Co dělat, když ztrácím nejlepší kamarádku

No nevim, prď na ni, když ti závidí, to si přátelé prostě nedělají. Mám kamarády, kteří jsou hodně úspěšní, vydělávají třeba 10 x víc než já a já to všem přeju. Těm, o kterých vím, že by mi to taky přáli.

Podle mě je to naporosto normální, že se dva lidi odcizí, kor když už se znáte tak dlouho. Moje kamarádky prostě přicházejí a zase oscházejí, když to řeknu takhle Lidi se mění a pokud za jejím chováním není nic jiného, tak myslím, že se to už k "normálu" nevrátí, tím tě teda nechci strašit, jenom říkám, co si myslím

Asi tak.. lidé se mění, vyvíjejí, k lepšímu, k horšímu a to že jste se kamarádily už na základní škole je sice hezké, ale nikde není napsáno, že Vám to musí vydržet až do důchodu..

Navíc mě docela zarazilo, že sice v uvodu napíšeš "má nejlepší kamarádka"..načež o ní nenapíšeš jedinou hezkou věc ( ba právě naopak) a neopomeneš napsat, že z vás dvou jsi ty "ta úspěšnější".. hm..nevím ale já bych nejlepší kamarádku viděla jinak.. navíc pokud jsem v něčem "lepší", ona je zase šikovnější, úspěšnější v něčem jiném a tak...

Jo, napsala jsem nejlepší, protože ji tak stále beru, ikdyž to teď neklape. Prostě si nedokážu představit, že spolu přestaneme kamarádit a pořád jí mám strašně ráda.
To, že jsem o ní nenapsala nic pozitivního samozřejmě neznamená že si jí nevážím a vidím na ní jen to špatné. Ale vzhledem k tomu, jakou od vás chci radu si myslím, že je zbytečné psát sem samé klady, navíc jsem nechtěla udělat sáhodlouhý úvod k tématu
Jinak samozřejmě jsou věci, ve kterých vyniká ona, ale zase...nevidím důvod, proč sem psát podrobný popis, myslela jsem, že bude stačit, když nastíním ten hlavní problém

To je přesně jako bych to psala já... tahle situace trvá už asi rok a já teď razím teorii, že je lepší mít víc dobrých přátel než jednu nejlepší kamarádku. Neříkám abys ji zavrhla, to ne, ale ber ji prostě jako kamarádku, ne jako něco extra, protože to opravdu není když se k tobě takhle chová.

Já taky ztratila nejlepší kamarádku - chodily jsme spolu na základku, pak na střední i na Vš. Tam se vše začalo měnit. Do té doby jsme byly naprosto spřízněné duše, vše jsme o sobě věděly, kolikrát jsme nemusely ani nic říkat, stačilo mrknout a obě už jsme kolikrát věděly co si ta druhá myslí.
Jenže na té Vš se mi najednou začala stranit, byla úsečná, schválně třeba jezdila jiným vlakem, když jsem byla nemocná, tak už ani nezašla, nezavolala. Já se ze začátku pokoušela vše tak nějak zachránit, protože mě to mrzelo a bolelo - takže ti naprosto rozumím a vím co cítíš.
Jo, ještě jsme si vždycky slibovaly, že až některá z nás bude mít svatbu, tak bude její svědkyní - vdala se tajně, nekomunikujeme už spoustu let. Mě to vždycky tak nějak zamrzí, když si na to vzpomenu. Od té doby už žádnou nejlepší kámošku nemám - protože tak nějak už se právě tohoto zklamání bojím.
Co ti poradit - nelámat nic přes koleno a nechat všemu volný průběh - protože ač se budeš snažit přátelství zachránit sebevíc, tak to nepůjde - pokud nebudete chtít obě.
Tak se drž

Reaguji na leoneta: Reaguji na leoneta: Tak tohle bych mohla podepsat...jako kdybys mluvila o mě. Tedy kromě té svatby - k tomu ještě nedošlo. Nejlepší kamarádky na ZS,SS a posléze i v pracovních letech. Prožívaly jsme spolu všechny důležité věci,byla jsem první,které volala,když byl nějaký průšvih. A já jí. Plánovaly jsme jak si půjdem na svatbu,jak si budem navzájem hlídat děti a tak podobně. No a z toho všeho zbylo to,že ona onemocněla ale už před tím než onemocněla se začala stranit. Sice slibovala srazy a pak je rušila, přestala reagovat na smsky nebo reagovala jen na to co chtěla. Sraz jsme za posledního půl roku neměly ani jednou a komunikace téměr nulová....nejdřív jsem se to snažila řešit. Teď už to neřeším,protože vidím,že o to nestojí. Takže se vídám jen s těmi přáteli,kteří o to stojí....je to smutné,že to takhle ve spoustě případech skončí,ale asi to tak má být. Asi se s tím budeš muset smířit, je možné,že se časem ozve i sama a všechno se dá do normálu.

Tak se stalo to čeho jsem se obávala, potvrzujete mi mojí teorii, že s tím asi nic nenadělám. No budu doufat že spolu kamarádit budeme i nadále kamarádit, ikdyž už asi fakt ne tolik...snad nedopadneme jako Reaguji na leoneta: a Reaguji na Jannnie: ...je mi holky líto, že jste přišly o takové spřízněné duše. Budu držet palce, abyste jednou našly nějaké nové a natrvalo

Lidé se mění, někdo k lepšímu a někdo naopak, jdete každá svým směrem, nech jí, hlavně když píšeš že ti závidí, to je hodně špatné..hlavně:

Ona si o tobě pravděpodobně myslí to stejné.
Na kamarádství se musí pracovat, stejně jako na vztahu.

Reaguji na Ivča39:

tak ti nevím jestli jste vy 2 kdy vůbec byly nějaké kamarádky, protože takhle se o přátelích ani mluvit nedá.Taky by mě docela zajímalo jaké mínění má ona o tobě.

a z čeho jsi tak usoudila ? Třeba je to jen tvůj dojem a zahleděnost do sebe.

Pokud na tebe žárlí, tak už to lepší nebude . Pořád bude něco špatně... Znám to moc dobře .

A s tím sobectvím, nevnímáš, to třeba jen špatně... ? Moc vztahovačně nebo tak?

Zkus si s ní určitě hloubkově promluvit, třeba je v tom něco úplně jiného.. Kdysi jsem to měla taky tak s kamarádkou ze ZŠ a ikdyž jsme se pak začaly úplně ingnorovat, tak ted po 7 letech se mi sama ozvala e-mailem ,

ahoj, byla jsem v podobné situaci cca před rokem. Všechno klapalo, kamarádily jsme se od první třídy ZŠ, slibovaly si věrnost, každý týden alespoň 2x byly venku, společně snily atd..... já v 5. třídě základky přešla na gympl, to nic ale nezměnilo na situaci, pořád jsme byly ty ,,nej", zvrat přišel když ze ze základky šla na jinou školu s jiným kolektivem, holky z její třídy jí najednou byly blíž a když jsme šly ven, mluvila téměř jen o nich. Pak jsem se na ní jednou naštvala, protože nechtěla ven, řekla jsem jí, že se beztak vymlouvá, protože určitě půjde s nějakou kamarádkou, ona tvrdila opak a přes smsky jsme se začaly hádat. Já myslela že je to chvilkový, že se to uklidní, ale z její strany pak už nikdy nepřišla žádná odezva a když jsem jí psala po půl roce, posílala jen strohé odpovědi.....a teď po roce se už ani nepozdravíme. Je to smutné, ale podle mě už s tím nic nenadělám, mám pocit, že jsi v podobné situaci jako já, být tebou bych se na ni vykašlala, já se sblížila s holkama ze třídy a je mi fajn, už to neřeším a považuji to za uzavřenou kapitolu

To mi je líto,jak to máte s kamarádkou Já jsem o svoji kamarádku taky přišla,ale více méně jsem to ukončila ze své strany,protože jsem věděla,že už si prostě nerozumíme :-/ Holt časy se mění a nic netrvá věčně.Ale není to tak,že bych ji neměla ráda,svým způsobem ji mám ráda pořád,přeci jen sme spolu něco zažili,jen mám v sobě takový ten divnej pocit.Ale vím,že to chce vše čas

A Ty,pokud Ti na Tvojí kamarádce záleží,tak bych si s ní o tom všem v klidu pohovořila.Řekla bych jí,co Ti vadí,a naopak se jí zeptala,co jí vadí na Tobě,když se k Tobě chová,jak se chová a pak uvidíš.Pokud to bude pořád stejný,tak bych se zachovala tak jak napsala bejbee

Držím pěsti