace.

Právě že zažila... A vzpomínám si, že dokola vysvětlovat důležitost komunikace bylo jako házet hrách na stěnu... Plýtvání energie, jak té mé (dokola vymýšlet a omýlat argumenty proč je třeba mluvit), tak té jeho (dokola se soustředit na ty samé kecy)...
Nebylo to tím, že by nemluvil z důvodu obavy, že se diskuse strhne v konflikt. On totiž vůbec nemusí tušit, co ho konkrétně žere, třeba to ani nemá pojmenování, jen jakási dlouhodobá nespokojenost či napětí a protože třeba neumí vyjádřit a pojmenovat své pocity, tak je pro něj méně namáhavé říci, že to s Tebou nebude řešit.

A taky je dost pravděpodobné, že až ho zakladatelka tématu svýma nikdy nekončícíma otázkama hodně unaví, radši si vymyslí nějaký přihlouplý nikdy neexistující problém, jen aby jí mohl už konečně něco odpovědět a ona mu dala s tou svojí touhou něco řešit pokoj!

Nemůžeš nutit někoho, aby Ti říkal něco, co sám nechce, nebo co možná ani neexistuje. Když nechce mluvit, tak ho nechej. Třeba k tomu potřebuje nejdřív dozrát. A když uvidí, že už na něj netlačí, uvolní se, a pokud ho bude ještě něco trápit a bude mít chuť a snahu to řešit, příjde s tím sám.

Trochu off topic, netýká se zakladatelky tématu:
Mimochodem... Někdy fakt žádný problém neexistuje a ženské si ho vytváří samy... Stačí, aby si přečetly pár diskusí na téma "problémy ve vztahu", pak zaklaply počítač, v hlavě se jim honí negativní zkušenosti cizích a najednou si vsugerují, že je i u nich doma potřeba něco "řešit" . Ono je to teď velká móda, ve vztazích hodně "řešit" Pak jsou nespokojené a ani neví proč. Kdyby na ony diskuse nevlezly, mohly mít třeba spokojený vztah a v životě by je nenapadlo otravovat si ho umělým vytvářením problémů.

LauraT

Jo, to je přesný. Už jsem psala, že pořád do něj hučet nemá smysl. Mám tu samou zkušenost, co ty.
Já si prostě myslím, že říct si všechno, je základ vztahu. A ten druhý to buď ví, nebo na to musí přijít sám, člověk se předělat nedá. Jak už jsem psala, člověk se učí jen ze svých zkušeností.