Chování sousedů k nemocné matce

Karin

Souhlas Karin..

Klobouk dolů! Tvůj táta je chlap velkého formátu!

Založit firmu a vydělávat jsou ale 2 odlišné věci, jíst a platit účty se ale bohužel musí pořád Držím palečky, ať to vyjde.

Srovnávat dětský zadeček a zadek dospělého to snad ani nejde. Fiflena nejsem, ale výkaly skutečně nemusím.

Šup s tím do pračky lze aplikovat na oblečení, na koberce, křesla, gauč, matraci z postele už bohužel ne. Zkoušeli jsme u nich zrušit koberce a místo nich dát plovoucí podlahu, ale po té zase babičce kloužou hole, takže zpátky koberce a smrad

To je mi líto. A co nějaký denní stacionář nebo něco podobného?

No, nevím. První babička byla na LDN, celý její důchod šel na pleny a intimní hygienu, naopak ještě jsme dopláceli za její pobyt na LDN (to nemyslím nějak zle, jen uvádím, jak to bylo s financemi)

O druhou babičku se stará děda, každý bere svůj důchod + 11 000Kč příspěvek na babičku, stejně jim finančně pomáháme. Jeden důchod padne na jídlo a bydlení, druhý padne jen na babičiny léky, ten zbytek jde na pleny, kterých je doslova obrovská spotřeba a obměnu domácnosti (každý měsíc se kupuje nová matrace do postele, protože babička jí i přes igelit celou promočí a děda nechce spát na pročůrané posteli, každé 4 měsíce nový koberec). Největší problém je, že babička plínky používat nechce, děda jí je doslova násilím narve a ona si je za chvíli sundá (resp.roztrhá, rozstříhá, rozřeže).
Takže tomu, že se dá na domácí péči o seniora vydělat, bohužel nevěřím.

Vydělat se rozhodně nedá, to jsem netvrdila. O výdělek zde nejde, spíš o holé přežití a ochotě se spousty věcí vzdát. Jinak každý musí sám posoudit, jak je na tom se silami fyzickými a psychickými. Já osobně si myslím, že tvůj děda je veliký frajer, jak se s tím osudem rve a zaslouží si velkou úctu a pomoc. Taky je jasné, že v jeho věku jede úplně nadoraz a asi to už dlouho sám nevydrží a nejspíš se taky složí, pokud se to nebude řešit. Víš, všechny argumenty, co jsi napsala beru, jenom jediný ne: "s tím utíráním zadků". Ty myslíš, že je to nějak příjemná práce pro kohokoliv? Třeba pro všechny ty zdravotní sestřičky, ošetřovatelky, pečovatelky? Všem se z toho navaluje, to tě můžu ujistit, ale tohle je jednoduše o lásce k bližnímu, o soucitu a schopnosti se zapřít, když to druhý člověk v nouzi potřebuje. Určitě ne o penězích, protože jejich platy jsou za tohle všechno směšné.

Kdo to sám nezažil a nebyl v kolotoči každodenní péče o takovou osobu několik měsíců, ať nikoho nesoudí.
Naše rodina se starala o tchýni rok a kdyby tchýně nezemřela, tak nevím, jak dlouho bychom to ještě vydrželi. No, asi jo, ale jeli jsme už nadoraz.
Tchýně upadla a pak už ležela nebo seděla, takže se nepohybovala sama po bytě a taky skoro nemluvila, člověk neví, co je lepší. Ale to, co popisuje Miinka, je asi ta nejhorší forma a může to trvat roky....
Já jsem tehdy měla malé děti a bydleli jsme skoro na druhém konci republiky a celá jeho rodina vždy čekala, jak to vyřeším já, takže: sehnala jsem katolickou Charitu, ta chodila k tchánovi pětkrát týdně (moc hodné a obětavé pracovnice, tchýni vykoupaly, převlékly postel, mluvily na ni, povídaly jí o světě, četly jí, zpívaly a vůbec s ní jednaly jako by bylo vše v normálu - ona měla někdy světlé chvilky); zařídíla jsem, aby jim vozili obědy a nákup, což tchán mohl těžko řešit, bydleli totiž za městem na vidrholci; dala jsem jim automatickou pračku; muž jim zařídil elektrické topení (dosud totiž každý den zatápěli a tchán si nedal říci, teď pochopil, že to nepůjde); o víkendech jsme tam jezdili na střídačku se švagrovou rodinou - nakoupili jsme potřebné, starali se dva dny o tchýni, aby mohl tchán vypadnout, vyprala jsem a vyžehlila ložní, pleny a vše na celý týden, napekla jsem a zamrazila jim večeře.
I když tchýně ležela zdánlivě bez hnutí, jakmile jsem jí dala suché pleny a kalhotky (tehdy ještě nebyly ty dnešní suché pleny, dávala jsem jí klasické), pracovala tělem pod dekou vytrvale, dokud si je nestáhla - a pak se počůrala do suché postele, byl to nekonečný kolotoč.
určitě jsem si jako mladá nepředstavovala, že budu tchýni mýt pokaděný zadek. K tomu děti byly malé a cestování ve 120cítce bylo nekonečné, už jsem mlela z posledního..
Nejde to asi dělat léta, ale když se rodina semkne a každý se vezme na starost alespoň část, třebas jeden den v týdnu, aby si ten, který má vše na triku, mohl odpočinout a nabrat sil, tak se to chvíli dá přežít.
Všem, kteří/é umějí anglicky, doporučuji článek anglického spisovatele Terryho Pratchetta v Daily mail teď v srpnu:
http://www.dailymail.co.uk/news/article-1203622/Il l-die-endgame-says-Terry-Pratchett-law-allow-assis ted-suicides-UK.html
On sám má Alzeimera diagnostikovaného a nechce umřít jako zmatený stařec ve vlastních výkalech - žádá o možnost asistované sebevraždy, chce umřít a zachovat si přitom důstojnost a vlastní hrdost. (je to autor knih o Zeměploše, v Praze se hrají jeho dvě věci - Soudné sestra a Maškaráda v Divadle v Dlouhé - vřele doporučuji).

Momentálně jsme na seznamu a čekáme na volné místo v LDN, která je blízko (teda v rámci možností blízko) dědova bydliště, ale bohužel to nebude hned.
S tím utíráním zadků apod. já ty sestřičky strašně obdivuju a určitě by za to měly brát mnohem víc. Já mám slabý žaludek, takže když doma malá začně zvracet, já se okamžitě přidám Ale aspoň má pocit, že v tom není sama.

Co mě ale doopravdy štve, jsou ty pleny. S babičkou není řeč, nechce si nechat vysvětlit, že je potřebuje, že prostě nedojde, neudrží na záchod. Je to děs, děda jí je násilím narve, pak odejde něco uvařit a když se vrátí, tak babička sedí pokaděná na křesle a vedle křesla je plena rozcupovaná na maličké kousíčky Občas dokonce uteče do pokoje, kde má děda schované balení nových plen a rozstříhá i ty nové pleny. To bylo před měsícem, nákup plen za 3500 a ona je rozstříhala. Takže pokoj děda od té doby zamyká, ale zatím jsme nepřišli na to, jak jí donutit (humánně), aby si pleny nechala.

Miinka
To je mi líto. A co nějaký denní stacionář nebo něco podobného?

Uvidíme,zatím vše řešíme a dostalo se mi pár rad,tak snad to zvládnem.

Také pár sestřiček na LDN obdivuji,ale chování některých je neomluvitelné,opravdu.Ale to je na jiné téma,já vím

Ano, jsem pro takovou možnost a nejen u Alzheimera.

Držím palečky
Ještě mě napadlo, že některé domy důchodců nabízí možnost, aby tam důchodci, kteří tam nebydlí, mohli trávit část dne (právě když nejsou plně soběstační, dobu, kdy jsou ostatní členové rodiny v práci). Ale jsou tam podmínky zdravotního stavu. Naše babička neprošla. Ale bylo tam, že se člověk musí orientovat, kde je apod., musí být schopen sám si zajistit hygienické návyky, sám se najíst ...na zbytek si už nevzpomenu

Miinka
Ještě mě napadlo, že některé domy důchodců nabízí možnost, aby tam důchodci, kteří tam nebydlí, mohli trávit část dne (právě když nejsou plně soběstační, dobu, kdy jsou ostatní členové rodiny v práci). Ale jsou tam podmínky zdravotního stavu

Problém je v tom,že naše babička takové řešení odmítá,nechce o ničem takovém ani slyšet,prý se raději podřežeHrozný,délá scény.
Táta ji sehnal kousek od Rakovníka moc pěkný domov důchodců,kde i pracuje jeden známý,ale neprošlo to.Bohužel,nutit ji nemůžeme a násilím jí tam dostat nelze,nakonec je svéprávná a rozhoduje o sobě sama.Takže musíme hold řešitco půjde.
Sama se nají,s chůzí je to maličko horší,ale o berličkách to zvládne celkem dobře.
Moc děkuji za rady..

Já to s těma plenama chápu..taky by mě štvalo, že mě musejí převlékat jako malé dítě. V Německu tuším mají ale nějaké speciální a pevnější pleny pro tyto případy. Přesněji to nevím, jen co jsem slyšela. Dělala jsem dřív v organizaci, která dělala i s těžce (duševně) postiženými lidmi