Chorobná žárlivost

Dejnicka
Ninda
..je tvůj muž(přítel) vysoký?Myslíš si, že si je sám sebou jistý?

ses
193 cm a asi si je sebou až moc jistý.. Nebo mnou jistý..?

no ono to spolu úzce souvisí, páč když si je sám se sebou jistý, tak je prostě jistý i v tom, že tě má a neztratí...jasně, že v hloubi duše se může užírat žárlivostí, ale navenek působí jinak...
..potvrzuje to jedna vědecká studie, vyšší muži jsou si jistí, je to proto, že jejich výška je spojována se společenským postavením, jsou dominantnější, přitažlivější a proto nemají potřebu vysoké míry žárlivosti, s tím nic moc nenaděláš..
Malí muži naopak jsou největšími žárlivci...
..ale není to tak jednoznačné, záleží na mnoha dalších faktorech u obou výškových rozdělení..

ses
hm mam skoro 190 a sem žárlivej jak ratlík

To je jako u psů ty malý se toho naštěkaj..

...tak buď to je tím, že...
výjimka potvrzuje pravidlo..
..anebo ti partnerka někdy dala důvod k žárlivosti a ty se jí už nemůžeš zbavit(té žárlivosti)
a u každého následného vztahu tě to prostě drtí..
..anebo to prostě v sobě nemůžeš udržet na uzdě..je to povahou..ale dá se na ní zapracovat, pomocí sebeovládání

Ale máš smysl pro humor, to je pro život lepší, než nebýt žárlivý (teda až na tu žárlivost chorobného typu).

ses
hašlerka
No snad zas takovej stíhač nejsem. To třeba nechat parterku bez dozoru nakoupit rohlíky nebo vynést koš to jo

No prosím, už jsi mě rozesmál!

Měla jsem kamaráda, ten nikdy nehnul ani brvou, ale žárlil, v sobě. Jen to nikdy nedal navenek znát.
Můj partner taky zrovna nežárlí, ale já taky ne, toho jsem si už užila dost. Není to potřeba..

ses
A jak je to u žen? Taky čím jsou menší tím jsou žárlivější? To by na mě platilo..

možná tě to překvapí u žen právě výška nehraje žádnou roli a ani tak nežárlí na muže, ale spíš na ženy ...na jejich šarm, krásu, dominanci atd.
..to je ale zamotané

ses: jj to je fakt, ženský žárdlí na ženský.

ses

to snad není žárlivost, ale spíš závist, ne?

Odry
...špatně jsi to pochopila...dobrý příklad tady měla Dejnicka..něco jako, když jde muž ven s jinými ženami(třeba do hospůdky nebo na kafe), tak my nežárlíme na toho muže, ale na ty ženy se kterými jde..to je ale paradox,co?ale něco na tom bude
..závist je to možná až pak, kdy už závidíme co má ona a my ne, když toho muže dokázala oslnit, zblbnout..

Jsme s pritelem spolu uz rok a pul.Prvni rok bylo vše ok,tedy az na to ze pritel byl hrozne zarlivy, prestala jsem se stykat s temer vsemi lidmi muzskeho pohlavi,mymi kamarady. A to kvuli nemu. On se ale se svymi kamaradkami stykal dal. Ja jsem byla tolerantni, hlavne hrozne stastna za to, ze mi stale vyznaval lasku, ze je tak bajecny, ze se milujeme, ze ho mam a ze mame perfetni vztah, bez hadek. Ovsem asi pred pul rokem zacal brat antidepresiva(z jisteho osobniho duvodu, nic co by se me tykalo). Od te doby prestal byt zarlivy, temer spolu nespime,zacal chodit do spolecnosti, prestal byt tak pozorny. To jsem zacala zarlit ja, a to chorobne. Zacal jsem mit pocit, ze uz me nechce, nemiluje me.Takovy pocit smutku, deprese a bolesti jsem predtim nezazila..Kdyz je napriklad nekde s kamaradkou, celou noc probrecim.. Zjistila jsem ze zearlim na veskerou jeho pozornost, jsem paranoidni a stale hledam nejake dukazy o tom, ze uz me nechce. Vim ze se to zmenilo od te doby co zacal brat antidepresiva, ze zmirnily jeho city...I spolu to resime, vzdy me ujisti ze me miluje atd..to me uklidni ovsem jen do te doby, nez jde opet napriklad do hospody..toto trva uz pul roku, ja uz vazne premyslela ze si zajdu k nejakemu odbornikovi, je to nesnesitelne, nici to nas oba..