Chronicky nemocný pes

tak to jistě, ale varianta, že některé mu chutnají víc a některé míň je možná, ne ? třeba ten brit mu docela chutná... na všechny ostatní mi vždycky kašlal...

brit není dietní... chápeš já se ho teď hlavně snažím učit , že i granule jsou žrádlo... že žrádlo není jen kuřecí a rýře (nebo jen jakékoli maso) ... trochu znamená že sní tak půl mističky...

teď jsem mluvila s mámou ať ho dneska nekrmí a ta mi akorát vynadala, že vím, že s ním je to s těma granulema k ničemu a že se sice snažím, ale že to stejně bude k p.du.. že mu teda nic nedá, ale že se mi to stejně nepovede.. no tak to je pak těžký...

Možná to bude znít tvrdě, ale chyba není v Maybíkovi, ale v tobě, resp. v tvém přístupu. Na jednu stranu to chápu, na druhou si uvědom, že tady jde o to, aby byl fit. On zjistil, že to psychicky nevydržíš a po pár dnech přijde zase to dobroučký vařený masíčko, tak nač by žral granule? Navíc v době, kdy nežere, tak si ho určitě i víc všímáš, máš o něj strach a on to moc dobře pozná a zneužívá toho. Je to nádhernej a povahově úžasnej pes a tebe obdivuju za to, jak to zvládáš, ale opravdu než nějaký slzy doporučuju ignoraci. "Když nežereš, tak si nežer, mě je to jedno." Možná bych i zvážila, jestli by nebylo dobrý dát ho na pár dní k nějaký kamarádce, která by to vydržela.. já vím, že to musí být těžký, taky bych se pro svoje zvířata rozkrájela, ale když si vezmeš, že to děláš pro něj, tak bys to určitě vydržela...

to jistě, já spíš myslela, že bych to míchala , ze začátku...pak bych ty normální ubírala....časem... pro mne je úspěch, že Maybe pochopil, že i granule jsou jídlo... takhle přes net se to blbě ukazuje, popisuje, musely byste nás prostě znát/vidět...

s tvým příspěvkem souhlasím, to je jasné a ano přesně tak se chovám, víš co - když pominu tuhle nemoc, vytrpěli jsme toho za těch 5 let už mnoho, v živé paměti mám jak mi fakt asi před 3,5 lety málem umřel, vysloveně jsme ho s veterinářkou ( teda logicky víc doktorka) vyrvaly hrobníkovi z lopaty... proto jsem na něj opatrná, víc se o něj bojím, starám... a k tomu má nešťastná silná fixace na toho psa... já vím, že tu nebude nafurt, jednou mě to položí... ale 5 let mi přijde, že na ten čas spolu na světě máme ještě nárok...

já bych ho hned někam šoupla, sice bych to vobrečela, ale šoupla, bohužel ze všech svých kamarádek mám na něj nejvíc času já a psům rozumím nejvíc já... i když vlastně vono není špatné... ty psy brát víc jak psy v tomto případě ...
jinak nikoho nemám...

v tomto směru nemá cenu se s ní bavit, ona ví, že to nedokážu... a má bohužel asi pravdu...podporu v ní hledat nemohu...

Z Prahy asi nejsi, že? A co někdo z holek tady, koho znáš dlouho a dobře?
Já vím, že je to pro tebe hrozně těžký. Ale zase si vezmi, že mu dáváš co můžeš. Měl štěstí, že přišel do takový rodiny.

jinak já vás chápu, že to se mnou myslíte dobře, nechci aby to tu vypadalo, že mi radíte a já si melu svoju... vono by i prospělo, kdybychom mohli na týden např. někam zmizet od těch našich psů... myslím, že element mamky a celkově na chvilku přestěhování k někomu kdo krmí granulemi a nevaří by nám prospělo... možná i tuhle možnost zvážím...

já to hodlám zvládnout jenže by se mi to psychicky zvládalo lépe, kdybychom neměli kolem sebe ty 2 psy a moje rodiče ... psala jsem výše... máma mě s tímhle opravdu podrývá, to je prostě na hádku, ona mi řekne, že ví, že to nezvládnu a že ví, že je to s těma granulema k ničemu... myslí to se psem taky dobře... doma se ,,spravil" je tam psychicky spokojenější...
momentálně jsme se minuly časově s příspěvky...

jsem a nejsem, jak se to vezme, bydlím v Liberci, každý den do Prahy dojíždím do práce...

nerada se někomu vyloženě vnucuju...nejsem ten typ...

děkuju i takto řečeno je to pro mne obrovská podpora...

No, sice by to teď nešlo, protože máme štěně, ale tak cca za měsíc bych byla ochotná to s ním zkusit. Já vím, že se neznáme, ale když budeš chtít, domluvíme podrobnosti. Jen teda máme ještě kočku a králíka, tak aby neměl nějaký lovecký pudy

no jsem člověk, kterej spíš prosby o pomoc vyřizuje než že by si o ně říkal...

jo, jasně já to chápu... obrátila bych se na tu ségru, v normálním případě... bohužel teď to opravdu nejde a nevím,kdy to s ní půjde...

Reaguji na avanta: Reaguji na nickisek:
nicméně oboum děkuju už teď za nabízenou pomoc... vím,resp. jsem si jistá, že kdyby někdo dokázal překonat ten začátek, který se v momentální situaci pro mne zdá ( asi jen opravdu zdá) nepřekonatelný... za žádnou cenu bych si nedovolila vrátit se k vařenému nebo k něčemu co by mu ubližovalo...

obě psy znáte, o tom nemám pochyb nicméně jsem si jistá, že jste si vědomy/i (? ) toho že by to s sebou neslo komplikace - jako Maybíkovo truchlení, strach z neznámeho prostředí, panika z toho, že jsem ho ,,odložila "

to on nemá, je to co se ostatních zvířat týče hodně nekontaktní pes...

Jistě, s tím se musí vždy počítat.. taky jsem nemyslela vše hned řešit ze dne na den.. ale nějak postupně, aby toho člověka maličko znal.. to už by se nějak vymyslelo.. nech si to projít hlavou

víš co, je naprosto evidentní...TheCarex by se na mě za to asi zlobila, ale že já nejsem/možná jsem jen prostě nemám to odhodlání/strach mne prostě vždycky ochromí...vzhledem k tomu co jsem psala, co už jsme si zažili, takže dejme tomu, že momentálně nejsem schopná siuaci sama zvládnout... a asi vzhledem k tomu, že se nehodlám smířit s tím, že díky mojí blbosti a neschopnosti a strachu, který je v této situaci naprosto kontraproduktivní... že prostě Maybík tu má být už jen chvilku... sakra je mu 5... avanta taky psala, že maj hodně nemocného psa a ona to narozdíl ode mne zvládá... prostě to jít musí...jenže musely byste mne znát... težko se to popisuje, moje psychické stavy/strachy...

takže si myslíš, že bych tě výhledově mohla vzít za slovo... ?

Jasně Mám pejsky moc ráda a nedělala bych to jen pro tebe, ale i pro něj Pokud by se ti to zdálo jako možné řešení, zkusíme to.. pokud ti to po zvážení bude připadat jako blbost, pochopím to. Možná bych ještě zvážila napsání dotazu do nějaké kynologické porady, pokud se tak již nestalo.

víš co, Maybe není konfliktní pes, doma nic neničí, venku poslouchá, není agresivní a miluje aporty ... ale je prostě rozcapený, nebudu tady nikomu nalhávat, že né... vím, že tudy, přes tu hladovku a jeho odmítání vede cesta, resp. musí vést, nicméně já jsem naprostý pako, který asi není schopný to zvládnout... i když nad námi v podstatě visí Damoklův meč... nicméně upozorňuju, že v případě že bychom se domluvily, lehké to nebude ale zase díky tomu, že jsem v Praze každý den, mohla bych ho kdykoli vzít zpátky - kdyby dělal problémy...