Chorobné počítání kalorií

Při výšce 168 cm jsem vážila 40 kg, byla jsem na tom špatně, ale celkem 'brzy' jsem si uvědomila a připustila si, že mám problém, byla u psycholožky, ta se ke mně chovala vážně hnusně. Potřebovala jsem pomoct, věděla jsem, že co dělám, je špatný, ale byl to začarovanej kruh, ona se ke mně chovala jak k naprostý blbce, co chce být superštíhlá.. Jenže já nechtěla být vychrtlá, ale všechno se to ve mně pralo. Podle mě je těžký to pochopit někým, kdo si tím neprošel, tak podle toho ke mně někteří přistupovali. Měla jsem ale oporu ve svý rodině a postupně se dopracovala na nějakou normální váhu a dostala se do větší psychické pohody.. Jsou dny, kdy jsem v pohodě, ale i dny, kdy mě to asi dohání. Dřív se mi dělalo zle, jen jsem se na čokoládu podívala, když jsem jedla něco, co bylo nad rámec nebo to neodpovídalo mnou stanoveným normám, brečela jsem u toho jak želva. Teď si tu čokoládu klidně sem tam dám, ale musí být započítána do toho příjmu. Takže asi tak, pro mně je to obrovský pokrok, považovala jsem to tak, že to mám za sebou.. ale nemůžu se zbavit tý kontroly..Říkala jsem si, že je to normální, že spousta lidí si taky hlídá svůj příjem.. asi bych potřebovala nějakou terapii pro lidi po MA. Nemáte někdo holky zkušenost?

Jsem z toho zoufalá. Zkoušela jsem si dát večeři 'od oka', je to pro mě hrozný, jsem hrozně nervózní z toho, že nevím, kolik to má, jestli to není málo nebo moc.. Cítím takovou úzkost

tak to rozhodně velkej pokrok je, teď je ale na čase dostat se dál
Takže pěkně začni započítávat přijaté a "odevzdané" kalorie a tím pádem zhistíš, že úplně klidně můžeš přidat na příjmu v těch kalorických tabulkách jsou napsaný i sporty a kolik se při nich cca spálí

Reaguji na 5Peta: Děkuju!

Holky a kolik myslíte, že bych při výšce 168 a váze cca 50kg měla přijmout? Ze zdravotních důvodů teď neběhám, chodím pěšky, denně +-10 km a 20 minut cvičení, jednou týdně kolo 50 km

Reaguji na dercos:

Tak já mám 169cm a skoro 52kg a bylo mi řečeno, že za předpokladu, že bych celej den nic nedělala, jen ležela, tak bych měla přijmout minimálně 1300kcal.
Ale nevím, jak moc to bylo odborný nebo ne, řekli mi to při takovým tom InBody měření...
Takže když ty se tolik hejbeš a vypadá to, že máš postavu jako já, tak bych ještě připočítala tak 500 až 700kcal.

Ale bylo by lepší, pořešit to s nějakým odborníkem.

Reaguji na 5Peta: To na mě působí úplně děsivě. Nevím přesně, kolik vážím, protože vážit se jsem si zakázala a váhu odvezla, pro info se měřím. Ale řekla bych, že těch 50kg mám. Myslíš, že nebudu nějak přibírat? Co mi doporučovali odborníci, tak právě kolem těch 2000kcal, ale mně se to zdá hrozně moc na to, abych si udržela váhu

no jako on je rozdíl i v tom, jestli přibereš svaly nebo tuky...
Svaly jsou sice těžké, ale vypadají hezčeji než rozplizlé tuky.
Myslim si, že s tím, jak se hejbeš, tak to i spalis, tak bych pomaloučku přidávala, třeba po 3týdnech bych si tu hranici, kterou si hlídat umíš, zvyšovala

Reaguji na 5Peta: jasně, tak jo. Pokusím se to zkusit Děkuju ti moc, jsi hodná!

Reaguji na dercos: nemáš zač
Dej vědět, jak to jde

Reaguji na 5Peta: Dám!

?
Asi by to fakt chtělo nějak pokračovat v léčbě, jestli se to tak dá říct, prostě to s někým konzultovat, ale musí to být vážně někdo, kdo za prvé bude odborník a za druhé tě bude chápat, jinak to nebude mít smysl.. snad někdo poradí, já držím alespoň palce!

Reaguji na Markvitka: Děkuju. To máš pravdu, když mi totiž někdo bude tvrdit extrémy, stejně to nebudu dodržovat. Mám z těch odborníků celkem 'strach', sebevědomí mám takhle v háji, nechci, aby mi po něm někdo další ještě šlapal. Taky je pro mě těžký o tom někde mluvit, stydím se za to, za to, že jsem zahodila pár let života a dopustila, abych se do takových problémů vůbec dostala.. Zkusím si přidávat kcal a asi vyhledat nějakou odbornou pomoc.
Budu ráda za nějakou referenci, pokud někdo má zkušenost

Tyjo, to máš opravdu velký výdej a to jídlo ti rozhodně nestačí...určitě se neboj, že bys přibrala, navyš to alespoň na těch 1800...

Je mi líto, že ti psycholožka nesedla, ale z toho si nic nedělej, to není neobvyklý....ta nemoc začíná v hlavě a je potřeba dopátrat se příčiny...může to být např. příliš perfekcionistická úzkostná povaha, nějaké trauma z dětství...zkus si tady na omlázku třeba projet fóra s různými způsoby léčby psychických problémů..třeba kamarádce na jiný psychický problém pomohla jen "pouhá" EFT (kdyžtak si vygoogli)...

Určitě tě čeká ještě dlouhá cesta, ale je moc fajn, že máš okolí, který tě podrží, tak se jim taky neboj svěřovat a požádat o pomoc...držím palce!

Já jsem taky jedla mnohem míň kalorií, než bylo doporučováno , bála jsem se, že kdybych jedla "normálně", tak ze mě bude buřt, ale teď už se vůbec nehlídám a nijak neomezuju a váhu si pořád držím, stejnou váhu jakou jsem měla před MA, nikdy jsem neměla nadváhu. Byla jsem na tom ještě hůř než ty a ze všeho jsem se dostala sama, taky jsem nebyla spokojená u psychiatra, který se zabývá PPP, vůbec mi nevěřil, nedával mi žádnou šanci, že bych se z toho někdy sama dostala a strašil jenom komplikacemi, které se mi tedy naštěstí vyhýbaly, no a to mě asi dost motivovalo.
Máš pravdu, že jsi už ušla kus cesty, ale mnohem delší máš ještě před sebou, proč se tu ptáš na to, kolik kalorií by jsi měla přijmout , když je to právě to, co Tě stresuje. Tvoje váha je taky ještě nižší, ale stejně se bojíš přidat . A co ten pohyb? Je dobře, že se hýbeš, ale není to trochu moc?

Reaguji na Dasule2:

to sedí. Tak jo, zkusím to. Možná jsem tu léčbu zanedbala a řešila jen fyzickou stránku věci. Je pravda, že je to v hlavě a to, proč to vlastně vzniklo, v podstatě nevím. Je pravda, že jsem hodně perfekcionistická a kladu na sebe dost vysoký nároky, neumím být sama se sebou spokojená a být na sebe za něco pyšná, pořád si říkám, že můžu být lepší..

Reaguji na benjaminek: Přesně tak, toho se taky bojím. Taky jsem nikdy neměla nadváhu, nejvíc, co jsem kdy měla, bylo 55kg

Přesně tak. Slyšela jsem jen, jak skončím a že se z toho opravdu dostane jen pár lidí.. A jak řikáš, to mě nakoplo taky. Řekla jsem si, že s tím musím konečně něco dělat a dokázat sama sobě, že když chci, tak to zvládnu. Mám celkem silnou vůli. Na kalorie se ptám, protože čistě teoreticky vím, že bych měla přijímat víc, ale pořád něco ve mně tomu nevěří a bojí se, že přibere. Pomáhá mi slyšet, že někdo, kdo je na tom váhově a výškově podobně a jí víc než já, váhu si v pohodě udržuje. Já ten pohyb hrozně potřebuju, je pro mě velkej pokrok, že to dělám pro radost a dobrý pocit a už to neberu jako nástroj pro pálení kcal