Chronicky nemocný pes

Úplně tě chápu, i když jim třeba zrovna nic není, tak se děsně bojím, že se jim něco stane. Takže aspoň pro trochu klidu je cpu všemožnýma doplňkama.

Reaguji na Nunu:
díky, já se pořád snažím myslet nějak pozitivně, říkám si, to nějak zvládnem, jenže vono se to nějak prostě čistě - logicky a vzhledem k charakteru jeho nemoci moc zvládat nedá...

No já mám u svého pejska taky podezření na nějakou chronickou chorobu, zatím to máme ve fázi vyšetřování a zjišťování, třeba to nic není.. Čas od času je mu špatně, nespí, je smutný, chodí po bytě se svěšenou hlavou i ocáskem.. A já z toho taky šílím.. Snažím se mu ulevit, jenže to je těžko, když ten pejsek neřekne, co ho bolí, co mu je, co by mu pomohlo takže to v takových dnech/ nocích (posledně jsme ponocovali do 8 rána ) si dávám spaní na zem a jsem s ním na zemi. Nechce být v pelíšku, ani se mnou na posteli, ani na gauči, jedině na zemi. A taky z toho mám depky, a nevím, co s tím.. Oporou se mu taky snažím být, spí mi na klíně, já ho hladím, dřevění mi nohy, brní ruka, ale nevadí, když je mu pak lépe, tak klidně..

Jak jste na nemoc přišli? Bývalo mu špatně, zvracel? Jaká vyšetření jste museli podstoupit?

Reaguji na Malacek: Pravidelně Tvého jezevčuldu sleduju(jsem bývalá majitelka jezevčíka ), ale možná napíšu hloupost, ale já po přečtení spousty článků o složení granulí-hlavně těch od firmy co z nich Bruno má pevný .... tak bych psa granulkama krmit už nikdy nechtěla. U vás je to asi něco jiného díky nemoci, ale není řešení barfování+vitamíny?

Reaguji na Malacek:
Já teda doufám a věřím pořád pokud to zvíře není mrtvé tak je prostě naděje vždycky. Nám bylo řečeno, že doktoři neví z čeho to máme, že se vůbec diví, že je živá. Je to 2roky, kontrolní vyšetření je naprosto v normě. Takže naděje umírá poslední.

Reaguji na Christal:
díky moc za reakci, vytihlads to přesně - já už jsem taková, vím, že blázen - že už ani nechci nikam chodit, chci být pořád jen s ním, mám výčitky že musím do práce, že nejsem s ním, kamarádky flákám, chlapa nehledám na lidi nemám náladu, chci být s ním co nejvíc...

ta jeho nemoc je ve zkratce to že se mu špatně štěpí jedna z aminokyselin - cystein ( špatnej gen, geny?? ) tato sloučení se mu sráží v moč. cestách které následně uscpává...rozdírá = krev v moči = záněty = stále antibiotika...
přišli jsme na to tak, že se mu ty moč. cesty jednoho ,,krásného" dne prostě ucpaly - nemohl čůrat, byli jsme na operaci -+ se udělalo vyšetření moči a těch kamenů a tak se na to přišlo...

děkuju i malá podpora pomůže...

jinak z granulí taky nesmem vodvařená, jenže - nedostatečně jsem tu nemoc popsala, ale jukni na příspěvek pro Christal ale řešení by bylo, kdyby můj pes ... 100% rozcapený, zhýčkaný a náchylný masožravec přestal žrát/jíst bílkoviny... veškeré jak rostliné tak živočišné, složení stravy by měly být tedy pouze sacharidy a tuky...POUZE

takhle se snažím taky myslet, jenže ono to taky bude hodně o tom, jak strašně psychicky jsem na něj fixovaná...něco se zhorší a já jsem s nervama naprosto v haj.zlu... začnu se klepat, mám po náladě... nic se mnou není... a jasně že to pak akorát přenáším na něj...

ty zlati, mazala bych čímkoli, za léky - kdyby existovali, i když jsem vobčas trochu bez prostředků bych dala cokoli... veř mi... jenže léky nejsou, o nemoci se celkově toho moc neví... a já ho krmím tím co jí a vlastně mu strašně tímto ubližuju...

Reaguji na Malacek: Jejda, bobišek ( To si asi taky dost vytrpěl To je taková bezmoc, když víš, že pejska něco bolí a nemůžeš mu pomoct, ach jo
Takže šance na uzdravení není, jestli to chápu správně... A jediná možnost, jak ho udržet "zdravého" jsou speciální granulky.. Já bych mu to kuře klidně občas dopřála, i když bych věděla, že to není dobré, ať z toho života taky něco má, nějakou radost..

No to já jsem taky...to už se mi kamarádky smějou, že "zas utíkám domů za pesem" ) jenže on je věrný kamarád a čeká tam na mě a pak se tulí a mazlí a skáče po mně a chce si hrát když je nemocný, tak mě nikdo z domu nedostane.. to ho případně tahám s sebou.. Mám ho místo dítěte )

ano, chápeš to správně...jenže zde nastává ten problém - vlastně né problém psa, ale problém hlavně můj - osvědčená rada, jak naučit 5ti letého psa po 5ti letech krmení vařeným jídlem je jeho hladovka - já to vydržím psychicky 5 dní, kdy on za 5 dní sní 10 granulí , on - by vydržel nežrat... hooodně dlouho...
uzavřela jsem si to tak, že holt budem krmit normálně, a když budeme mít štěstí tak tu nebude sice 15 let, třeba jen 10 ale bude hezky ,,postavově spravený" a nestresovaný...
jenže to štěstí je to, co vůbec, ale vůbec nemáme, snad zatím...

víš co, u mě je to taky hodně způsobeno tím, že jsem sama, chlapa nemám, děti nemám, v Maybím je veškerá má radost a hodně % smyslu mého života...

já vím, jenže já jsem případ na psychiatra viz. výše

Tak to je jiná, ted jsem to přečetla a tak jednoduché, jak jsem to viděla to není.

Vím, že se to řekne lehce, ale zkus být veselá paníčka. Protože on, to že se kvůli němu trápíš cití. Tak at není smutný i on.
Držím vám pěsti a pohlaď ho za mne.

takže jsme na tom dost podobně, kde bereš sílu ( i když vím, že psů máš víc, ty víš, že já jich mám víc), kde bereš sílu být ta správná optimistická panička...?

víš tohle bude jedna z těch nejdůležitějších rad... jen abych to dokázala, fakt se držím, vopravdu, jenže vždycky když se to zhorší, já jsem na vodvoz na psychiatrii...

Reaguji na avanta:
můžu se zeptat, zda to není tajné, kam chodíte k veterináři... ?